14 Cmo 63/2023-74 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. schválil konečnou zprávu o průběhu likvidace zaniklé společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost“) a účetní závěrku ze dne 15. května 2022, výrokem II. likvidátorce , právnická osoba, . (dále jen „likvidátorka“) přiznal odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 10 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 7 723,27 Kč, s tím, že tyto jí budou vyplaceny po právní moci usnesení, výrokem III. co do části náhrady hotových výdajů ve výši 3 500 Kč žádost likvidátorky zamítl, výrokem IV. uložil likvidátorce povinnost vrátit poskytnutou zálohu ve výši 8 000 Kč, výrokem V. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že mu likvidátroka předložila ke schválení konečnou zprávu, účetní závěrku a rovněž vyúčtovala a doložila své výdaje vzniklé v souvislosti s likvidací společnosti. V konečné zprávě likvidátorka uvedla, že v Obchodním věstníku dvakrát uveřejnila oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace, že do likvidace své pohledávky nepřihlásil žádný věřitel, přičemž se jí nepodařilo dohledat jakýkoli majetek společnosti. Likvidační zůstatek je nulový, nečinila tedy žádný návrh na použití likvidačního zůstatku. Soud prvního stupně s odkazem na § 205 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), konečnou zprávu schválil.3. Výrok II. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 7 odst. 1 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“).4. Likvidátorce přiznal odměnu ve výši 10 000 Kč, kterou s ohledem na obtížnost a délku trvání likvidace shledal jako přiměřenou. Dále přiznal likvidátorce náhradu hotových výdajů ve výši 7 723,27 Kč. Požadovanou náhradu hotových výdajů ve výši 3 000 Kč vynaloženou na poskytnuté účetní služby týkající se věci vedení účetnictví a daní soud prvního stupně likvidátorce nepřiznal. Tyto výdaje soud prvního stupně nepovažoval za účelně vynaložené, jelikož vedení věcí týkajících se daní a účetnictví jsou základní náplní činnosti insolvenčních správců. K tomu odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011. Za neúčelně vynaložené náklady považoval též požadovanou náhradu paušálních nákladů spojených s administrativou (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) va výši 500 Kč.5. Výrok IV. týkající se povinnosti vrátit poskytnutou zálohu ve výši 8 000 Kč soud prvního stupně odůvodnil tím, že poskytnutá záloha na hotové výdaje byla vyšší než hotové výdaje likvidátorky. Z daňových důvodů nelze použít část poskytnuté zálohy a vrátit pouze nespotřebovanou část.6. Výrok V. týkající se nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádnému účastníku náklady řízení nevznikly.7. Proti výrokům II., III. a IV. podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal jí náhradu hotových výdajů ve výši 11 223,27 Kč.8. Podle odvolatelky zpracování účetních výkazů, včetně rozvahy a výsledovky účetní jednotky, je účelně vynaloženým nákladem likvidace. Likvidátor není povinen vést konkrétní účetnictví, ale je povinen zajistit řádné vedení účetní agendy a evidence. K tomu odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, č. j. 14 Cmo 322/2016-73, ze dne 21. prosince 2020, č. j. 7 Cmo 169/2020-68, a ze dne 6. února 2023, č. j. 7 Cmo 273/2022-62.9. Jde-li o nepřiznané administrativní výdaje ve výši 500 Kč, dovolává se odvolatelka ustálené rozhodovací praxe s tím, že ne všechny výdaje se dají specifikovat konkrétní částkou (např. tel. hovor, počet konkrétních papírů pro daný spis, použití psacích a tiskařských potřeb apod.), přičemž požadovanou částku považuje za přiměřenou.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.11. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.12. V poměrech projednávané věci byla odvolatelka jmenována (povolána) likvidátorkou společnosti (která byla zrušena a u které byla nařízena likvidace usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. dubna 2020, č. j. 38 Cm 132/2019-30, jež nabylo právní moci dne 20. května 2020).13. Z obsahu spisu se podává, že dne 23. listopadu 2022 doručila likvidátorka soudu prvního stupně zprávu o provedení likvidace ze dne 3. října 2022 spojenou s vyúčtováním odměny a nákladů spojených s likvidací.14. Likvidátorka požadovala náhradu hotových výdajů v celkové výši 11 223,27 Kč. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:- 2x zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace - 2 178 Kč;- zpracování daňových přiznání za období likvidace - 3 000 Kč;- poštovné a správní poplatky - 545,27 Kč;- administrativní výdaje - paušální částka 500 Kč;- archivace - 5 000 Kč.15. Předestřenou otázkou v projednávané věci (mimo jiné) je účelnost nákladů vynaložených likvidátorkou za účetní služby poskytnuté společností , právnická osoba, Podle faktury č. , Anonymizováno, , vystavené společností , právnická osoba, , byla likvidátorce fakturována částka 3 000 Kč se splatností 31. října 2022 za „vedení účetnictví v likvidaci včetně závěrek a DPPO společnosti , právnická osoba, , v likvidaci“.16. V poměrech projednávané věci vychází senát odvolacího soudu 14 Cmo mimo jiné ze své ustálené rozhodovací praxe, podle níž likvidátor není povinen vést účetnictví - včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání - vlastními silami, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátoru, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, či ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022). Skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, by měla být reflektována ve výši úplaty požadované za poskytnuté účetní a daňové služby, jak je tomu v projednávané věci, kdy částka 3 000 Kč se odvolacímu soudu - s ohledem na poznatky z vlastní rozhodovací činnosti v obdobných věcech - jeví jako přiměřená. Proto odvolací soud požadovaný náklad ve výši 3 000 Kč likvidátorce přiznal.17. Likvidátorka rovněž požadovala přiznat paušální náhradu za administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) ve výši 500 Kč. Při řešení otázky přiznání náhrady požadovaných hotových výdajů spojených s likvidací nutno přihlížet ke kritériu účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. října 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012, dostupný na www.usoud.cz). Za účelně vynaložený výdaj odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, tyto výdaje nepovažuje. Předpokladem náhrady hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace je podle § 9 odst. 2 nařízení jejich prokázání. Právo likvidátora na paušální náhradu administrativních nákladů, jak je např. upraveno ve vztahu k advokátům v § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nařízení vlády nestanoví. Tyto tvrzené výdaje nebyly ze strany likvidátorky blíže specifikovány a doloženy. Proto není možné tuto částku přiznat. Není-li likvidátorka schopna tyto výdaje blíže jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbyde, než aby je nesla ze svého v rámci přiznané odměny (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, č. j. 14 Cmo 322/2016-73, či ze dne 29. srpna 2019, č. j. 14 Cmo 243/2019-87).18. Soud prvního stupně usnesením ze dne 14. října 2020, č. j. 38 Cm 132/2019-42, přiznal likvidátorce zálohu na hotové výdaje spojené s likvidací společnosti ve výši 8 000 Kč, která jí byla vyplacena dne 26. listopadu 2020. Jelikož usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. (o určení její odměny a náhradě hotových výdajů) nebylo k datu vydání výroku IV. pravomocné, což je předpokladem pro případné rozhodnutí o vrácení zálohy, je zřejmé, že již jen z tohoto důvodu nebylo o jejím vrácení možné rozhodnout. Je však skutečností, že výše vyplacené zálohy celou svojí výší pokrývá přiznané hotové výdaje lik