9 Cmo 79/2022-62 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 11. 2020 se domáhal žalobce, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného přijatá shromážděním vlastníků dne 1. 12. 2011 a 11. 6. 2014 o tom, že společný prostor prádelny zůstane mimo provoz s tím, že vstup do prostoru prádelny budou mít pouze členové výboru pro potřeby zajištění správy domu a tato rozhodnutí, případně nahradil svým rozhodnutím a uspořádal tak právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení podle § 1139 o.z.2. Krajský soud v v Ústí nad Labem coby soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne ze dne 11. února 2022 č. j. 24 Cm 100/2020-40 tak, že „Žaloba na zrušení rozhodnutí žalovaného z 1. 12. 2011 a 11. 6. 2014 o tom, že společný prostor prádelny zůstane mimo provoz s tím, že vstup do něj budou mít pouze členové výboru pro potřeby zajištění správy a na nahrazení těchto rozhodnutí rozhodnutím soudu se zamítá.“ (výrok I.), „Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 17 242,79 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného“(výrok II.).3. Proti rozsudku soudu prvního stupně (v celém jeho rozsahu) podal žalobce včasné odvolání. V odvolání namítl nesprávné právní posouzení věci a navrhl, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Podáním ze dne 19. 9. 2022, doručeném odvolacímu soudu dne 19. 9. 2022, vzal žalobce výslovně zpět své odvolání. O této skutečnosti vzhledem k nařízenému soudnímu jednání na den 20. 9. 2022 v 14:30 hod. vedoucí kanceláře 9 Cmo telefonicky informovala žalovaného, resp. jeho právní zástupkyni , tituly před jménem, , advokátku, přičemž ta k ústní výzvě ke specifikaci nákladů odvolacího řízení sdělila, že náklady řízení požadovat nebude. Toto její vyjádření odvolací soud vyložil dle obsahu sdělení tak, že se žalovaný vzdal práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v důsledku tohoto procesního úkonu účastníka věc rozhodl – vyhlásil usnesení (a to bez přítomnosti žalobce i žalovaného dle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř.) tak, že řízení zastavil ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. (výrok I.).6. Zastavuje-li soud řízení, zabývá se podle § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění se posuzuje výlučně z procesního hlediska. Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, přizná soud dalšímu účastníkovi (ostatním účastníkům) náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil (vynaložili) k uplatnění nebo bránění práva. V daném případě žalobce zpětvzetím odvolání procesně zavinil zastavení odvolacího řízení, a proto je podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. (ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) povinen nahradit náhradu nákladů odvolacího řízení žalovanému. Jelikož žalovaný odvolacímu soudu dne 20. 9. 2022 před jednáním sdělil (prostřednictvím své zástupkyně), že se vzdává práva na náhradu nákladů odvolacího řízení, odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud je tak již tímto usnesením vázán (§ 171 odst. 2 o. s. ř.).