7 Cmo 87/2022-206 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2014 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 375 000 000 Kč z titulu náhrady škody způsobenou tím, že se žalovaná protiprávně vydávala vůči třetím osobám za jediného akcionáře společnosti , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , čímž poškodila žalobce při výkonu jeho akcionářských práv v uvedené společnosti.2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 454 508 Kč k rukám zástupce žalované , Jméno advokáta B, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.). V odůvodnění soud uvedl, že žalobce žádal o osvobození od soudního poplatku, které mu však soud usnesením ze dne 9. 12. 2021, č. j. 72 Cm 76/2014-165, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. 7 Cmo 15/2022 (správně č. j. 7 Cmo 18/2022-180, pozn. odvolacího soudu), nepřiznal. Soud proto usnesením ze dne 11. 2. 2022, č. j. 72 Cm 76/2014-183, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Výzva byla žalobci doručena dne 14. 2. 2022, avšak do vydání rozhodnutí soudní poplatek zaplacen nebyl. Proto soud řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož žalobce zavinil svým jednáním zastavení řízení. Náklady žalované se skládají z odměny advokáta za dva úkony právní úkony (převzetí věci a odvolání do nařízeného předběžného opatření), každý ve výši 187 100 Kč, 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, DPH ve výši 78 708 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a soudního poplatku za odvolání proti nařízenému předběžnému opatření ve výši 1 000 Kč. Celkem náklady řízení činí částku 454 508 Kč.3. Do tohoto usnesení podal žalobce včasné odvolání, v jehož doplnění ze dne 30. 4. 2022 namítal, že nelze s jistotou uzavřít, že nedojde k odklizení rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2020, č. j. 49 Cm 38/2013-382, a Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2021, č. j. 14 Cmo 191/2020-484, kterými byla žaloba na obnovu řízení zamítnuta. Ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 49 Cm 38/2013 byla žalobcem řádně a včas podána dne 11. 4. 2022 ústavní stížnost. Tudíž dle odvolatele lze očekávat, že dosavadní soudní rozhodnutí, která vedla k vydání rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení, budou zrušena a obnova řízení bude znovu pravomocně povolena. Za této situace považuje žalobce napadené usnesení za nesprávné, zvláště pak, když k jeho vydání bylo přistoupeno pouze a jen v návaznosti na soudem vysloveném závěru o zjevně bezúspěšném uplatňování práv žalobce. Tento závěr je dle žalobce nicméně zjevně předčasný, když s ústavní stížností nelze vyloučit žalobcův úspěch. Žalobce má tudíž za to, že jeho možnost úspěchu v rámci řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 49 Cm 38/2013 závisí na výsledku jeho ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 992/22. Bez toho, že by soud vyčkal rozhodnutí ústavního soudu, je dle odvolatele jeho rozhodnutí o zastavení řízení předčasné (tím spíše v situaci, kdy soud ani přes podanou žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku nehodnotil jeho majetkové poměry). Vzhledem k výše uvedenému odvolatel navrhuje, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že řízení se nezastavuje a žalobci se neukládá povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, a že se řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 72 Cm 76/2014 přerušuje do skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 992/22 o ústavní stížnosti žalobce ze dne 11. 4. 2022. V případě, že by odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí navrhované žalobcem v rámci předcházejícího návrhu, navrhuje odvolatel, nechť odvolací soud napadené usnesení zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a odvolání důvodným neshledal.5. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení.6. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, je splatný vznikem poplatkové povinnosti.7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.8. Odvolací soud konstatuje na základě zjištění učiněných ze spisu, že žalobce současně s podáním žaloby nesplnil svou poplatkovou povinnost, která mu vznikla podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přičemž podle § 7 odst. 1 uvedeného zákona se poplatek stal splatným vznikem této poplatkové povinnosti. Soud prvního stupně podle § 9 odst. 1 téhož zákona správně žalobce znovu vyzval, po pravomocném rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, usnesením ze dne 11. 2. 2022, č. j. 72 Cm 76/2014-183, k zaplacení soudního poplatku ve výši 4 100 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a současně ho řádně poučil o následcích nesplnění výzvy. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 14. 2. 2022, lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula marně dne 1. 3. 2022.9. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1622/2021, „Současné znění ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je výsledkem snahy zákonodárce o snížení administrativní zátěže soudů s tím, že ochrana účastníka je dostatečně zabezpečena již existencí výzvy k dodatečnému splnění poplatkové povinnosti ve lhůtě, jejíž pravidelná délka je stanovena zákonem, přičemž bez významu má být zaplacení poplatku po uplynutí této lhůty (srov. důvodovou zprávu k vládnímu návrhu pozdějšího zákona č. 296/2017 Sb., dostupnou veřejnosti např. na www.psp.cz, rok 2016, tisk č. 987). Následně rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že má-li účastník řízení v úmyslu požádat o osvobození od soudních poplatků, musí tak učinit nejpozději posledního dne lhůty stanovené soudem pro zaplacení soudního poplatku. V opačném případě nemá soud jinou možnost, než řízení zastavit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sb. rozh. obč.; proti němu podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2021/19).“ Lhůta pro zaplacení soudního poplatku je dle nové úpravy prekluzivní a její nedodržení má za následek zastavení řízení.10. Vzhledem k tomu, že žalobce zavinil svým jednáním zastavení řízení, rozhodl soud prvního stupně správně o povinnosti žalobce uhradit žalované náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Pochybení se však dopustil při výpočtu náhrady nákladů řízení přiznané žalované, když odměna za úkon právní služby spočívajícím v podávání odvolání do usnesení o nařízení předběžného opatření činí v dané věci pouze 93 550 Kč, nikoliv 187 100 Kč, neboť návrh na nařízení předběžného opatření byl soudu doručen až po zahájení řízení (§ 11 odst. 2 písm. a) a c) AT). Nesprávně tak byla vypočtena i náhrada 21% DPH, která správně činí 59 062,50 Kč. Celkem je náhrada nákladů řízení příslušející žalované za řízení před soudem prvního stupně 341 312,50 Kč.11. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné, když ve výroku II. změnil pouze částku přiznané náhrady nákladů řízení (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.).12. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že důvody pro přerušení tohoto řízení neshledal. Dne 24. 5. 2022 doručila žalovaná odvolacímu soudu usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. II. ÚS 992/22, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele , Jméno žalobce, , bytem , adresa, .13. Nákladový výrok je odůvodněn § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch, náklady řízení ji však nevznikly. Odvolací soud proto vyslovil, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z jeho účastníků.