6 Cmo 132/2022-232 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze výše uvedeným rozhodnutím ve výroku I. a II. zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že žalovaní ručí žalobci za splnění povinnosti obchodní společnosti , právnická osoba, (dále jen Společnost) zaplatit žalobci částku Kč 440 537,- a Kč 42 827,- a zaplatit tyto částky žalobci se specifikovaným úrokem z prodlení; ve výroku III. a IV. pak žalobci uložil povinnost zaplatit každému ze žalovaných na náhradu nákladů řízení Kč 122 169,-.2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že žalovaný 1) byl od 10/2012 předsedou představenstva Společnosti a po vstupu této do likvidace též od 9/2015 jejím likvidátorem, žalovaná 2) pak byla v době 8/2012-4/2016 členkou představenstva. Vymáhané částky přiznal příslušný okresní soud právnímu předchůdci žalobce, , jméno FO, , který na základě smlouvy z 30. 4. 2018 předmětnou pohledávku postoupil žalobci. Insolvenční návrh dlužníka, Společnosti, příslušný insolvenční soud usnesením z 22. 5. 2015 pro vady návrhu odmítl; na návrh věřitele , jméno FO, pak zjistil úpadek dlužníka a usnesením z 6. 8. 2018 na majetek Společnosti prohlásil konkurz, který pak usnesením z 24. 8. 2021 po splnění rozvrhového usnesení zrušil. Dále soud I. stupně vycházel ze zjištění, že Společnost jako zhotovitel uzavřela v 5/2014 s obchodní společností , právnická osoba, smlouvu o dílo a že v důsledku neplnění povinností ze strany objednatele se Společnost dostala do finančních potíží, které vyústily v úpadek, který se snažili žalovaní odvrátit, což se však, podle soudu I. stupně, z důvodů nikoli na straně žalovaných nepodařilo.3. Soud I. stupně vyhodnotil žalobu jako nedůvodnou a uzavřel, že nebyly splněny zákonné podmínky pro založení ručení žalovaných dle § 68 zákona o obchodních korporacích (ZOK). Podle soudu I. stupně tito prokázali, že učinili vše potřebné a rozumně předpokládané k odvrácení hrozícího úpadku a že si počínali s péčí řádného hospodáře, finanční problémy se snažili očekávaným způsobem řešit, aby zakázka , Anonymizováno, byla dokončena. K tomu soud I. stupně odkázal na výklad aplikace § 68 cit. zákona, s požadavkem na splnění zákonných podmínek, a citoval z judikatury Nevyššího soudu k problematice odpovědnosti člena statutárního orgánu za výkon funkce, popř. za způsobenou škodu. Soud I. stupně z uvedených důvodů žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle jeho výsledku dle § 42 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšnému žalobci uložil nahradit oběma žalovaným jejich náhradu v rozsahu dle vyhl.č. 177/1996 Sb. za právní zastoupení a dle uvedené specifikace.4. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podal žalobce odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu I. stupně odvolatel vytýká, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a provedeným důkazům a že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Poukazuje na to, že Společnost ovládaná žalovanými se od 2/2014 do 5/2015 postupně zadlužovala a že k podanému insolvenčnímu návrhu se přihlásilo 67 věřitelů s pohledávkami ve výši zhruba 10 mil. Kč. Trvá na tom, že k odvrácení hrozícího úpadku žalovaní ničeho neučinili, jako např. svolání vedení Společnosti, dozorčí rady, konzultace s odborníky, na nepříznivou finanční situaci nereagovali a nepřijali žádná opatření k vymáhání a zajištění případných pohledávek. Dále odvolatel zdůrazňuje, že zákonná úprava ručení chrání primárně korporaci a že soud ve svých úvahách vůbec nerozlišuje osobu žalovaného 1) a žalované 2) a fakticky je posuzuje pro vznik ručení za osobu jedinou. Konečně vznáší další námitky k provedenému dokazování, zejména poukazuje na výslech svědka , Anonymizováno, . Podle názoru žalobce žádný ze žalovaných neprokázal, že by jednal způsobem, který by bylo možné posoudit ve všech podstatných souvislostech pod požadavky kladené na výkon funkce statutárního orgánu korporace tak, že učinili vše potřebné a rozumně předpokládatelné za účelem odvrácení úpadku. V závěru odvolání dále žalobce namítá, že bylo žalovaným přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za úkon, jednání u soudu 4. 2. 2022, ačkoli dle spisu se zástupce žalovaných tohoto jednání neúčastnil.5. Ve vyjádření k odvolání žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozhodnutí a dále požadovali náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle názoru žalovaných soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že žalovaní prokázali, že učinili vše potřebné a rozumně předpokládatelné k odvrácení hrozícího úpadku a že si počínali s péčí řádného hospodáře. Oba žalovaní jednali společně ve vzájemné shodě aktivně ve snaze odvrátit hrozící úpadek Společnosti. Uvedli, že očekávané plnění Společnost neobdržela a nemohla svým dodavatelům zaplatit, což ještě neznamená, že statutární orgán porušil své povinnosti pokusit se odvrátit úpadek, když jejich jednání a očekávání nikterak nevybočovalo z přiměřeného podnikatelského rizika.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání odvolání žalobce, jenž se jednání u odvolacího soudu bez omluvy neúčastnil, dospěl k závěru, že jeho odvolání není důvodné.7. Odvolací soud stručně rekapituluje, že žalobce se domáhal určení, že žalovaní jako členové statutárního orgánu ručí za splnění povinnosti Společnosti a jsou povinni zaplatit žalobci žalobou vymáhané částky. Žalovaní v řízení namítali, že neexistuje pohledávka, za jejíž splnění by měli ručit, a že neporušili svoji povinnost odvrátit hrozící úpadek ani povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Soud I. stupně provedl v řízení rozsáhlé dokazování, jednak předloženými listinami, zejména výpisem z obchodního rejstříku Společnosti, uvedeným splátkovým kalendářem, smlouvou o postoupení pohledávky, smlouvou o dílo, spisem okresního soudu, dokumenty a rozhodnutími z insolvenčního řízení, dohodou o vyplnění směnky, jednak výslechem svědka , Anonymizováno, . Skutková zjištění z provedených důkazů jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i hodnocení důkazů a přijaté závěry. K tomu soud I. stupně provedl rozbor pro aplikaci § 68 ZOK a odkázal na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu. Podle soudu I. stupně tedy nebyly splněny zákonné podmínky pro založení ručení žalovaných, neboť učinili vše potřebné k odvrácení hrozícího úpadku a počínali si s péčí řádného hospodáře, a proto žalobu o určení ručení a zaplacení uplatněných částek zamítl.8. Pouze na okraj odvolací soud poukazuje na to, že v této věci, jak se podává z procesního spisu, bylo též rozhodnuto o věcné příslušnosti, místní příslušnosti, o uložení pořádkové pokuty svědkovi a prominutí jejího zaplacení.9. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, jistě pro rozhodnutí věci v dostatečném rozsahu, hodnocením důkazů, jakož i přijatými závěry a tedy i napadeným rozhodnutím, se odvolací soud zcela ztotožnil. Uvedené se týká rozhodnutí ve věci samé, nikoli rozhodnutí o nákladech řízení, jak uvedeno níže. Soud I. stupně správně vyhodnotil činnost žalovaných v rozhodném období a odvolací soud je tak shodného názoru, že v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky (kumulativní) pro založení povinnosti ručení žalovaných za závazky Společnosti dle § 68 ZOK, posléze zrušeného. Z popsaného dokazování bylo prokázáno, že žalovaní v rozhodném období jednali s péčí řádného hospodáře a že při výkonu funkce pro Společnost činili k zajištění finančních prostředků a k odvrácení hrozícího úpadku. Netřeba zde opakovat soudem I. stupně uvedené zásady obecně přijaté pro aplikaci zákonné úpravy dle citovaného ustanovení zákona, výkladová pravidla, a odkaz na k této problematice přijatou judikaturu. Zásadně je tedy třeba vycházet z toho, že člen statutárního orgánu či jednatel odpovídá za výkon své funkce, nikoli za výsledek takové činnosti. Odpovědnost funkcionáře obchodní korporace za případnou škodu lze pak shledat až po zjištění, že nevynaložil úsilí odpovídající hledisku jednání s péčí řádného hospodáře.10. Jestliže tedy soud I. stupně žalobu ve věci samé zamítl, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Soud I. stupně v řízení provedl řádně dokazování, věc správně posoudil, s námitkami žalobce se vypořádal, rozhodnutí srozumitelně, logicky, řádně odůvodnil, a proto odvolací soud v dalším pro stručnost odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jinak je tomu ale s rozhodnutím o nákladech řízení, proti němuž je odvolání žalobce částečně důvodné, pokud jde o náklady přiznané za jednání konaného dne 4. 2. 2022, jehož se zástupce žalovaných nezúčastnil, jak se podává z protokolu z tohoto jednání. Zde tedy byla částka přiznaná na náhradu nákladů řízení snížena o jeden úkon právního služby a s tím související paušál, náhradu za ztrátu času, cestovné a DPH.11. Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, výrok o nákladech řízení částečně změnil. O nákladech odvolacího řízení pak odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a §