6 Cmo 44/2023-0 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že zahajuje řízení bez návrhu (výrok I.), v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu C, vložce číslo 215631 vymazal statutární orgán - jednatele , jméno FO, , a zapsal u jeho osoby den zániku funkce: 1. listopadu 2022. Den zápisu změny: dnem nabytí právní moci (výrok II.) a společnosti uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyšel z podnětu příslušného finančního úřadu rejstříkovému soudu k provedení výmazu statutárního orgánu z obchodního rejstříku u člena statutárního orgánu - jednatele , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , jemuž měla zaniknout funkce statutárního orgánu ke dni 1. 11. 2022 pro ztrátu bezúhonnosti, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. 9. 2022, č. j. 8 T 89/2021-1150, který nabyl právní moci dne 1. 11. 2022, ve spojení s pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2022, č. j. 13 To 261/2022-1169, odsouzenému podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 15 měsíců do 8. 11. 2023 za přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku spáchaném v souvislosti s podnikáním jmenovaného.3. Z hlediska právního soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyšel ze zákonných podmínek provozování živnosti a konstatoval, že všeobecnou podmínkou provozování živnosti fyzickými osobami je jejich bezúhonnost ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona, přičemž kritéria pro posuzování bezúhonnost jsou stanovena v § 6 odst. 2 stejného zákona, kdy za bezúhonnou pro účely živnostenského zákona se nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který osoba žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. Dále soud prvního stupně vyšel z § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (ZOK).4. Soud prvního stupně dále vyšel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/08, který dovodil, že smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti omezující základní právo na podnikání je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena. Tato podmínka však musí splňovat hlediska, která pro posouzení normativního prostředku, zajištujícího jedno a omezující jiné základní právo či svobodu, plynou z principu proporcionality. Soud prvního stupně vzal v úvahu též navazující judikaturu Nejvyššího správního soudu a jeho rozhodnutí ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 As 69/2008-50, nebo ze dne 5. 3. 2015, č. j. 9 As 229/2014-36, z nichž má být zřejmé, že výklad § 6 odst. 2 živnostenského zákona je třeba činit se zřetelem na smysl a účel podmínky bezúhonnosti. Souvislosti trestného činu s podnikáním je tak podle soudu prvního stupně nutné vykládat s ohledem na aprobovanou činnost konkrétní podnikající osoby a tuto souvislost řádně zdůvodnit.5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , přestal splňovat podmínku bezúhonnosti ve smyslu § 46 odst. 1 ZOK. a ve smyslu § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Výrok I. rejstříkový soud odůvodnil ustanovením § 78 z. v. r.6. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně výroku II. a III. podala obchodní společnost , právnická osoba, včasné odvolání a v jediné odvolací námitce, že rozhodnutí trestních soudů, na základě nichž rejstříkový soud rozhodl, byla v zákonné lhůtě napadena mimořádným opravným prostředkem - dovoláním a Nejvyšší soud dovolání obžalovaného ze dne 6. 1. 2023 „přijal“. Z toho bylo dovozováno, že je předčasné odvoláním napadeného usnesení s tím, že stále existuje možnost úspěšné revize trestních rozhodnutí. S ohledem na uvedené bylo navrženo, aby bylo napadené usnesení odvolacím soudem zrušeno.7. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně výroku II. a III. podal odvolání shodného obsahu také , jméno FO, .8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ve vztahu k odvolání obchodní společnost , právnická osoba, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání obchodní společnost , právnická osoba, není důvodné.9. Ve vztahu k odvolání obchodní společnost , právnická osoba, odvolací soud vyšel z § 155 odst. 1 NOZ, podle něhož byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.10. Dále odvolací soud vyšel z § 46 odst. 1 ZOK v rozhodném znění (tj. do 30. 6. 2023), z něhož je zřejmé, že osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána, musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti.11. Konečné podstatným odvolací soud shledal i § 6 odst. 2 živ. zák. z něhož vyplývá, že za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.12. Z výše citovaných zákonných ustanovení podle právního názoru odvolacího soudu vyplývá, že jednatel společnosti s ručením omezeným coby statutární orgán musí splňovat zákonem stanovené požadavky a předpoklady pro výkon funkce člena statutárního orgánu, mj. též podmínku bezúhonnosti ve smyslu zákona o živnostenském podnikání.13. Soud prvního stupně správně vyšel z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. 9. 2022 č. j. 8 T 89/2021-1150 (dále též jen „trestní rozsudek soudu prvního stupně“), jenž nabyl právní moci dne 1. 11. 2022 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2022, č. j. 13 To 261/2022-1169. Podle těchto trestních rozsudků , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, byl pravomocně odsouzen pro spáchání přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž skutky byly spáchány v souvislosti s jeho podnikáním. Ke dni nabytí právní moci předmětných rozhodnutí tak přestal , jméno FO, splňovat podmínky stanovené pro výkon funkce jednatele (člena orgánu obchodní korporace) podle § 46 odst. 1 ZOK ve spojení s § 6 odst. 2 živ. zák., kdy za bezúhonného zákon nepovažuje osobu, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, což je právě posuzovaný případ. Uvedená skutečnost zakládá neshodu mezi skutečným stavem a stavem zapsaným v obchodním rejstříku. Rejstříkový soud byl proto povinen při zjištění takového rozporu zahájit řízení bez návrhu za účelem dosažení shody mezi zapsaným a skutečným právním stavem (viz § 78 odst. 1 z. v. r.) a byl povinen vymazat jmenovaného coby jednatele, jestliže tento přestal splňovat zákonnou podmínku bezúhonnosti.14. Stěžejní odvolací námitka ohledně předčasnosti rejstříkového rozhodnutí vzhledem k podanému dovolání coby mimořádnému opravnému prostředku není důvodná. I kdyby byl dovolatel se svým dovoláním úspěšný, a tedy došlo ke zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku, mělo by to za následek pouze odpadnutí překážky, pro níž se odsouzená osoba nepovažuje za bezúhonnou ve smyslu živnostenského zákona. Nevedlo by to však podle názoru odvolacího soudu samo o sobě k obnovení zaniklé funkce jednatele. Odvolací soud v této souvislosti zastává názor, že překážka výkonu funkce založená pravomocným odsuzujícím rozsudkem v důsledku případného pozdějšího zrušení takového rozsudku odpadá s účinky ex nunc, nikoliv ex tunc. Společnosti - chce-li mít takovou osobu i nadále jejím jednatelem, nic nebrání, aby ji valná hromada do této funkce opětovně ustanovila. Ke stejnému závěru ostatně dospěl i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 15. 12. 2020 sp. zn. 27 Cdo 791/2019, v němž výsledně uvedl, že případné pozdější zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku v důsledku mimořádného opravného prostředku či zásahu Ústavního soudu má za následek pouze odpadnutí překážky, pro níž se odsouzená osoba nepovažuje za bezúhonnou ve smyslu živnostenského zákona, což nevede samo o sobě k obnovení zaniklé funkce. Jinak řečeno, překážka výkonu funkce založená pravomocným odsuzujícím rozsudkem odpadá v důsledku pozdějšího zrušení takového rozsudku s účinky ex nunc. S poukazem na § 125 odst. 1 písm. f) obch. zák. Nejvyšší soud konstatoval, že chce-li společnost, aby taková osoba byla i nadále jejím jednatelem, musí ji valná hromada do této funkce opětovně ustanovit.15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k odvolání obchodní společnost , právnická osoba, v napadeném výroku II. a