9 Cmo 10/2022-16 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Řízení se zastavuje.“ (výrok I.), a dále, že ,,Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.).2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. října 2021 č. j. 24 Cm 67/2021-8 byl navrhovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku ze žaloby. Výzva mu byla doručena dne 7. listopadu 2021. Protože navrhovatel k výzvě soudu soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil, soud řízení s odkazem na § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále též jen „z.s.p.“) zastavil. O nákladech řízení rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Stěžejní odvolací námitkou je skutečnost, že ke splnění stanovené povinnosti došlo dodatečně dne 13. prosince 2021 s tím, že důvodem opožděné platby byl technický problém na software navrhovatele. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a v řízení bylo pokračováno.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 4 odst. 1 písm. a) z.s.p. „Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (dále jen "návrh na zahájení řízení")“. Dle § 7 odst. 1 věta první z.s.p. „Poplatek, …, je splatný vznikem poplatkové povinnosti.“ Podle § 9 odst. 1 z.s.p. „Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, … zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“ (podtržení doplněno odvolacím soudem).6. Dle obsahu předloženého soudního spisu soud prvního stupně vyzval (prostřednictvím vyšší soudní úřednice) usnesením ze dne 27. října 2021 č. j. 24 Cm 67/2021-8 navrhovatele k zaplacení soudního poplatku ze žaloby ve výši 2 000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení s poučením o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě. Výzva mu byla doručena dne 7. listopadu 2021. Soudem stanovená lhůta pro zaplacení předmětného soudního poplatku tedy marně uplynula dne 22. 11. 2021. Tím byl splněn zákonný předpoklad pro zastavení soudního řízení ve smyslu citovaného ustanovení § 9 odst. 1 z.s.p. Předmětné zákonné ustanovení nedává soudu možnost zmírnit důsledky nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě. K zaplacení soudního poplatku došlo až dne 13. 12. 2021, jak vyplývá z tvrzení navrhovatele a též ze „záznamu o složení“ nacházejícím se v soudním spisu na č.l. 11, se již nepřihlíží (viz citované ustanovení § 9 odst. 1 z.s.p.).7. Odvolací soud pro úplnost poukazuje i na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu týkající se stanovení počátku běhu lhůty k zaplacení soudního poplatku v případě, že výzvu učinil vyšší soudní úředník či asistent soudce. V usnesení sp. zn. 22 Cdo 1933/2019 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „specifická situace (…) nastává, je-li usnesení, kterým je účastník vyzván k zaplacení soudního poplatku, vydáno vyšším soudním úředníkem. Je totiž nutné zohlednit, že proti takovému rozhodnutí je účastník řízení oprávněn podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ve smyslu § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících. (…). Z toho vyplývá, že pokud je stanovena lhůta ke splnění procesní povinnosti rozhodnutím vydaným vyšším soudním úředníkem, běží tato lhůta až ode dne právní moci takového rozhodnutí nastalé podle § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících (marným uplynutím lhůty k podání námitek, nebyly-li podány; byly-li námitky podány, potom doručením rozhodnutí předsedy senátu o těchto námitkách). Je-li tedy rozhodnutí, kterým je účastník řízení vyzván k zaplacení soudního poplatku a stanovena mu lhůta k jeho zaplacení, vydáno vyšším soudním úředníkem, běží lhůta k zaplacení soudního poplatku až ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, nikoliv ode dne jeho doručení.“8. Předmětnou právní otázku řešil též jiný senát Nejvyššího soudu - tříčlenný senát č. 21, který však dospěl k odlišnému právnímu názoru od toho, který byl vyjádřen v usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 22 cdo 1933/2019. Proto byla věc postoupena k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu - viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022 pod sp. zn. 31 Cdo 1622/2021. Nevyšší soud v uvedeném rozhodnutí dospěl k následujícímu: „Usnesení, jímž je účastník vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, je usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, a odvolání není proti němu přípustné [§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Vydal-li je vyšší soudní úředník nebo asistent soudce, může proti němu podat účastník námitky; podání námitek má odkladný (suspenzivní) účinek pouze na právní moc usnesení, nikoliv na jeho vykonatelnost, neboť pro usnesení obecně platí, že lhůta k plnění počíná běžet od jeho doručení. Zvláštní úpravu, která by počátek lhůty vázala na právní moc usnesení, přitom neobsahuje ani výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ani jiné ustanovení zákona. O tom, že počátek běhu lhůty se váže na právní moc usnesení, nerozhodl v posuzovaném případě ani soud; text usnesení (výzvy) Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 3. 2020, č. j. 12 C 289/2016-287, je potud jednoznačný, neboť „soud vyzývá žalobce, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání“. Oporu v rozhodnutí soudu (v obsahu předmětné výzvy) nemá ani argument dovolatele, že byl vyzván buď k úhradě soudního poplatku, nebo k podání námitek. Pouhé podání námitek tak v posuzovaném případě nemělo vliv na běh lhůty k zaplacení soudního poplatku za dovolání (resp. k podání žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení). Bylo-li usnesení vydané asistentem soudce na základě podaných námitek potvrzeno, pak se na povinnosti účastníka řízení, k jejímuž splnění byl vyzván tímto usnesením, nic nezměnilo. Žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení měl tak žalobce podat nejpozději ve lhůtě do 2. 4. 2020. Velký senát se proto neztotožňuje se závěrem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1933/2019, neboť počátek běhu lhůty k zaplacení soudního poplatku není vázán na právní moc usnesení, jímž je poplatník vyzýván k zaplacení poplatku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Není proto z tohoto pohledu významné, že usnesení (výzvu) vydal vyšší soudní úředník nebo asistent soudce, proti jehož rozhodnutí je účastník oprávněn podat námitky.“9. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.10. Náhradově nákladový výrok II. vyplývá ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto odvolacím řízením nevznikly žádné náklady řízení, na něž by měl jinak nárok v souladu se zásadou úspěchu.