14 Cmo 265/2022-82 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením schválil konečnou zprávu navrhovatele jako likvidátora zaniklé společnosti , právnická osoba, /dále jen „společnost“/ a účetní závěrku společnosti ze dne 23. 2. 2021 [výrok I.], navrhovateli přiznal odměnu ve výši 7 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 2 178 Kč, s tím, že tyto mu budou vyplaceny po právní moci usnesení [výrok II.], co do části náhrady hotových výdajů ve výši 24 200 Kč jeho žádost zamítl [výrok III.] a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení [výrok IV.].2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že mu navrhovatel předložil ke schválení konečnou zprávu, účetní závěrku a rovněž vyúčtoval a doložil své výdaje vzniklé v souvislosti s likvidací společnosti. V konečné zprávě navrhovatel uvedl, že v Obchodním věstníku dvakrát uveřejnil oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace, že do likvidace přihlásilo své pohledávky šest věřitelů, přičemž se mu nepodařilo dohledat jakýkoli majetek společnosti, z důvodu absence majetku nebyly ani částečně uhrazeny přihlášené pohledávky věřitelů. Likvidační zůstatek je nulový, nečinil tedy žádný návrh na použití likvidačního zůstatku. Soud prvního stupně s odkazem na § 205 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, konečnou zprávu schválil. Výroky II. a III. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 7 odst. 1 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob /dále jen „nařízení“/. Navrhovateli přiznal toliko účelně vynaložené hotové výdaje v prokázané výši 2 178 Kč. V případě navrhovatelem nárokované náhrady za právní služby ve výši 24 200 Kč se nejedná o účelně vynaložené náklady, neboť byla podána nulová daňová přiznání, a pro poskytování právních služeb nebyl důvod; odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, č. j. 7 Cmo 102/2021 – 160. Nákladový výrok soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, tak, že žádnému účastníku náklady řízení nevznikly.3. Proti výrokům II. a III. podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud výrok III. zrušil a výrok II. změnil tak, že navrhovateli náleží odměna ve výši 7 000 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 26 378 Kč.4. Odvolatel vytýká soudu prvního stupně, že nezohlednil nárok na právní pomoc, kdy jakožto likvidátor jmenovaný soudem ze seznamu insolvenčních správců, je osobou, která neměla ke společnosti žádný vztah, ani neměla o společnosti žádné informace; likvidaci provedl v souladu s požadavky stanovenými zákonem. Likvidační proces je spojen se značnou administrativní zátěží čítající desítky hodin, má tak (v souladu s § 9 nařízení) nárok na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši. S ohledem na povinnosti a odpovědnost likvidátora se obrátil na , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, , sídlem , adresa, /dále jen „advokátní kancelář“/ z důvodu právní pomoci, přičemž zajistil odměnu v co nejnižší možné sazbě. V průběhu likvidace zjistil, že společnost je v úpadku, přičemž je vlastníkem tří vozidel. Advokátní kancelář mu poskytla právní pomoc v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu (a přezkumem pohledávek), s odvoláním proti výzvě k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, či s přípravou účetních závěrek a daňových přiznání. Za provedení úkonů odpovídá stejně jako by odpovídal statutární orgán, nelze dospět k závěru, že by v těchto ohledech neměl právo na právní pomoc. Právní služby ve výši 1 000 Kč za hodinu (navýšeno o DPH), kdy celkový rozsah poskytnutých právních služeb činil 20 hodin, považuje za účelně vynaložené hotové výdaje. Je rovněž přesvědčen, že jednal obezřetně, odpovědně, čímž předešel mnoha možným rizikům, kterým v průběhu likvidace neznámé společnosti čelí. Vytýká soudu prvního stupně, že se dostatečně nezabýval všemi důvody, pro které mu byla právní pomoc poskytnuta. Odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně považuje za nedostatečné pro absenci bližší argumentace ve vztahu k účelnosti vynaložených hotových výdajů.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.6. Podle § 195 o. z. odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.7. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.8. Z obsahu předloženého spisu se podává, že navrhovatel byl do funkce likvidátora společnosti jmenován podle § 191 odst. 1 věty druhé, odst. 4 o. z. ze seznamu insolvenčních správců usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 9. 2019, č. j. 38 Cm 76/2019 – 9, za situace, kdy likvidovaná společnost neměla žádnou jinou vhodnou osobu, která by mohla být do funkce likvidátora společnosti ve smyslu § 191 odst. 3 o. z. jmenována.9. Dne 11. 8. 2021 doručil likvidátor (soudu prvního stupně) konečnou zprávu o průběhu likvidace společnosti spojenou s vyúčtováním odměny a nákladů spojených s likvidací. V konečné zprávě uvedl, že provedl veškeré zákonem požadované úkony, tedy 2x zveřejnil inzerci v Obchodním věstníku s výzvou pro věřitele k přihlášení případných pohledávek, oslovil s žádostí o součinnost banky a další instituce za účelem zjištění majetku společnosti, projednal s příslušným archivem výběr archiválií, zajistil vedení účetnictví společnosti; současně přezkoumal pohledávky šesti přihlášených věřitelů, zjistil závazky společnosti v celkové výši 3 875 900,21 Kč. Ve smyslu § 200 o. z. podal insolvenční návrh, poté, co byl soudem vyzván k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, podal proti tomuto rozhodnutí odvolání a po jeho zamítnutí podal insolvenční návrh podruhé. Společnost byla z obchodního rejstříku vymazána. Likvidační zůstatek je nulový. K výzvě soudu likvidátor předložil dodatečně ke schválení účetní závěrku ke dni skončení likvidace.10. Likvidátor požádal soud o přiznání odměny, jejíž výši ponechal na úvaze soudu. Současně požádal o přiznání náhrady hotových výdajů za zveřejnění inzerce v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč a za poskytnuté právní služby ve výši 24 200 Kč (včetně DPH). Hotové výdaje likvidátor doložil daňovým dokladem za zveřejnění inzerátu a smlouvou o poskytování právních služeb ze dne 20. 10. 2019 včetně vyúčtování právních služeb. Právní služby specifikoval následovně: příprava účetních závěrek a daňových přiznání po dobu trvání likvidace, vedení účetnictví za 8 hodin práce, právní pomoc při zpracování datové schránky a analýza dokumentů z ní za 1 hodinu práce, účast na jednání s klientem za 1 hodinu práce, právní pomoc při přípravě insolvenčního návrhu, analýza majetkové situace společnosti, kompletace příloh za 5 hodin práce, příprava odvolání proti výzvě k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení za 3 hodiny práce, právní pomoc při přípravě druhého insolvenčního návrhu a aktualizace přihlášených pohledávek za 2 hodiny práce.11. Předestřenou otázkou je účelnost nákladů vynaložených likvidátorem za právní služby poskytnuté advokátní kanceláří.12. V poměrech projednávané věci vychází senát odvolacího soudu 14 Cmo mimo jiné ze své ustálené rozhodovací praxe, podle níž likvidátor není povinen vést účetnictví - včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání - vlastními silami, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátoru, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, či ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, a naposledy ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022). Skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby, jak je tomu v projednávané věci, kdy částka 2 000 Kč se odvolacímu soudu - s ohledem na poznatky z vlastní rozhodovací činnosti v obdobných věcech - jeví jako přiměřená. Proto do této výše požadovaný náklad likvidátorovi přiznal.13. K otázce přiznání náhrady ostatních požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací spočívajících v úplatě za poskytnuté právní služby specifikované shora ve zbývající výši 18 000 Kč s DPH je nutno přihlížet ke kritériu účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2