5 Cmo 104/2023-1 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou ze dne 3. 5. 2023 se žalobce domáhal vydání směnečného platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz v částce 11 294,10 Kč s 6% úroky z této částky od 6. 3. 202 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 37,65 Kč, vše z titulu nezaplacené pohledávky ze směnky vlastní vystavené žalovaným na řad žalobce s doložkou bez protestu, místem placení , adresa, s tím, že bylo žalobci uděleno právo doplnit směnečnou sumu a splatnost. Dne 5. 3. 2023 nastala splatnost této směnky se směnečnou sumou ve výši předmětné částky.2. Směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze dne 23. května 2023, č. j. 7 Cm 81/2023-22 bylo žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz 11 294,10 Kč spolu se 6% úrokem od 6. 3. 2023 do zaplacení, odměnu ve výši 37,65 Kč a na nákladech řízení částku 1 000 Kč.3. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 31. 5. 2023 podal proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný námitky. Žalovaný v tomto podání uvedl, že se chce odvolat proti rozhodnutí. Žalovaný uvedl bez dalšího upřesnění, že „pan , Anonymizováno, , který také spolupracoval v O2 toto zařízení obdržel, soud rozhodl o jeho vině a odcizení těchto věcí, které již nikdy nevrátil. Nadřízený žalovaného toto všechno zařídil, ale na smlouvu o zapůjčení dal žalovaného“. Dále žalovaný uvedl, že určitě nesouhlasí a chtěl by se nějak domluvit.4. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. června 2023, č. j. 7 Cm 81/2023-25 byly námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu soudu prvního stupně ze dne 23. května 2023, č. j. 7 Cm 81/2023-22 odmítnuty a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalovaný neuvádí ve svých námitkách konkrétně, co mělo být kauzou směnky. Námitky obsahují jen tvrzení, že jakési zařízení obdržel pan , Anonymizováno, , který také spolupracoval v O2 a měl být odsouzen za odcizení těchto věcí. Zároveň žalovaný připouští, že byl stranou smlouvy „o zapůjčení“, ač vše zařídil nadřízený a s panem Kričmerem spolupracoval výhradně on. Nic více však žalovaný nedoplnil. Soud prvního stupně přitom nepřehlédl, že na směnce je vyznačeno, že je nedílnou součástí dohody o udělení vyplňovacího práva směnečného ze dne 7. 5. 2020, nicméně ani tento údaj není sám o sobě schopen konkretizovat námitková tvrzení. Katalog námitek svědčí výlučně žalovanému, námitkové řízení probíhá právě a jen o námitkách, nikoliv již o žalobě či směnce. Ani fakultativní doložky na směnce tak nemohou být nikdy brány za součást námitek žalovaných, pokud na tyto doložky není výslovně v námitkách odkazováno. Proto soudu prvního stupně nezbylo než řádně neodůvodněné námitky odmítnout. O náhradě nákladů námitkového řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. když v námitkovém řízení žalobci žádné náklady nevznikly.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný řádné a včasné odvolání, které dále doplňoval a ve svých podáních uvedl, že si podává odvolání v plném rozsahu, neboť za skutek nenese vinu. Předmět, který žalobce žádá zaplatit, byl odcizen jiným „zasmluvněným“ partnerem a předán manažerem pouze „na jméno“ žalovaného. Žalovaný odmítl své pochybení. Současně žalovaný uvedl, že prosí o to, aby ho žalobce kontaktoval a domluvil se s ním na úhradě částky.6. Žalobce v odvolacím řízení sdělil pouze to, že navrhl žalovanému splátkový kalendář.7. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.8. Podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.9. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou odůvodněné, pokud vymezují jednoznačně a nezaměnitelně skutek či skutky, o které se námitková obrana žalovaného opírá. Námitky žalovaného plní ve vztahu k námitkovému řízení stejnou funkci jako žaloba ve vztahu ke spornému řízení. Od toho je logicky odvozen zákonný požadavek stran odůvodněnosti námitek. Právě vylíčení okolností, na kterých staví žalovaný svou obranu, v námitkách vymezuje předmět námitkového řízení. Tedy za odůvodněné mohou být považovány jen takové námitky, které dostatečně vymezují, ze kterých skutků žalovaný svou obranu vyvozuje. Zcela samozřejmý je požadavek na konkrétnost a nezaměnitelnost těchto skutků. Odůvodnění námitek musí soudu prvého stupně umožnit, aby případně i bez účasti sporných stran, samozřejmě za zákonem stanovených podmínek, mohl věc posoudit a o důvodnosti námitek rozhodnout. Jako soud před tím, než je u něj podána žaloba, nemůže nic vědět o účastnících a jejich vzájemných vztazích, tak ani před podáním námitek nemůže vědět, co vše ve vztazích účastníků se spornou směnkou souvisí nebo nesouvisí. Samozřejmě nelze od zákona očekávat, že bude kazuisticky vypočítávat, co má být v odůvodnění námitek uváděno, to ani není možné, neboť okruh v úvahu přicházejících skutečností, které by mohli žalovaní na svou obranu uvádět, je vlastně neohraničený, v čase proměnlivý a koneckonců nepoznatelný. Je však přece jasné, že nemůže být až v průběhu námitkového řízení zjišťováno, co měl vlastně žalovaný svými námitkami na mysli. Je nutno uvážit i zásadu koncentrace směnečných námitek, právem zmíněnou soudem prvého stupně. Nelze připustit z tohoto hlediska, aby námitky byly tak flexibilní, že by mohly případně umožňovat, aby v průběhu námitkového řízení jim byla podsouvána opakovaně stále nová a zcela odlišná skutková tvrzení. Potud musí být rozhodný skutek, na němž se postavení žalovaného v námitkovém řízení zakládá, vymezen jednoznačně (obdobně také usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2023, sp. zn. 5 Cmo 353/2003).10. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný neuplatnil proti směnečnému platebnímu rozkazu konkrétní námitky. Žalovaný se zřejmě dotýká kauzy směnky, když zmiňuje bez bližší specifikace smlouvu o zapůjčení, jejíž byl zřejmě dle svého vyjádření žalovaný smluvní stranou. Tuto smlouvu jako takovou nepopisuje žalovaný konkrétně, neuvádí její souvislost s předmětnou směnkou. Žalovaný smlouvu neoznačuje ani jako neplatnou, jen uvádí, že z nějakého důvodu zařízení obdržel pan Kičmer. Tento údaj žalovaný rovněž nijak nedává do souvislosti s předmětnou směnkou. Zcela obdobné skutečnosti ostatně uvedl žalovaný také ve svém odvolání a jeho doplněních.11. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně důvodu a výše kauzy směnky, tedy toho, proč žalovaný směnku podepsal, v čem porušil žalobce směnečnou dohodu (tj. dohodu, ve které je uveden důvod podpisu směnky žalovaným), tíží však vždy žalovaného (viz. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 29 Cdo 2480/2021).12. Závěr soudu prvního stupně, že námitky nejsou dostatečně odůvodněné je za těchto okolností správný a přezkoumávané rozhodnutí tak bylo vydáno v souladu s ustanovením § 175 odst. 3 o. s. ř.13. Odvolací soud tedy rozhodl tak, že potvrdil věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.