12 Cmo 152/2023-162 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 2 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 180 774 Kč (výrok II.). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů právního zastoupení spočívajících v odměně stanovené podle § 7 odst. 6 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 2 000 000 Kč za 9 úkonů právní služby po 16 300 Kč, dále 9x režijní paušál po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 31 371 Kč. Soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni požadovanou náhradu soudního poplatku ve výši 100 000 Kč z důvodu, že tento poplatek nebyl s ohledem na ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudem vybrán.2. Žalobkyně podala proti rozsudku, a to pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení, včasné odvolání, v němž navrhla jeho změnu tak, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši s tím, že se domnívá, že správná výše náhrady nákladů řízení žalobkyně činí 280 774 Kč, jak tuto částku žalobkyně vyčíslila ve svém podání ze dne 6. 1. 2023. Vedle náhrady nákladů na zastoupení advokátem soud prvního stupně měl totiž žalobkyni přiznat rovněž náhradu za soudní poplatek ve výši 100.000 Kč, který musela žalobkyně na (úspěšné) soudní uplatnění svých práv proti žalovanému vynaložit. Žalobkyně se proto domnívá, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně o výši jejích nákladů řízení, když v rozporu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v uhrazení soudního poplatku za podání (v plném rozsahu úspěšné žaloby).3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř. mezi náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje, odměna správce dědictví a jeho hotové výdaje, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2. Podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „z. s. p.“) se od poplatku osvobozuje insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.6. V projednávané věci žalobkyni vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady ve výši celkem 184 774 Kč sestávající z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 2 000 000 Kč sestávající z částky 16 300 Kč za celkem 9 úkonů právní služby, a to konkrétně v převzetí a přípravě zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.), zaslání předžalobní výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, podání žaloby, vyjádření k odporu ze dne 29. 6. 2022, doplnění tvrzení ze dne 6. 10. 2022, vyjádření ze dne 11. 11. 2022 a vyjádření ze dne 5. 12. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.), účasti na jednání dne 6. 9. 2022 a účasti na jednání dne 3. 1. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.), včetně celkem 9 paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 149 400 Kč ve výši 31 374 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, jak vyplývá z pravomocného výroku I. napadeného rozsudku, náleží jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada těchto nákladů řízení. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že soud prvého stupně nepochybil a rozhodl správně, když žalobkyni přiznal proti žalovanému náhradu nákladů řízení v celkové výši 180 774 Kč. V odůvodnění napadeného rozsudku sice soud prvého stupně nesprávně uvedl náhradu za daň z přidané hodnoty v částce o 3 Kč nižší (tj. 31 371 Kč namísto správných 31 374 Kč), ve výroku rozsudku se však tato dílčí nepřesnost nijak neprojevila a neměla vliv na jeho věcnou správnost.7. K námitce žalobkyně, že jí měla být přiznána rovněž náhrada nákladů řízení za uhrazený soudní poplatek ve výši 100 000 Kč odvolací soud uvádí, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyni nebyl za podání žaloby ze dne 20. 12. 2021 vyměřen žádný soudní poplatek a žalobkyně v souvislosti s touto žalobou v řízení dosud žádný soudní poplatek neuhradila, když k tomu nebyla soudem prvého stupně ani vyzvána. Je tomu tak proto, že soud prvého stupně správně usoudil, že žalobkyně je dlužníkem v insolvenčním řízení, přičemž podanou žalobou uplatnila nárok, který se týká majetku patřícího do majetkové podstaty, čímž byly splněny veškeré podmínky pro aplikaci ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) z. s. p., podle kterého byla žalobkyně v tomto řízení osvobozena od placení soudních poplatků. Za této situace, pokud žalobkyně žádný soudní poplatek v řízení před soudem prvého stupně neuhradila a ani uhradit vzhledem ke svému osobnímu osvobození nemusela, postupoval soud prvého stupně zcela správně, pokud částku ve výši 100 000 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala jako uhrazený soudní poplatek, do vyčíslení nákladů řízení žalobkyně v napadeném rozsudku nezahrnul a náhradu v této výši žalobkyni nepřiznal, což ostatně v odstavci 44 napadeného rozsudku i odůvodnil.8. Je tedy třeba uzavřít, že soud prvního stupně při svém rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nepochybil a odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.