5 Cmo 5/2023-38 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 94 000 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 10. 10. 2021 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 313,33 Kč (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 627,50 Kč (výrok II.).Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), které vzal podáním ze dne 2. 1. 2023 zpět. Tímto podáním zástupkyně žalovaného současně sdělila, že v souladu s ustanovením § 20 odst. 2 zákona o advokacii ukončuje právní zastoupení žalovaného v dané věci. Výpověď plné moci se stala vůči soudu účinnou dnem 3. 1. 2023, kdy sdělení o ukončení zastoupení žalovaného bylo odvolacímu soudu oznámeno (§ 28 odst. 2 o. s. ř.).Vzhledem k tomu, že odvolání žalovaného bylo vzato zpět, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 218c o. s. ř. a odvolací řízení zastavil. Podle ustanovení § 222 odst. 1 o. s. ř., vezme-li odvolatel své odvolání zpět, nastává tím právní moc napadeného rozhodnutí, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, první věta o. s. ř. Žalovaný zpětvzetím odvolání zavinil, že odvolací řízení muselo být zastaveno, a byl by tak povinen hradit náklady tohoto řízení žalobkyni. Žalobkyni však podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly, v důsledku čehož odvolací soud rozhodl, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo žádný z účastníků řízení.