14 Cmo 137/2023-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesení nepřiznal navrhovatelce osvobození od soudního poplatku.2. Své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/ tím, že navrhovatelka (ani přes výzvu) nedoložila své majetkové poměry.3. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, v němž požádala o prodloužení lhůty k předložení požadovaných listin.4. Následně (dne 17. 5. 2023) zaslala listinu označenou „Pohyby na účtu“ s datem 7. 4. 2022 (s dovětkem „nejedná se o oficiální výpis z účtu“) a vyplněné Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech žadatele pro osvobození od soudních poplatků (dále též jen „Prohlášení“), v nichž odvolatelka co do svých majetkových poměrů (ve výsledku) odkázala na „sbírku listin“ s tím, že jiný majetek ani pohledávky nemá. Svou žádost odůvodnila „nedostatkem finančních zdrojů a nekontaktnost společníka , právnická osoba, “).5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Předpokladem pro osvobození od placení soudních poplatků dle shora citovaného § 138 odst. 1 o. s. ř. je splnění tří kumulativních podmínek. Účastník řízení musí o osvobození od soudních poplatků požádat, zároveň musí doložit poměry, z nichž nárok na osvobození od soudních poplatků dovozuje, a nesmí se jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.7. Z judikatury Nejvyššího soudu se k otázce osvobození od soudních poplatků podává, že:- soudní poplatky jsou zákonem uložené poplatky, které musí jejich poplatník zaplatit za řízení nebo za jednotlivý úkon provedený soudem. Plní současně preventivní úlohu ve vztahu k podávání neodůvodněných, resp. zbytečných žalob. Osvobození účastníka od soudních poplatků je možné pouze tehdy, jsou-li pro to splněny zákonem stanovené předpoklady (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). Je tedy plně na soudu, jak sám zváží reálné možnosti žadatele poplatek uhradit, a to bez ohrožení základních potřeb, aby případná úhrada poplatku (její nemožnost) nepředstavovala překážku možnosti obrany jeho práva. Tato posibilita je plně v pravomoci soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 3. 1999, sp. zn. II. ÚS 243/98). Nejde tedy o zákonný nárok účastníka (poplatníka soudních poplatků), nýbrž pouze možnost osvobození od soudních poplatků, přičemž je v zájmu účastníka maximálně podrobně a konkrétně uvést své celkové majetkové a sociální poměry; k tomu slouží dobře srozumitelné a jednoznačně návodné Prohlášení;- žadatel o osvobození od soudního poplatku je povinen soudu věrohodným způsobem prokázat (verifikovat) své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti;- rozhodnutí o (ne)přiznání osvobození od soudních poplatků pak vychází z posouzení dostatečných a úplných podkladů o majetkových a sociálních poměrech, které je soudu povinen poskytnout žadatel; soud žadateli zašle k jeho žádosti o osvobození shora uvedené prohlášení;- není však úkolem soudů, aby vyvinuly další zvláštní úsilí ke zjišťování poměrů účastníka žádajícího o osvobození od soudního poplatku, žádost o osvobození od soudních poplatků je návrhem, jenž stejně jako kterýkoliv jiný návrh zatěžuje navrhovatele obvyklou a zákonem stanovenou důkazní povinností. Není povinností soudu stále a opakovaně účastníka vyzývat k doplnění nebo upřesnění údajů mimo zaslání i laikovi dobře srozumitelného formuláře, natož aby sám po skutečných poměrech účastníka pátral. To ostatně plně odpovídá i koncepci platného občanského soudního řádu, z níž plyne, že (v zásadě) je na účastníku řízení, aby si svá práva střežil,- pouhé tvrzení účastníka řízení, že nemá k dispozici finanční prostředky, nemůže představovat důkaz o majetkových poměrech. Osvobození od soudních poplatků lze přiznat, jen odůvodňují-li to poměry účastníka. Prokázání důvodnosti tohoto osvobození je pak v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. zcela na účastníku řízení, který toto osvobození požaduje. Je tomu tak mimo jiné i proto, že osvobození představuje výhodu proti druhé straně sporu;- účastník řízení nesplní svou povinnost prokázat, že jeho majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, pokud uvede vzájemně si odporující údaje, či zatají některé skutečnosti soudu, tedy pokud nevyjeví skutečný rozsah svých příjmů a majetku, což je podmínkou pro přiznání osvobození. Při posouzení majetkových poměrů navíc nelze zohledňovat okolnost, že je žadatel povinen hradit jiné závazky vůči dalším věřitelům. Z žádného zákonného ustanovení totiž nevyplývá, že úhrada jakýchkoliv jiných závazků má přednost před zaplacením soudního poplatku, a že o splnění poplatkové povinnosti vůči státu lze uvažovat až poté, co budou veškeré ostatní platební povinnosti stěžovatele zcela či alespoň zčásti splněny. Závazky účastníka, např. v podobě jej zatěžující exekuce, totiž mohou jít leda k jeho tíži.8. Za mnohá srov. např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 573/2016, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, 3/2018, pod č. C 16390, ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2561/2015, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 663/2014, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1240/2015, a ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2127/2015, a usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 825/06, ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. IV. ÚS 226/2000, a ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12.9. Převedeno do poměrů projednávané věci, tvrdí-li odvolatelka, že finanční prostředky (aktiva) nemá, avšak z jejího podání (ani předložených listin) se nepodává, jakým způsobem získává finanční prostředky k úhradě svých výdajů, není možno její žádost posoudit jako řádnou (úplnou). Řečené o to více rezonuje za situace, kdy z její strany nebylo věrohodně osvědčeno, že by jí nesvědčily jiné zdroje (např. vlastnictví cenných papírů, investičních nástrojů, atd., přičemž osvědčení takové – byť negativní - skutečnosti by ji nemělo činit nepřiměřené problémy). Nelze než akcentovat výše uvedený závěr o absenci povinnosti soudů jakkoliv pátrat po prokázání majetkových poměrů účastníků řízení. Odkazuje-li (bez dalšího) odvolatelka v Prohlášení na listiny založené ve sbírce listin obchodního rejstříku, přehlíží, že se v ní (jak zjistil odvolací soud nahlédnutím do sbírky listin obchodního rejstříku dostupné na www.justice.cz) dosud nenachází (pro věc stěžejní) účetní závěrka za rok 2022.10. Pouhá tvrzení odvolatelky o své (nikoli dobré) majetkové situaci rozhodně nelze pokládat za věrohodný důkaz pro, byť i jen částečné, osvobození od soudních poplatků; není jím (nemůže být) ani jí předložená listina „Pohyby na účtu“, již jen proto, že se nejedná o oficiální výpis z účtu, nadto se vztahuje pouze (výlučně) k tam uvedenému datu, nepodává se z ní celkový obraz o majetkové situaci společnosti (např. předchozí příchozí či odchozí platby a jejich výše, atd.).11. Vzhledem k tomu, že odvolatelčina tvrzení, kterými odůvodnila žádost o osvobození od soudních poplatků, byla nedostatečná, nekonkrétní a (řádně) nedoložená, nelze než uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud jí osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Žádné výjimečné skutečnosti, včetně povahy uplatněného nároku, které by opodstatnily jiné rozhodnutí, zjištěny nebyly.12. Odvolací soud, vědom si konstantní judikatury v tom smyslu, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu, považoval současně v nyní řešené věci za podstatnou zásadu, že na osvobození od soudního poplatku není právní nárok, a že je na účastníku řízení, aby prokázal, že podmínky pro osvobození jsou na jeho straně splněny. Bylo proto na odvolatelce, aby svou majetkovou situaci, jíž svou žádost osvobození od soudních poplatků odůvodňovala, věrohodně prokázala; to se však nestalo.13. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního potvrdil (§ 219 o. s. ř.).