2 Cmo 152/2022-268 — Vrchní soud v Praze

Žalovaná podala odvolání proti rozsudku uvedenému ve výroku I. tohoto usnesení, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 202 957,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15.1.2015 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále jí uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 313 605 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).Podáním z 3.10.2023 (čl. 263 spisu) žalobce vzal žalobu zpět s tím, že mezi účastníky došlo k uzavření mimosoudní dohody, resp. dohody o narovnání, v jejímž rámci se oba účastníci vzdali náhrady nákladů řízení. Podáním z 4.10.2023 (čl. 265 spisu) žalovaná vyslovila z týchž důvodů souhlas se zpětvzetím žaloby a uvedla, že v souladu s uzavřenou dohodou o narovnání se vzdává náhrady nákladů řízení.Za situace, kdy žalobce vzal žalobu zpět a žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila, odvolací soud postupoval podle § 222a odst. 1 o. s. ř., rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když k zastavení řízení došlo v důsledku zpětvzetí žaloby žalobcem, žalovaná se náhrady nákladů řízení vzdala.