7 Cmo 67/2023-92 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci v záhlaví označeným usnesením ve výroku I. schválil konečnou zprávu navrhovatelky jako likvidátorky účastnice ze dne 3. 10. 2022 a účetní závěrku účastnice ke dni 15. 5. 2022, ve výroku II. rozhodl, že navrhovatelce, likvidátorce , Jméno navrhovatelky A, ., IČO , IČO navrhovatelky A, , se sídlem , Adresa navrhovatelky A, , náleží za výkon funkce likvidátorky účastnice odměna ve výši 10 000 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 7 775,27 Kč, kdy tyto nároky budou navrhovatelce vyplaceny po právní moci tohoto usnesení, ve výroku III. zamítl žádost navrhovatelky jako likvidátorky účastnice na náhradu hotových výdajů co do částky ve výši 3 500 Kč, ve výroku IV. rozhodl, že navrhovatelka, likvidátorka , Jméno navrhovatelky A, ., IČO , IČO navrhovatelky A, , se sídlem , Adresa navrhovatelky A, , je povinna vrátit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení státu - České republice, Krajskému soudu v Ústí nad Labem, poskytnutou zálohu ve výši 8 000 Kč, a to na účet vedený u České národní banky, číslo účtu , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, , ve výroku V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl následující:Právnická osoba , Jméno navrhovatelky B, . v likvidaci, IČO , IČO navrhovatelky B, , se sídlem , Adresa navrhovatelky B, (dále jen „účastnice“ nebo „právnická osoba“ nebo „společnost“), které se věc týká, byla zapsaná ve veřejném rejstříku vedeném zdejším soudem pod sp. zn. C 29297, a z tohoto byla rejstříku dnem 17. 8. 2022 vymazána. Navrhovatelka byla usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 4. 2020, č.j. 38 Cm 66/2016-33, jež nabylo právní moci dne 5.5.2020, jmenována likvidátorkou účastnice a předložila soudu ke schválení konečnou zprávu ze dne 3. 10. 2022. Dále navrhovatelka jako likvidátorka účastnice předložila soudu ke schválení účetní závěrku ke dni 15. 5. 2022, rovněž vyúčtovala a doložila své hotové výdaje související s danou likvidací účastnice. V konečné zprávě navrhovatelka jako likvidátorka účastnice uvedla, že v Obchodním věstníku dvakrát uveřejnila oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace, že své pohledávky do likvidace nepřihlásil žádný věřitel, společnost nemá žádný majetek. Vzhledem k tomu, že nebyl žádný likvidační zůstatek, navrhovatelka jako likvidátorka účastnice žádný návrh na použití likvidačního zůstatku nečinila. Skutečnosti uvedené v konečné zprávě navrhovatelka jako likvidátorka účastnice doložila přílohami ke konečné zprávě.3. Soud podle § 205 odst. 2 o.z. schválil konečnou zprávu navrhovatelky jako likvidátorky účastnice ze dne 3. 10. 2022 a účetní závěrku účastnice ke dni 15. 5. 2022, jak je uvedeno ve výroku I. usnesení.4. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka jako likvidátorka účastnice ukončila likvidaci, soud rozhodoval o odměně a náhradě nákladů navrhovatelky jako likvidátorky účastnice a ve smyslu § 7 odst. 1 nař. vl. č. 351/2013 Sb. přiznal navrhovatelce jako likvidátorce účastnice odměnu ve výši 10 000 Kč, a dále dle ustanovení § 9 nař. vl. č. 351/2013 Sb. náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši 7 775,27 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. usnesení.5. Navrhovatelka jako likvidátorka účastnice uplatnila i nárok na náhradu hotových výdajů za účetní služby ve výši 3 000 Kč za zpracování daňových přiznání, když společnost od data vstupu do likvidace nevykonávala žádnou činnost, daňová přiznání byla s nulovými položkami.6. Soud dovodil, že pokud jmenoval likvidátorku z řad insolvenčních správců, využil tak její odbornost, odpovědnost, personální a materiální vybavenost insolvenčního správce, kdy součástí vzdělání potřebného pro funkci insolvenčního správce (likvidátora) jsou i základní účetní a daňové vědomosti, orientace v zákoně a zajisté schopnost vyplnit nulové daňové přiznání dle pokynů finančního úřadu k vyplnění formuláře daňového přiznání. Jako účelně vynaložený výdaj nelze považovat přenesení své části náplně funkce likvidátora pro svou neochotu zabývat se daňovou problematikou, byť v minimálním rozsahu, na externí účetní firmy a zvyšovat tak náklady likvidace. Soud proto nárok navrhovatelky na náhradu hotových výdajů částečně co do částky 3 000 Kč za poskytnuté účetní služby zamítl.7. Stejně tak likvidátorce nepřiznal paušální náhradu nákladů řízení za kancelářské potřeby ve výši 500 Kč, jelikož paušální náhradu nelze jako účelně vynaložený náklad přiznat.8. Vzhledem k tomu, že navrhovatelce jako likvidátorce účastnice byla poskytnuta podle usnesení ze dne 14. 10. 2020, č.j. 38 Cm 66/2016-60, záloha na hotové výdaje v celkové výši 8 000 Kč, poskytnutá záloha na hotové výdaje tak byla vyšší než přiznané hotové výdaje navrhovatelky a kdy hotové výdaje navrhovatelky budou refundovány z rozpočtových prostředků (z daňových důvodu nelze použít část zálohy na úhradu hotových výdajů a vrátit pouze nespotřebovanou část poskytnuté zálohy), uložil soud navrhovatelce, aby celou poskytnutou zálohu vrátila ve stanovené lhůtě na účet soudu, jak je uvedeno ve výtoku IV. tohoto usnesení.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 1 odst. 3 z.ř.s. a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žádnému účastníku náklady řízení nevznikly, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto usnesení.10. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, které směřuje proti výrokům II., III. a IV. Podle navrhovatelky zpracování účetních výkazů, tj. podání DP, včetně rozvahy a výsledovky účetní jednotky, je účelně vynaloženým nákladem likvidace. Likvidátor není svým jmenováním vybaven povinností vést konkrétní účetnictvím, ale je povinen zajistit řádné vedení účetní agendy a evidence. Navrhovatelka opřela svůj názor o ustálenou rozhodovací praxi soudu s konkrétním poukazem např. na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, podle kterého „… i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátoru, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost.“ Také pokud jde o nepřiznané administrativní výdaje ve výši 500 Kč, dovolává se navrhovatelka ustálené rozhodovací praxe s tím, že ne všechny výdaje se dají specifikovat konkrétní částkou (např. tel. hovor, počet konkrétních papírů pro daný spis, použití psacích a tiskařských potřeb apod.), a proto se rozhodovací praxe ustálila na tom, že částka Kč 500 je přiměřená pro tyto účely a lze ji likvidátorovi přiznat jako náhradu nákladů výdajů likvidace.11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.12. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.13. Podle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nař. vlády“), má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.14. V posuzovaném případě byla likvidátorka jmenována do funkce usnesením soudu ze dne 2. 4. 2020, č.j. 38 Cm 66/2016-33, jež nabylo právní moci dne 5.5.2020 podle § 191 odst. 1 a 4 o. z., tudíž odměnu a i náhradu hotových výdajů likvidátora určuje soud.15. Odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 21. prosince 2020, č. j. 7 Cmo 169/2020-68 vyslovil názor, že: „Likvidátor není povinen při provádění likvidace vykonávat veškerou činnost sám. Za účelem provedení nezbytných odborných prací (např. zpracování a vedení účetnictví, vyhotovení daňových přiznání) je oprávněn sjednat jejich provedení třetími osobami. Je třeba mít na zřeteli, že jmenovaný likvidátor je při výkonu funkce povinen jednat s péčí řádného hospodáře (§ 193 ObčZ, ve spojení s § 51 odst. 1 a § 52 odst. 1 ZOK). Pokud jmenovaný likvidátor nemá pro provedení některých činností potřebné odborné znalosti, nemělo by při určení výše náhrady hotových výdajů jít k jeho tíži, že jejich provedení zadal za úplatu třetí osobě podnikající v předmětném oboru. Musí se však jednat o výdaje účelně vynaložené, jak plyne z § 9 odst. 2 ÚrProd.“ Od uvedených závěrů nemá odvolací soud důvod se odchýlit ani v posuzované věci.16. Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatelka předložila listinu prokazující existenci a výši hotových výdajů likvidátorky ve výši 3 000 Kč za vedení účetnictví v likvidaci včetně závěrek a DPPO – , Jméno navrhovatelky B, . v likvidaci, přičemž navrhovatelka ve specifikaci svých hotových výdajů