9 Cmo 93/2022-29 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 26. 11. 2021 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 5 000 000 Kč jako náhrady škody, kterou měla jeho právnímu předchůdci , právnická osoba, způsobit jako jediná členka představenstva tím, že z , právnická osoba, vyvedla peněžní prostředky v uvedené výši ve prospěch , právnická osoba, ., jako odměnu za fiktivní zprostředkování.2. Usnesením ze dne 13. 1. 2022, č. j. 79 Cm 242/2021-9, vyzval soud prvního stupně žalobce k úhradě soudního poplatku ve výši 250 000 Kč. Usnesení mu bylo doručeno 19. 1. 2022.3. Podáním ze dne 27. 1. 2022 požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že nedisponuje dostatečným množstvím likvidních aktiv k úhradě soudního poplatku v uvedené výši. Převážná část likvidních prostředků byla z právního předchůdce žalobce vyvedena protiprávními jednáními. O nápravu se žalobce snaží mj. touto žalobou. Žalovaná je pro zpronevěru uvedených finančních prostředků trestně stíhána. Podle žalobce je proto nespravedlivé požadovat po žalované jako oběti trestné činnosti vydání majetkových hodnot na úhradu soudního poplatku.4. Na výzvu soudu prvního stupně vyplnil žalobce formulář prohlášení o svých majetkových poměrech, ve kterém uvedl, že v roce 2018 vykázal ztrátu 928 Kč, v roce 2019 ztrátu 33 775 Kč a v roce 2020 ztrátu 16 774 532 Kč. Nevlastní nemovité věci, movité věci větší hodnoty, nemá likvidní pohledávky ani nezdanitelné příjmy. Na bankovních účtech měl k 25. 3. 2022 částku 4,59 Kč. Finanční situace žalobce je dána tím, že v roce 2018-19 z něj byl protiprávně vyveden veškerý majetek, což se řeší právní cestou.5. Soud prvního stupně napadeným usnesením žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Konstatoval, že žalobce neuvedl výši svých příjmů, pouze hospodářský výsledek, a nedoložil kopie výpisů ze svých bankovních účtů za poslední tři měsíce. Vedle toho je soudu známo, že žalobce složil dne 24. 9. 2021 ve věci u něj vedené pod sp. zn. 2 Nc 1286/2021 jistotu ve výši 50 000 Kč a dne 24. 2. 2022 mu byla ve věci sp. zn. 2 Nc 1282/2019 vrácena jistota ve výši 200 000 Kč, a to na bankovní účet, na který žalobce odkazoval. Přesto se tento příjem nijak neprojevil v informacích poskytnutých žalobcem. Soud prvního stupně tak s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečností prokazujících majetkové poměry žadatele o osvobození od soudního poplatku zatěžuje žadatele. V projednávané věci soud prvního stupně tyto poměry nemohl posoudit, neboť žalobce je požadovaným způsobem nedoložil.6. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání. Dokumenty přiložené k žádosti o osvobození od soudních poplatků (rozvahy, výkazy zisku a ztrát a daňová přiznání za léta 2018-20) považoval za dostatečné. Podle něj by soudy při posuzování žádosti aplikovat vyšší míru shovívavosti, neboť žalobce se domáhá náhrady škody na svém bývalém statutárním orgánu, navíc pro stejný skutek je vedeno i trestní stíhání. Obětem trestné činnosti mají soudy podle žalobce „poskytovat náležitou toleranci“ při vymáhání jejich nároků, přičemž je zcela irelevantní, že obětí je obchodní společnost. Žalobce nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku právě pro jejich vyvedení žalovanou, a bez osvobození od soudního poplatku by mu bylo odepřeno právo na přístup k soudu. Žalobce navrhl změnu napadeného rozhodnutí tak, že mu odvolací soud přizná osvobození od soudních poplatků.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.9. Podle ustálené judikatury soudů „účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod R 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).10. Pravidlo, že je nejen břemeno tvrzení, ale i důkazní břemeno ohledně skutečností podstatných pro posouzení, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, tíží žadatele, akceptuje i Ústavní soud (viz např. usnesení ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 3847/19).11. Odvolací soud se ztotožňuje s podrobným odůvodněním napadeného usnesení a pro stručnost na ně odkazuje. Toto odůvodnění odpovídá standardní soudní praxi a judikatuře shora citované.12. K námitkám žalobce odvolací soud uvádí, že pro usnesení o osvobození od soudního poplatku je podle § 154 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Předložené účetní závěrky a daňová přiznání však prokazují majetkový stav žalobce nejpozději k 31. 12. 2020, tj. téměř 1,5 roku předtím, než soud prvního stupně vydal napadené usnesení. Požadavek soudu prvního stupně (formou pokynu ve standardním formuláři) na předložení výpisů z účtů žalobce za poslední tři měsíce považuje odvolací soud za oprávněný. Výpisy za delší období totiž umožňují soudu ověřit skutečnou majetkovou situaci žalobce, zatímco výpis k jedinému dni může být projevem jednorázového výkyvu stavu bankovního účtu. Bylo-li navíc soudu prvního stupně známo, že žalobci byla vrácena jistota ve výši téměř dosahující výše soudního poplatku, byl požadavek na ověření, proč se na účtu žalobce, kam byla jistota vrácena, nenacházejí již téměř žádné prostředky, zcela namístě. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že mu žalobce nepředložil požadované doklady, a že proto nebyl schopen ověřit, zda majetkové poměry žalobce odůvodňují osvobození od soudního poplatku.13. Ochrana obětí trestné činnosti se v případě nároků na náhradu škody způsobené trestným činem realizuje tak, že poškozený se může s nárokem na náhradu škody připojit k trestnímu řízení, a je-li tam odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, náleží mu podle § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích, osvobození od soudních poplatků ze zákona. Rozhodne-li se však uplatnit svůj nárok i v občanskoprávním řízení ihned, má stejná práva a povinnosti, jako v řízeních jiných. K tomu se sluší dodat, že žalobci nic nebránilo, aby výpisy z bankovních účtů předložil i v odvolacím řízení, a umožnil tím odvolacímu soudu posoudit oprávněnost své žádosti.14. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, neboť je věcně správné (§ 219 o. s. ř.).15. O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci.