19 Cmo 30/2023-16 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud rozhodl takto: „Byla zjištěna nesrovnalost v evidenci skutečných majitelů u evidující osoby , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, spočívající v tom, že v evidenci skutečných majitelů nejsou zapsány žádné údaje. Den vzniku nesrovnalosti: 1.6.2021.“2. Z odůvodnění rozhodnutí / odstavec 1 / vyplývá, že „soud zjistil, že evidující osoba nemá zapsaného skutečného majitele v evidenci skutečných majitelů, vedené zdejším soudem podle ust. § 19 odst. 1 ZESM. Soud vyzval evidující osobu dle § 43 ZESM usnesením č.j. Fj 413289/2022/MSPH, sp. zn. C 130908/RD43/MSPH ze dne 18.11.2022 ve lhůtě 30 dnů od doručení k odstranění nesrovnalosti v evidenci skutečných majitelů tak, že podá návrh na zápis skutečného majitele do evidence skutečných majitelů. Výzva byla evidující osobě doručena dne 24.11.2022 do datové schránky. K odstranění nesrovnalosti nedošlo.“3. V odůvodnění rozhodnutí soud dále odkázal na související právní úpravu, danou ustanovením § 2, odst. 1, § 9 odst. 1, § 20, § 44, § 48 zákona č. 37/2021 Sb., konstatoval že evidující osoba návrh na zápis do evidence skutečných majitelů nepodala a potvrzená nesrovnalost, jež spočívá v tom, že v evidenci skutečných majitelů nejsou uvedeny žádné údaje, jak je patrno z veřejných zdrojů, odstraněna nebyla. S ohledem na zřejmost nesrovnalosti, jež nemůže být v řízení ničím vyvrácena, soud v dané věci nenařídil jednání.4. Z odůvodnění rozhodnutí / odst. 10/ se dále podává, že „Pokud jde o den vzniku nesrovnalosti, vyšel soud z výpisu z obchodního rejstříku vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. C 130908, kde zjistil, že evidující osoba vznikla 31.10.2007. Podle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob /kterým se evidence skutečných majitelů řídila před nabytím účinnosti ZESM/ měly právnické osoby zapsané k 1. lednu 2018 v obchodním rejstříku povinnost zapsat svého skutečného majitele do 1. ledna 2019. Tuto povinnost evidující osoba nesplnila /takto zapsané údaje by byly považovány za údaje o skutečnostech zakládajících postavení skutečného majitele podle ZESM ve smyslu podle § 59 odst. 4 ZESM a evidující osoba by měla povinnost podle ust. § 60 odst. 3 ZESM do šesti měsíců od nabytí účinnosti ZESM zajistit, aby platné údaje odpovídaly požadavkům tohoto zákona/. Evidující osoba povinnost zapsat do evidence skutečných majitelů platné údaje nesplnila ani po nabytí účinnosti ZESM. Soud tedy stanovil jako den vzniku nesrovnalosti den nabytí účinnosti ZESM, tedy 1.6.2021.“5. Ve včas podaném odvolání, v němž navrhovala zrušení usnesení soudu prvního stupně, vyjádřila zapisující osoba přesvědčení o tom, že „ § 14 odst. 1 zákona č. 37/2021 Sb. , dle kterého je každému umožněn z internetových stránek ministerstva spravedlnosti získat výpis údajů z evidence skutečných majitelů, v rozporu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. listopadu 2022, ve spojených věcech C-37/20 a C-601/20, , právnická osoba, proti , právnická osoba, , který konstatoval, že neomezený přístup do evidence skutečných majitelů představuje nepřiměřený a nevyvážený zásah do základních práv dotčených fyzických osob, které jsou v evidenci skutečných majitelů vedeny. Pakliže je stávající právní úprava vedení evidence skutečných majitelů v rozporu s judikaturou Soudního dvora evropské unie, nelze na podkladě takto vadné právní úpravy konstatovat, že došlo k nesrovnalosti v evidenci skutečných majitelů.“6. V odstavci 12 odůvodnění soud uvedl: „O náhradě nákladů řízení dle ust. § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, soud nerozhodoval, neboť evidující osoba je v dané věci jediným účastníkem řízení o nesrovnalosti /§ 44 odst. 3 ZESM/, a proto je z povahy věci nadbytečné rozhodovat o náhradě nákladů řízení.“7. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř./, a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání.8. Podle ustanovení § 58 zákona č. 37/2021 Sb. není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na řízení o zápisu a řízení o nesrovnalosti ustanovení zákona upravujícího zvláštní řízení soudní.9. Podle ustanovení § 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle tohoto zákona projednávají a rozhodují soudy právní věci stanovené v tomto zákoně / odst. 1/. Obecná část tohoto zákona se použije také na řízení podle části první hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže, řízení podle zákona upravující evidenci skutečných majitelů, řízení podle zákona upravujícího mezinárodní spolupráci při řešení daňových sporů v Evropské unii a řízení podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, nestanoví-li tyto zákony jinak / odst. 2 /. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád / odst. 3 /. Nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu / odst. 4/.10. Podle ustanovení § 211 o.s.ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno něco jiného.11. Podle ustanovení § 224 odst. 2 o.s.ř. změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvního stupně.12. Podle ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.13. Podle ustanovení § 167 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.14. Podle ustanovení § 28 odst. 1 věta in fine zákona č. 292/2013 Sb. k novým skutečnostem nebo důkazům odvolací soud přihlédne, i když nebyly uplatněny.15. Podle ustanovení § 16 zákona č. 292/2013 Sb. odpadne-li důvod pro vedení řízení, soud řízení zastaví i bez návrhu.16. HLAVA VI. zákona č. 37/2021 Sb. je označena jako NESROVNALOSTI V EVIDENCI SKUTEČNÝCH MAJITELŮ a přičemž danou problematiku tento zákon upravuje v § 42 až 54, příslušný procesní postup soudu je vymezen v jeho ustanovení §§ 42 až 51.17. Podle ust. § 44 odst. 1 zákona č. 37/2021 Sb. soud, který je příslušný k zápisu, zahájí řízení o nesrovnalosti, je-li to vhodné k ochraně práv třetích osob, a to na základě oznámení nesrovnalosti podle § 42 nebo i z vlastního podnětu. Soud řízení o nesrovnalosti zahájí zpravidla až po marné výzvě podle § 43 /odst. 1/.18. Podle ustanovení § 45 zákona č. 37/2021 Sb. soud spolu s vydáním usnesení o zahájení řízení o nesrovnalosti zapíše do evidence skutečných majitelů poznámku o nesrovnalosti, soud zápis poznámky provede, aniž by o tom vydával rozhodnutí / odst. 1/. Byla-li evidující osoba vyzvána k odstranění nesrovnalosti spočívající v tom, že do evidence skutečných majitelů nebyl zajištěn zápis žádného údaje, zapíše soud poznámku o nesrovnalosti, aniž by o tom vydával rozhodnutí, již po marné výzvě podle § 43 / odst. 2/. V rámci poznámky o nesrovnalosti se zapíše, v čem je nesrovnalost spatřována, a den zahájení řízení o nesrovnalosti / odst. 3/.19. Podle ust. § 48 zákona č. 37/2021 Sb. soud rozhodne o nesrovnalosti zpravidla bez jednání. Soud nařídí jednání, považuje-li to za potřebné k potvrzení nebo vyvrácení nesrovnalosti /odstavec 1/. Soud v rozhodnutí uvede den vzniku nesrovnalosti a které údaje v evidenci skutečných majitelů neodpovídají nebo neodpovídaly skutečnému stavu, popřípadě uvede údaje odpovídající skutečnému stavu, vyšly-li v řízení najevo. Lze-li skutečný den vzniku nesrovnalosti zjistit jen s velkými obtížemi nebo nelze-li jej zjistit vůbec, uvede soud jako den vzniku nesrovnalosti den, ve kterém nesrovnalost s přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem existovala nejdříve /odstavec 2/.20. Podle ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 37/2021 Sb. je-li nesrovnalost vyvrácena, soud po nabytí právní moci rozhodnutí a/ zapíše v rámci poznámky o nesrovnalosti, jak bylo v řízení rozhodnuto, a b/ vymaže poznámku o nesrovnalosti z evidence skutečných majitelů.21. Podle ustanovení § 50 zákona č. 37/2021 Sb. zastaví-li soud řízení o nesrovnalosti, poznámku o nesrovnalosti vymaže. Soud výmaz poznámky provede, aniž by o tom vydával rozhodnutí.22. K odvolací argumentaci odvolatele lze je třeba uvést, že z dikce ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 37/2021 Sb. vyplývá, že ministerstvo umožní komukoli na svých internetových stránkách získat z evidence skutečných majitelů částečný výpis platných údajů o skutečném majiteli právnické osoby v rozsahu, jak je vymezen v bodech a/ až e/ daného zákonného ustanovení.23. Je zřejmé, že sama o sobě argumentace neomezeným přístupem, jenž má vyplývat z ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 37/2021 Sb. neobstojí, neboť neomezený přístup do evidence skutečných majitelů z dikce daného zákonného ustanovení nevyplývá, hovoří se zde o „částečném výpisu platných údajů.“24. Dále, i kdyby se jednalo o neomezený přístup, tak tomu ovšem není, i tak by bylo třeba vyjít z toho, že Rozsudek Soudního dvora Evropské unie nemůže derogovat platnou právní úpravu, danou zákonem č. 37/2021 Sb.25. Odvolací argumentace odvolatele je tedy lichá.26.