2 Cmo 7/2023-525 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že se zastavuje odvolací řízení vůči žalované 2. (výrok I.), vůči žalovanému 3. (výrok II.) a dále rozhodl tak, že žalobce, žalovaná 2. a žalovaný 3. nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).2. Z odůvodnění vyplývá, že bylo rozhodnuto o odvolacím řízení proti rozsudku téhož soudu z 21.9.2021, č. j. 34 Cm 494/2018-263, kdy tito žalovaní nesplnili svoji poplatkovou povinnost, která jim byla uložena usnesením č. j. 34 Cm 494/2018-410 a č. j. 34 Cm 494/2018-411, kterými byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve stanovené lhůtě, které jimi nebyly zaplaceny, přičemž nebyli osvobozeni od jejich placení, o něž oba požádali a které jim nebylo přiznáno usnesením soudu prvního stupně z 14.2.2022, č. j. 34 Cm 494/2018-327, které nabylo právní moci dne 16.6.2022. O zastavení odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 9 odst. 1 zák.č. 549/1991 Sb. O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm.b) o. s. ř.3. Oba žalovaní podali odvolání proti napadenému usnesení do výroku I. (žalovaná 2.) a do výroku II. (žalovaný 3.). Poukázali na to, že s ohledem na výši vyměřeného soudního poplatku každý ve výši ve výši 214 711 Kč, nejsou schopni s ohledem na svoji finanční situaci tento zaplatit. Neosvobození od soudního poplatku pro oba znamená zamezení přístupu k soudu, což je v přímém rozporu s čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná 2. je starobní důchodkyně, onkologicky léčená.4. Žalobce k odvolání žalovaných uvedl s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. Afs 15/201, že důkazní břemeno a břemeno tvrzení ohledně skutečností rozhodných pro posouzení případného osvobození od soudních poplatků, leží a žadateli osvobození. Pokud žalovaní předložili pouze čestné prohlášení k posouzení svého stavu, pak neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání rozhodných skutečností. K nově tvrzeným skutečnostem by tak nemělo být přihlíženo.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že toto není důvodné.6. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zák.č. 549/1991 Sb. (dále jen ZSOP) je poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně navrhovatel, není-li dále stanoveno jinak. Podle § 4 odst. 1, písm. b) téhož zákona vzniká poplatková povinnost podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle § 9 odst. 1 ZSOP, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů, výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.7. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná 2. byla usnesením z 9.12.2021, č. j. 34 Cm 494/2018-295 vyzvána k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 214 711 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, přičemž byla zároveň poučena, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Výzva jí byla doručena 14.12.2021. V reakci na to požádala o osvobození od soudního poplatku, které jí nebylo přiznáno usnesením soudu prvního stupně z 14.2.2022, č. j. 34 Cm 494/2018-327 ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze z 1.6.2022, č. j. 2 Cmo 95/2022-404. Usnesením z 23.6.2022, č. j. 34 cm 494/2018-410 byla žalovaná 2. opětovně vyzvána k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve lhůtě 15 dnů o doručení usnesení. To jí bylo doručeno 27.6.2022. Soudní poplatek nebyl zaplacen.8. Z obsahu spisu se dále podává, že žalovaný 3. byl usnesením z 9.12.2021, č. j. 34 Cm 494/2018-296 vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 214 711 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, přičemž byl zároveň poučen, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Výzva mu byla doručena 14.12.2021. V reakci na to požádal o osvobození od soudního poplatku, které mu nebylo přiznáno usnesením soudu prvního stupně z 14.2.2022, č. j. 34 Cm 494/2018-327 ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze z 1.6.2022, č. j. 2 Cmo 95/2022-404. Usnesením z 23.6.2022, č. j. 34 Cm 494/2018-411 byl žalovaný 3. opětovně vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. To jí bylo doručeno 27.6.2022. Soudní poplatek nebyl zaplacen.9. Žalovaným vznikla poplatková povinnost podáním odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně výše uvedenému. Vzhledem k tomu, že s jeho podáním nezaplatili soudní poplatek, nebyli osvobozeni od jeho placení, vyzval je soud prvního stupně opětovně k jeho zaplacení usnesením z 23.6.2022, doručeným oběma 27.6.2022, ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Soudní poplatek nebyl zaplacen ani jedním ze žalovaných 2., 3., ač byli poučeni o důsledcích spojených s nezaplacením soudního poplatku.10. Protože žalovaní 2., 3. nesplnili svoji poplatkovou povinnost spojenou s podáním odvolání a nesplnili ji ani v soudem stanovené lhůtě, neshledal odvolací soud důvodu pro změnu napadeného usnesení. Nesplnění poplatkové povinnosti je dle § 9 odst. 1 ZSOP důvodem pro zastavení řízení.11. Námitka žalované 2., že je onkologicky nemocná a má příjem pouze ze starobního důchodu byla již zohledněna v rozhodnutí odvolacího soudu z 1.6.2022 a přesto nebyla shledána jako důvod pro osvobození do placení soudního poplatku.12. Současná judikatura vyšších soudů stojí na závěru, že ve věci poplatkové povinnosti je žadatel o poskytnutí poplatkové úlevy povinen tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení. Již v rozhodování o osvobození od placení soudního poplatku bylo konstatováno, že žalovaní 2., 3. nevyjevili zcela pravdivě a v plném rozsahu svoje poměry a nestalo se tak ani v odvolacím řízení, tzn., že řádně nesplnili svoji povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve vztahu k požadovanému osvobození.13. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalovaní 2., 3. zavinili zastavení odvolacího řízení, neboť nezaplatili soudní poplatek z odvolání. Žalobci tak náleží náhrada nákladů odvolacího řízení za jeho právní zastoupení sestávající se z jednoho úkonu právní služby po 25 420 Kč (vyjádření k odvolání dle § 7, 8 odst. 1, 11 odst. 1 písm.d) vyhl.č. 177/1996 Sb., dále jen AT), náhrady hotových výdajů po 300 kč (§ 13 odst. 3 AT), 21% DPH 5 401,20 Kč (§ 137 odst. 1,3 o. s. ř.). Náklady řízení jsou žalovaní 2., 3. povinni zaplatit společně a nerozdílně k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě stanovené v § 160 odst. 1 o. s. ř.