12 Cmo 120/2023-180 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným usnesením opravil soud výrok směnečného platebního rozkazu ve znění opravného usnesení co do výše směnečného peníze a znění výroku, jímž byla uložena žalovaným platební povinnost, v neúplné podobě odcitoval. Uvedl, že žalobce se na žalovaných domáhal splnění jejich „směnečné povinnosti“ ve výši 15 990 650,70 Kč. Při vyhotovení směnečného platebního rozkazu došlo písařskou chybou k vynechání způsobu, jak mají být žalovaní zavázáni. Tato písařská chyba byla opravena usnesením ze dne 27. 12. 2021, č. j. 47 Cm 111/2021-23. Tímto opravným usnesením soud opravil písařskou chybu ve výši směnečného peníze (§ 164 o. s. ř.).2. Žalovaní podali proti usnesení včasné odvolání a navrhli jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedli, že soud prvního stupně pochybil, nepoučil-li účastníky řízení o možnosti podat odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. Takové poučení musí dát i tehdy, kdy je opravována směnečná suma. Výrok je dále nejednoznačný, protože nestanoví, z jaké částky má být úrok ve výši 6 % vypočten a v jaké výši je žalovaným uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadené usnesení potvrdit. Uvedl, že opravné usnesení poučení o možnosti podat námitky obsahuje. Žalovaní odkazují na rozhodnutí z doby, kdy se lhůty pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a pro podání odvolání proti nákladovému výroku lišily. Oprava nesprávnosti u směnečné sumy neměla žádný vliv na výši nákladů řízení. I kdyby bylo poučení neúplné, není to důvod pro odvolání s ohledem na § 204 odst. 2 o. s. ř. Výrok opravného usnesení je jednoznačný a nemohou nastat žádné pochybnosti o tom, jak opravený výrok směnečného platebního rozkazu zní. Podle judikatury má být opravným usnesením zhojena jen ta část výroku opravovaného rozhodnutí, která je stižena chybou.4. Žalovaní v reakci na vyjádření popřeli, že by úmyslně způsobovali v řízení průtahy. Trvají na tom, že usnesení mělo obsahovat poučení o možnosti podat odvolání proti nákladovému výroku, ale v rozporu se zákonem neobsahovalo.5. Podle § 164 o. s. ř. opraví předseda senátu v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Citované ustanovení se obdobně použije i na opravu směnečného platebního rozkazu (§ 175 odst. 2 ve spojení s § 174 odst. 4 o. s. ř.).6. Nejvyšší soud již v usnesení sp. zn. 29 Odo 700/2001 uzavřel, že „Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, má být opravným usnesením ve smyslu § 164, věty druhé, o. s. ř. zhojena pouze ta část výroku opravovaného rozhodnutí, která je postižena chybou v psaní, v počtech nebo jinou zřejmou nesprávností. V případech chyb v psaní by z výroku opravného usnesení mělo být zřejmé, která ze zkomolených, zaměněných nebo vynechaných částí textu se jím opravuje. Smyslu zákona odporuje, jestliže soud pro chybu v psaní, která se týká jen části výroku opravovaného rozhodnutí, ve výroku opravného usnesení uvede celý opravovaný výrok rozhodnutí, aniž by bylo zřejmé, čeho se oprava týká.“ Za situace, kdy soud prvního stupně zjistil rozpor mezi výší směnečného peníze, jehož zaplacení se žalobce na žalovaných domáhal, a výší směnečného peníze, kterou uvedl v písemném vyhotovení směnečného platebního rozkazu, postupoval správně, opravil-li chybně uvedenou částku 15 995 650,70 Kč na správnou 15 990 650,70 Kč. Proto odvolací soud v této části odvoláním napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Protože vyjma výše směnečného peníze byla zbývající část výroku opravou dotčena, nebyl důvod (a odporovalo to také smyslu zákona, jak uvádí Nejvyšší soud) uvádět ve výroku opravného usnesení opětovně celý výrok (v neúplné podobě) směnečného platebního rozkazu. Proto v tomto rozsahu odvolací soud usnesení podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že se v tomto rozsahu nevydává. Žalovaní nemohou být na pochybách, jaké částky mají na základě směnečného platebního rozkazu žalobci společně a nerozdílně zaplatit, když jedinou změnou oproti původnímu znění je změna ve výši směnečného peníze; v ostatním zůstal výrok opravou nedotčen.7. Se žalovanými lze souhlasit, že opravné usnesení mělo obsahovat i poučení o možnosti podat odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení ve směnečném platebním rozkazu. Byť je lhůta k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu totožná se lhůtou k podání odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení, jedná se o opravné prostředky směřující proti dvěma odlišným výrokům směnečného platebního rozkazu. Se žalobcem pak nelze souhlasit, že by oprava výše směnečné sumy nemohla mít žádný vliv na výši nákladů řízení, když od součtu výše směnečného peníze a směnečné odměny se odvíjí výše odměny za úkon právní služby, která je jedním z nákladů řízení. Absence předmětného poučení však není důvodem pro zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, když usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, se přezkoumává jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení (§ 212a odst. 6 o. s. ř.). Tím bylo výhradně provedení opravy výše směnečného peníze. Ostatně situaci, kdy rozhodnutí neobsahuje poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání a soudu, u něhož se podává, řeší § 204 odst. 2 věta druhá o. s. ř., který se uplatní i posuzované věci. Lhůta k podání odvolání činí v takovém případě tři měsíce od doručení rozhodnutí. Napadené usnesení bylo žalovaným, resp. jejich právnímu zástupci, doručeno dne 22. 6. 2023 a posledním dnem lhůty k podání odvolání tak je den 22. 9. 2023.