2 Cmo 151/2022-240 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 232 077,75 Kč spolu se 6 % úrokem p. a. od 7. 3. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 7 440,26 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 127 485,60 Kč, k rukám jejího právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a dále povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 111 976 Kč, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Z odůvodnění se podává, že žaloba byla uplatněna původní žalobkyní, insolvenční správkyní společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, (dále jen ERB). Nárok je odvozen od směnky vyplněné v souladu s dohodou o uplatnění vyplňovacího práva směnečného č. , Anonymizováno, (dále jen dohoda) ze dne 20. 2. 2014, uzavřenou mezi ERB a společností , Anonymizováno, ., IČO , IČO, (dále jen emitent), zajišťující smlouvu o úvěru reg. č. , Anonymizováno, (dále jen smlouva o úvěru) ze dne 19. 2. 2014, na jejímž základě se ERB zavázala poskytnout emitentu úvěr ve výši 3 000 000 Kč, včetně úroku 8 % ročně, smluvního úroku z prodlení ve výši 24 % ročně a poplatku za správu úvěru ve výši 500 Kč měsíčně. Konečná splatnost úvěru nastala dne 30. 11. 2016. Jelikož emitent neuhradil ani po splatnosti úvěru ničeho, původní žalobkyně směnku v souladu s dohodou vyplnila, a to na částku 2 232 077,75 Kč s datem splatnosti 6. 3. 2018. Žalovaný je avalistou směnky na základě podepsaného prohlášení avalisty z 20. 4. 2014.3. Opatrovnice žalovaného ustanovená mu usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 11. 2021, č. j. 7 Cm 112/2018-160 se k žalobě vyjádřila tak, že vznesla námitku excesivního vyplnění směnky v rozporu s dohodou, když datum splatnosti mělo správně být 1. 12. 2016, neboť splatnost samotného úvěru nastala již 30. 11. 2016 a vyplněná částka měla odpovídat výši dlužné částky v den splatnosti, tedy pouze 1 911 883,77 Kč. K dlužné částce totiž od doby zesplatnění úvěru nemohly být přičítány pravidelné měsíční poplatky za jeho správu (celkem 3 500 Kč za měsíce 7/2017 až 3/2018), neboť již došlo k ukončení úvěru jednostranným jednáním věřitele. Takto účtované poplatky proto byly pouze uměle vytvořenou pohledávkou za účelem možnosti vyplnění pozdějšího data splatnosti na předmětné směnce. Požadovaná částka navíc obsahuje úroky z úroků, které do směnečné jistiny nemohly být zahrnuty. Směnka nemohla být žalovanému předložena k placení, když byť je v předžalobní upomínce ze dne 9. 5. 2017 uvedeno, že směnka byla vyplněna v rámci insolvenčního řízení emitenta v roce 2018, byla směnka předkládána k přihláškám pohledávek stále pouze jako blankosměnka, a v rozhodném období tak, jak byla předložena soudu, vůbec neexistovala. Vyčkávání s uplatněním nároku a vyplněním směnky přitom bylo činěno pouze za účelem navýšení úroků z prodlení, když ERB sama podala na emitenta již roku 2016 insolvenční návrh, a musela si tak být vědoma, že emitent se nachází již delší dobu na pokraji úpadku. Takové jednání žalovaný považuje za jednání v rozporu s dobrými mravy.4. Ve věci byl vydán dne 17. 1. 2019 směnečný platební rozkaz č. j. 7 Cm 112/2018-63, který byl pro nedoručení žalovanému usnesením ze dne 22. 2. 2022, č. j. 7 Cm 112/2018-177 zrušen.5. Po provedeném dokazování soud zjistil, že na základě směnky vlastní vystavené v Praze dne 20. 2. 2014 se , Anonymizováno, zavázala zaplatit na řad ERB dne 6. 3. 2018 směnečnou sumu 2 232 077,75 Kč, splatnou v , adresa, , kterou jako směneční rukojmí podepsali , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Ta byla rubopisována na řad žalobkyně. Původně se jednalo o blankosměnku, která zajišťovala závazek ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi , Anonymizováno, . a , právnická osoba, . dne 19. 2. 2014, včetně Všeobecných úvěrových podmínek pro právnické osoby a fyzické osoby – podnikatele, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Úvěr byl emitentem čerpán na základě žádosti ze dne 7. 3. 2014 s datem čerpání 11. 3. 2014. ERB zaslala dne 11. 3. 2014 emitentu platby ve výši 699 369 Kč a 2 300 631 Kč, tj. celkem 3 000 000 Kč. V dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne 20. 3. 2014 emitent uznal svůj dluh ke dni 18. 3. 2014 ve výši 3 005 167,67 Kč. Blankosměnka mohla být vyplněna dle dohody o uplatnění vyplňovacího práva směnečného ze dne 20. 4. 2014, a to tak, že v rámci vyplněné částky mohly být přičteny i další související pohledávky ERB vzniklé na základě nebo se smlouvou o úvěru související, a to včetně poplatků, do celkové výše 6 000 000 Kč, vzniklé nejpozději do 31. 7. 2023. Datum splatnosti bylo možné doplnit dle data následujícího po dni, kdy se emitent dostane do prodlení s poslední z pohledávek touto směnkou zajištěnou. Žalovaný směnku avaloval prohlášením avalisty ze dne 20. 4. 2014, v němž čestně prohlásil a podepsal, že byl seznámen se svými případnými právy a povinnostmi s ní spojenými. Výzvou k nápravě „Případu porušení“ ze dne 6. 11. 2016 byl emitent ERB vyzván k úhradě veškerých pohledávek banky, které ke dni 3. 11. 2016 činily 1 911 883,77 Kč. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2016, č. j. 83 Cm 2372/2016-6 byla ERB zrušena s likvidací, přičemž likvidátorkou byla ustanovena původní žalobkyně. Původní žalobkyně vyzývala žalovaného ke splacení částky 1 929 351,22 Kč s tím, že předmětná zajišťovací blankosměnka byla vyplněna výzvou z 9. 5. 2017. Usnesením Krajského soudu v, Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 19. 3. 2018, č. j. , č. účtu, byl prohlášen konkurs na majetek ERB, přičemž insolvenční správkyní byla ustanovena původní žalobkyně. Přihláškou pohledávky P7 v rámci insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 2238/2018 ze dne 15. 3. 2018, opravené dne 17. 5. 2018, 15. 11. 2018 a 29. 11. 2018, včetně všech jejích příloh byl uplatněn nárok v celkové výši 2 232 077,75 Kč, který se skládal z jistiny ve výši 1 910 900,87 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 306 964,88 Kč, poplatků za správu úvěru ve výši 3 500 Kč a náhrady nákladů řízení o soudním prodeji zástavy, movitých věcí sepsaných v notářském zápisu, a to na základě vykonatelného usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 11. 10. 2017, č. j. 10 C 221/2017-28, ve výši 10 712 Kč. U nevykonatelných pohledávek přitom jako zajištění byla uvedena předmětná blankosměnka, která též byla přiložena v podobě přílohy, a to bez vyplnění data splatnosti či směnečné sumy.6. Soud prvního stupně uzavřel, že předložená směnka byla původně vystavena jako blankosměnka (čl. I § 10 ZSŠ) bez uvedení data splatnosti a směnečné sumy a po doplnění chybějících údajů se stala platnou směnkou vlastní, která obsahuje veškeré náležitosti v čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., dále jen ZSŠ.7. K námitce excesivního vyplnění blankosměnky soud odkázal na čl. VI, bod 5. smlouvy o úvěru, dle kterého pokud se emitent dostane do prodlení, měla ERB právo úroky kapitalizovat a připočíst k jistině s tím, že spolu s ní budou dále úročeny úrokem z prodlení. S ohledem na § 1806 zák. č. 89/2012 Sb., dle kterého platí, že lze úroky z úroků požadovat, je-li to ujednáno (k čemuž v daném případě došlo), posoudil soud tuto námitku jako zcela nedůvodnou.8. K námitce, že jako datum splatnosti mohlo být vyplněno nejpozději datum 30. 11. 2016 a také k tomuto datu dlužná částka 1 911 883,77 Kč, že původní žalobkyně v rozporu se Smlouvou o úvěru účtovala též poplatky za správu úvěru i za období následující po splatnosti celého úvěru, čímž docházelo k umělému prodlužování splatnosti tak, aby mohla být vyplněná částka současně navyšována o další související zajištěné pohledávky později vzniklé, včetně poplatku za správu úvěru, jelikož po zesplatnění celého úvěru již nemohla probíhat jeho další správa, nemohl být tento poplatek nadále účtován, a tím prodlužována splatnost poslední z pohledávek zajišťovaných předmětnou blankosměnkou a nadto měl poplatek vznikat k tíži úvěrového účtu, který již po zesplatnění úvěru neexistoval, soud vyšel z čl. VIII, bodu 3. smlouvy o úvěru, dle kterého měl být ze strany emitenta hrazen ERB poplatek ve výši 500 Kč měsíčně za správu úvěru, a to k tíži úvěrového účtu. Dle bodu 54. Všeobecných úvěrových podmínek úvěrový vztah zanikne až tehdy, kdy budou veškeré pohledávky z úvěru vyrovnány. Z výše uvedeného tak plyne, že úvěrový vztah nadále trval i po zesplatnění samotného úvěru, a proto byla ERB, respektive původní žalobkyně, oprávněna účtovat poplatek za správu úvěru i poté, kdy byl úvěr zesplatněn, když takový výklad je dle soudu též v souladu se smyslem tohoto poplatku, neboť náklady spojené se správou úvěru nepochybně mohly trvat i po zesplatnění úvěru samotného (tím spíše pak též v souvislosti s vymáháním této pohledávky po emitentu a jednotlivých avalistech). Nadto z pouhé skutečnosti, že právní zástupce původní žalobkyně (tedy osoby odlišné od ERB, jejíž likvidátorkou byla jmenována) se následně domáhal zaplacení částk