12 Cmo 26/2023-135 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 1. 2023, č. j. 44 Cm 25/2022-120 (dále také jen „napadené usnesení“) soud prvního stupně žalované nepřiznal osvobození od soudního poplatku. Uvedl, že žalovaná odvoláním napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2022, č. j. 44 Cm 25/2022-94 (dále také jen „rozsudek“), přičemž podáním ze dne 8. 12. 2022 požádala o osvobození od placení soudního poplatku. Žádost zdůvodnila tvrzením, že její majetkové poměry osvobození od placení soudních poplatků odůvodňují. Soud žalovanou dne 14. 12. 2022 vyzval, aby doložila vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „prohlášení“), daňová přiznání pro daň z příjmu fyzických osob za poslední 3 roky, aby doložila vlastnictví majetku větší hodnoty (nemovitosti, automobily, obchodní podíly, cenné papíry), stav na bankovních účtech a pokladně za poslední rok, vše do 3 týdnů od doručení výzvy. Protože žalovaná ve lhůtě nereagovala, ničeho nedoložila, soud její žádosti nevyhověl a osvobození od soudních poplatků žalované nepřiznal.2. Proti předmětnému usnesení podala žalovaná odvolání, v němž navrhla jeho změnu tak, aby jí bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Uvedla, že lhůtu nebyla schopna z osobních a rodinných důvodů dodržet. K odvolání připojila prohlášení své vlastní a svého manžela a přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2021.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 věta první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Pokud jde o úspěšnost podaného odvolání, odvolací soud konstatuje, že tento opravný prostředek byl podán včas, žalovaná byla k jeho podání nepochybně oprávněna a na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že odvolání je zcela zjevně bezúspěšné. Aniž by v tomto stadiu řízení bylo možno jakkoli předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.6. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci žalovaná soudu prvního stupně své majetkové poměry nikterak neobjasnila ani nedoložila. Až v odvolacím řízení připojila vyplněné prohlášení, v němž uvedla, že je vdaná, domácnost sdílí s manželem a ročním synem, na nichž je finančně závislá. V doloženém prohlášení zcela absentuje strana 2 formuláře, konkrétně bod III. Příjmy z pracovního (obdobného) poměru, bod IV. Příjmy z dohod konaných mimo pracovní poměr, bod V. Příjmy z podnikání. Na stranu 1 formuláře bezprostředně navazuje až strana 3, kde žalovaná uvedla (avšak ničím nedoložila), že pobírá dávky státní sociální podpory, a to přídavek na dítě ve výši 1 250 Kč měsíčně a rodičovský příspěvek ve výši 9 320 Kč měsíčně, její manžel je evidován na Úřadu práce a nemá žádný příjem. Dále povšechně uvedla, že splácí exekuce ve výši 3 500 Kč a 4 500 Kč měsíčně, bez toho však, aby označila své věřitele, uvedla celkovou výši svých závazků a doložila jejich úhradu. Mezi výdaji vyčíslila rovněž nájemné ve výši 27 000 Kč měsíčně, rovněž tyto platby však nebyly ničím prokázány. Bod VIII formuláře, týkající se osobního majetku, žalovaná zcela pominula. Předložila dále prohlášení týkající se jejího manžela , Anonymizováno, , v němž se uvádí, že jmenovaný žije ve společné domácnosti s žalovanou, na které je finančně závislý, a s nezletilým synem, není zaměstnán z důvodu „havárie“, nemá žádné příjmy z podnikání, z hmotného a sociálního zabezpečení ani z jiných zdrojů ani žádný majetek. Rodina žije z rodičovského příspěvku na dítě ve výši 9 000 Kč měsíčně. Manžel žalované má vyživovací povinnost k dceři, která s ním nežije ve společné domácnosti, ve výši 3 500 Kč měsíčně a platí nájemné 27 000 Kč měsíčně. Žádná z uvedených skutečností nebyla ničím doložena. Dále žalovaná v odvolacím řízení předložila přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2021, v němž nevykázala žádné příjmy.7. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ale i v celé řadě dalších svých rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých majetkových poměrech (srov. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaná v posuzované věci nesplnila. Jak uvedla v odvolacím řízení, její rodina pobírá pouze sociální dávky v celkové výši 10 570 Kč (1 250 Kč + 9 320 Kč), přitom vydává z rodinného rozpočtu měsíčně minimálně částku 38 500 Kč (exekuce 3 500 Kč + 4 500 Kč, nájemné 27 000 Kč a výživné na dceru manžela 3 500 Kč), nepočítaje v to další nezbytné náklady na obživu a provoz domácnosti. Z jakých zdrojů jsou uvedené výdaje, představující zhruba čtyřnásobek vykazovaných příjmů, hrazeny, žalovaná nevysvětlila a nedoložila. Ačkoli byla soudem vyzvána k doložení přiznání k dani z příjmu fyzických osob za poslední tři roky, předložila jen přiznání za rok 2021, navíc nepodepsané, bez otisku razítka finančního úřadu či dokladu o elektronickém doručení. Nijak nereagovala ani na výzvu soudu prvního stupně k doložení vlastnictví veškerého zpeněžitelného majetku vyšší hodnoty a stavu svých bankovních účtů za poslední rok.8. Protože neúplné a nevěrohodné údaje, které o svých poměrech žalovaná v odvolacím řízení poskytla, zcela vylučují, aby jí mohlo být přiznáno, byť i jen částečné, osvobození od soudních poplatků postupem podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud napadené rozhodnutí podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.