14 Cmo 106/2023-87 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zastavil řízení, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem III. rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč navrhovatelům a výrokem IV. vyzval navrhovatele a) a b), aby soudu sdělili číslo účtu, na který má být vrácená část soudního poplatku poukázána.2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatelé a) a b) návrhem ze dne 7. dubna 2019 domáhali určení neplatnosti usnesení valné hromady 1. účastnice , Jméno advokáta B, . (dále jen „společnost“) konané dne 7. ledna 2019, vyslovení zneužití hlasovacího práva na zasedání valné hromady společnosti konané dne 7. ledna 2019 a přiznání přiměřeného zadostiučinění. Usnesením ze dne 14. května 2020, č. j. 73 Cm 49/2019-28, soud prvního stupně poslední dva nároky vyloučil k samostatnému projednání. Řízení o neplatnosti valné hromady společnosti ze dne 7. ledna 2019 bylo nadále vedeno pod sp. zn. 73 Cm 49/2019. Podáním ze dne 15. září 2022 a ze dne 20. září 2022 vzali navrhovatelé návrh na zahájení řízení zpět a navrhli, aby účastníkům nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a aby jim byla vrácena zaplacená část soudního poplatku. Podáním ze dne 16. listopadu 2022 vyslovila se zpětvzetím souhlas společnost. Zároveň požádala o přiznání náhrady nákladů řízení. Ostatní účastníci se ke zpětvzetí nevyjádřili. Následně navrhovatel a) soudu sdělil, že návrh byl vzat zpět v souvislosti s délkou řízení. Navrhovatel b) sdělil, že náklady řízení nemohou být přiznány ve všech třech souvisejících řízeních separátně, neboť byly činěny v zásadě duplicitně. Z důvodu zpětvzetí návrhu na zahájení řízení soud prvního stupně řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil.3. Výrok II. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Konstatoval, že řízení nebylo zastaveno ani z důvodu zavinění na straně navrhovatelů, ani pro chování účastníků.4. Výrok III. o vrácení části soudního poplatku soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.5. Výrokem IV. vyzval navrhovatele a) a b) ke sdělení čísla účtu, na který má být vrácená část soudního poplatku poukázána.6. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podali společnost a 2. účastník samostatná odvolání. Shodně navrhují, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že jim přizná náhradu nákladů řízení.7. Namítají, že navrhovatelé a) a b) z procesního hlediska zavinili zastavení řízení. Proto jsou podle § 146 odst. 2 o. s. ř. povinni nést náklady řízení účastníků, kteří zahájení řízení a následné zastavení řízení nezavinili. Rovněž mají za to, že podaný návrh byl od počátku nedůvodný. Ze strany navrhovatelů se jednalo o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Soud prvního stupně se při rozhodování o nákladech řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudů o procesním zavinění zastavení řízení v případech zpětvzetí návrhu. V důsledku tohoto pochybení nepřiznal účastníkům náhradu nákladů řízení. Účastník 2. k tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. září 2009, sp. zn. 1227/09, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2003, sp. zn. II. ÚS 563/01, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2015, sp. zn. 28 Cdo 1912/2015.8. Navrhovatelé a) a b) shodně navrhují, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správné potvrdil.9. Uvádějí, že soud prvního stupně vyloučil jednotlivé návrhy týkající se valné hromady konané dne 7. ledna 2019 do tří samostatných řízení. Podle navrhovatelů takovýto postup nebyl správný a všechny tři návrhy měly být projednány v jednom řízení. Namítají, že účastníci těchto řízení činili stejná podání (stejné úkony) ve všech třech řízeních. Proto se domnívají, že soud prvního stupně správně za takto rozdělené řízení náhradu nákladů účastníkům nepřiznal.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené rozsahu a dospěl k závěru, že důvodné je jen odvolání společnosti.11. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).12. Řízení ve věci samé je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.13. Rozhodovací soudní praxe je dlouhodobě ustálená v závěru, že důvodnost podání návrhu a zavinění je třeba v rámci § 146 odst. 2 o. s. ř. posuzovat vždy z procesního hlediska, tedy v poměrech posuzované věci, z hlediska poměru výsledku chování společnosti a 2. účastníka k požadavkům navrhovatelů. To znamená, že návrh ve věci samé je třeba mít za důvodně podaný tehdy, jestliže společnost nebo 2. účastník splnili to, čeho se jeho prostřednictvím navrhovatelé domáhali, i kdyby k takovému plnění neměli právní povinnost, a naopak za nedůvodně podaný tehdy, pokud navrhovatelé návrh vzali zpět bez dalšího či z důvodů na jejich straně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013, ze dne 23. června 2014, sp. zn. 32 Cdo 587/2014, ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, či ze dne 23. října 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014, jež jsou k dispozici např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).14. Z obsahu spisu se podává, že dne 7. dubna 2019 podali navrhovatelé a) a b) návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 7. ledna 2019, návrh na vyslovení zneužití hlasovacího práva na zasedání valné hromady společnosti konané dne 7. ledna 2019 a návrh na přiznání přiměřeného zadostiučinění. Usnesením ze dne 14. května 2020, č. j. 73 Cm 49/2019-28, soud prvního stupně poslední dva nároky vyloučil k samostatnému projednání. Dne 15. září 2022 vzal navrhovatel b) návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 7. ledna 2019 zpět. Dne 20. září 2022 bylo soudu prvního stupně doručeno podání, jímž vzal navrhovatel a) návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 7. ledna 2019 zpět. Navrhovatelé shodně navrhli, aby účastníkům nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a aby jim byla vrácena zaplacená část soudního poplatku. Navrhovatelé vzali návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady zpět dříve, než začalo jednání, aniž by tento úkon blíže odůvodnili. Následně navrhovatel a) soudu sdělil, že návrh byl vzat zpět v souvislosti s délkou řízení. Navrhovatel b) sdělil, že náklady řízení nemohou být přiznány ve všech třech souvisejících řízeních separátně, neboť účastníci činili ve všech třech řízeních stejné úkony (stejná podání).15. Navrhovatelé vzali návrh na zahájení řízení zpět, aniž by se z obsahu spisu podávalo, že by ke zpětvzetí návrhu zavdali společnost nebo 2. účastník svým chováním důvod. Následné tvrzení navrhovatelů, že tak učinili v důsledku nepřiměřené délky řízení a nesprávného postupu soudu, není podstatné, protože tyto následky nejsou důsledkem chování společnosti nebo 2. účastníka. Jiné tvrzení nebo důvod, které byl jejich zavinění (z procesního hlediska) vyloučily, nabídnuty nebo zjištěny nebyly. Zastavení řízení proto navrhovatelé ve vyloženém smyslu zavinili, a jsou tak podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. povinni hradit náklady řízení, jež vznikly společnosti a 2. účastníkovi. Odvolací soud tak uzavírá, že v poměrech projednávané věci měl soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikovat § 146 odst. 2 větu první o. s. ř.16. Procesně úspěšné společnosti náleží náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 228 Kč. Věc sama představuje věc rozhodovanou v řízení o otázkách družstev dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, což je opodstatněno typovou obtížností věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti soudu prvního stupně k jejímu projednání. Za tarifní hodnotu věci se tak považuje částka 50 000 Kč. Náklady společnosti sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření došlé soudu dne 17. září 2020) ve výši 2 x 3 100 Kč (dle § 7 bodu 5 AT) a 2 paušálních náhrad na tyto úkony připadajících ve výši 2x 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, navýšených o 21 % DPH (protože právní zástupkyně společnosti je plátcem této daně s účinností od 18. ledna 2014). Odvolací soud nepřiznal společnosti odměnu za nahlížení do spisu dne 18. května 2020, jelikož