7 Cmo 315/2021-46 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením schválil konečnou zprávu o průběhu likvidace společnosti , Jméno navrhovatele B, , IČO , IČO navrhovatele B, , sídlem , adresa, , ze dne 21. 6. 2021 (výrok I.), přiznal likvidátorovi společnosti , Jméno navrhovatele B, , IČO , IČO navrhovatele B, , sídlem , adresa, , , Jméno navrhovatele A, , IČO , IČO navrhovatele A, , sídlem , Adresa navrhovatele A, , za likvidaci společnosti odměnu ve výši 6 000 Kč, která mu bude vyplacena po zákonných srážkách účtárnou soudu na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, , po právní moci usnesení (výrok II.), přiznal likvidátorovi , Jméno navrhovatele A, náhradu hotových výdajů spojených s likvidací této společnosti ve výši 3 436 Kč, přičemž tato náhrada nebude vyplacena (výrok III.) a rozhodl, že likvidátor , Jméno navrhovatele A, je povinen vrátit českému státu na účet soudu č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, nespotřebovanou zálohu na náhradu hotových výdajů ve výši 2 564 Kč do 15 dnů od právní moci usnesení (výrok IV).2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně mimo jiné uvedl, že usnesením téhož soudu ze dne 18. 5. 2017, č. j. 83 Cm 1210/2016-11, rozhodl o jmenování likvidátora , Jméno navrhovatele A, obchodní společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO navrhovatele B, , sídlem , adresa, (dále jen „Společnost“). Usnesení nabylo právní moci dne 15. 6. 2017. K výmazu Společnosti došlo dne 7. 7. 2021. Soudem jmenovaný likvidátor ukončil likvidaci a soudu dne 23. 8. 2021 zaslal konečnou zprávu o průběhu likvidace datovanou dnem 21. 6. 2021 a vyúčtování odměny a náhrady hotových výdajů. Soud vědom judikatury Vrchního soudu v Praze týkající se této otázky přiznal likvidátorovi v souladu s ust. § 7 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb. odměnu ve výši 6 000 Kč. Tato výše je standardně přiznávána za provedení likvidace nekontaktních společností bez majetku. K tomuto závěru došel soud na základě judikatury Vrchního soudu v Praze, kde se uvádí, že „za okolnost odůvodňující výši odměny lze považovat i provedení likvidace v adekvátním časovém horizontu“. Soud má za to, že u společnosti, která existovala jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, s minimem závazků, s jednoduchou vlastnickou strukturou, nelze akceptovat délku likvidace trvající déle jak 4 roky, když běžná délka likvidace obdobného typu je maximálně 2 roky. Vzhledem k tomu, že likvidátor neučinil žádný nadstandartní úkon, nelze dle soudu s ohledem na neúměrnou délku likvidace učinit závěr konvenující usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 7 Cmo 324/2019, že likvidátor postupoval s plnou odpovědností. Proto přiznal likvidátorovi odměnu 6 000 Kč, jelikož odměnu ve výši 10 000 Kč nelze likvidátorovi přiznat pouze na základě skutečnosti, že je zapsán v seznamu insolvenčních správců, bez ohledu na průběh konkrétní likvidace.3. Proti II. výroku usnesení, a to pouze do určení výše odměny, podal likvidátor včasné odvolání. Namítá, že soudem přiznaná odměna neodpovídá náročnosti provedených úkonů při likvidaci, ani kvalifikaci likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců, ani odpovědnosti, kterou jako likvidátor při výkonu své funkce nese a neodpovídá ani ustálené praxi soudů. Uvádí, že jako soudem ustanovený likvidátor vykonal všechny činnosti potřebné k provedení likvidace a to: šetření o majetku Společnosti (výzvy k poskytování součinnosti subjektům evidujícím majetek a bankám, lustrace katastru nemovitostí, veřejných rejstříků a další), lustrace datové schránky Společnosti, zveřejnění oznámení o vstupu Společnosti do likvidace, rekonstrukce účetnictví, sestavení seznamu věřitelů a jejich pohledávek, sestavení konečné zprávy o průběhu likvidace a příprava návrhu na výmaz Společnosti z OR včetně příloh. S ohledem k tomu a rovněž na rozhodovací praxi odvolacího soudu, především rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017, č. j. 7 Cmo 74/2016-36, kde se soud podrobně zabýval postavením, obsahovou náplní činnosti a odpovědnosti likvidátora povolaného soudem ze seznamu insolvenčních správců, považuje odvolatel za přiměřenou odměnu ve výši 10 000 Kč. Odvolatel poukazuje na to, že i v jiných rozhodnutích Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, které vyjmenovává, mu byla přiznána odměna ve výši 10 000 Kč, byť likvidace společnosti trvala déle než 4 roky. S ohledem na výše uvedené odvolatel navrhuje, aby odvolací soud změnil napadené usnesení v části výroku týkajícího se odměny likvidátora tak, že se mu přiznává odměna ve výši 10 000 Kč, která mu bude vyplacena po zákonných srážkách na účet č. 2113722367/2700.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.6. Podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.7. V posuzovaném případě byl likvidátor jmenován do funkce podle § 191 odst. 1 o. z., usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017, č. j. 83 Cm 1210/2016-11, které nabylo právní moci dne 15. 6. 2017, tudíž odměnu likvidátorovi určuje soud. Jelikož likvidační zůstatek, který vyplynul z likvidace předmětné společnosti, je nulový, je na daný případ třeba aplikovat výše citované ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které umožňuje soudu odměnu přiměřeně zvýšit.8. Odvolací soud již v usnesení ze dne 27. 3. 2017, č. j. 7 Cmo 74/2016-36, a v usnesení ze dne 26. 4. 2017, č. j. 7 Cmo 4/2016-28, vyslovil názor, že: „Ohledně likvidátora jmenovaného podle § 191 odst. 4 o. z. platí, že je jmenován z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Osoby zapsané v tomto seznamu jsou osoby podléhající režimu zvláštní, speciální kvalifikace - ve vztahu k insolvenčnímu řízení, nicméně vzhledem k požadavkům na zápis do seznamu insolvenčních správců jsou takovými osobami i s ohledem na jejich případná jiná postavení včetně postavení likvidátora. Jejich profesní kvalita je dána právními předpisy (viz zákon č. 312/20106 Sb., o insolvenčních správcích, vyhláška č. 312/2007 Sb. o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců), které mají zaručovat odbornou způsobilost insolvenčních správců. Ke vzniku postavení insolvenčního správce je tedy třeba splnit podmínky, limity dané právními předpisy. Pakliže zákon v ust. § 191 odst. 4 o. z. počítá jako s řešením „poslední možnosti“, tedy za situace, kdy nelze jmenovat likvidátora jinak, se jmenováním likvidátora z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců, ustanovení takového likvidátora soudem znamená, že soudcem ustanovený likvidátor ze seznamu insolvenčních správců má zákonem předpokládanou dostačující kvalifikací pro výkon této funkce. Likvidátor nabývá okamžikem svého povolání do funkce působnost statutárního orgánu (§ 193 o. z.). Na likvidátora přechází okamžikem jeho ustanovení do funkce jednak vnější jednatelská působnost statutárního orgánu a dále vnitřní působnost statutárního orgánu v činnostech, které bezprostředně souvisí s likvidací a jsou nutné pro její úspěšný průběh a dokončení. Podle § 193 o. z. za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Tím, že zákon nestanoví výjimku pro likvidátory jmenované soudem ze seznamu insolvenčních správců ohledně míry jejich odpovědnosti, platí i pro ně stejná míra odpovědnosti, jaká platí pro členy statutárního orgánu té které právnické osoby. Statutární orgán resp. likvidátor společnosti s ručením omezeným je povinen vykonávat svojí funkci s péčí řádného hospodáře. Je tak povinen ve smyslu § 51 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb., zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, dále jen „ZOK“), jednat pečlivě s potřebnými znalostmi a s nebytnou loajalitou ke společnosti. Musí tak v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti. Likvidátor, včetně toho, jenž byl jmenován se seznamu insolvenčních správců, tak plně odpovídá za porušení péče řádného hospodáře a je povinen k náhradě vzniklé újmy (tedy nejenom majetkové, leč též i nemajetkové škody) viz § 53 ZOK. U právnických osob, tedy i obchodních společností, rušených rozhodnutím soudu a jsoucích povětšinou fakticky bez majetku či bez podstatného majetku, je likvidátor povinen postupovat podle § 199 odst. 1