9 Cmo 149/2023-0 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným usnesením zahájil bez návrhu řízení o dosažení shody mezi zápisem v evidenci svěřenských fondů a skutečným stavem (výrok I.) a z evidence svěřenského fondu vymazal svěřenského správce , adresa, , narozeného , Anonymizováno, , bytem , adresa, (dále jen „správce“ - výrok II.). V odůvodnění uvedl, že obdržel rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2022, č. j. 56 T 9/2020, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2023 a ze kterého vyplývá, že správce byl odsouzen pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), 3 písm. a) trestního zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a byl mu mimo jiné uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a prokuristy obchodní společnosti, včetně jejich zastupování na základě plné moci, na dobu 6 let (dále jen „trestní rozsudek“). Soud prvního stupně dovodil, že svěřenský správce svěřenského fondu má shodné postavení jako statutární orgán právnické osoby, neboť mu náleží plná správa majetku fondu a v registrech je zapsán jako jeho vlastník. Zároveň rozhoduje o všech důležitých aspektech činnosti fondu i jeho veškerém majetku. Občanský zákoník sice neklade na svěřenského správce jiné požadavky než svéprávnost, avšak bylo by proti účelu zákona, aby tuto funkci mohla vykonávat osoba, které byl soudem uložen zákaz výkonu funkce statutárního orgánu či jeho člena a prokuristy, včetně jejich zastupování na základě plné moci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že správci zanikla funkce pravomocným odsouzením, a protože bez zbytečného odkladu nebyl podán návrh na zápis změny, zahájil řízení o dosažení shody mezi zápisem a skutečným stavem a správce z evidence svěřenských fondů vymazal.2. Proti tomuto usnesení podal správce odvolání, podle kterého je povinností soudu rozsah zákazu činnosti nutné přesně konkretizovat a takto uložený trest nelze vykládat extenzivně tak, že správce bude postižen zákazem činnosti, která v trestním rozsudku vymezena není. Svěřenský fond není právnickou osobou a v žádných prvcích se neshoduje s obchodní společností, na kterou se vztahuje zákaz činnosti. Majetek fondu je nezávislý a oddělený od majetku správce, správce jej pouze spravuje a není zapsán jako jeho vlastník. Stejně tak nerozhoduje o všech důležitých aspektech činnosti fondu, neboť tyto jsou dány statutem fondu a jsou „zcela v gesci zakladatele svěřenského fondu“. Svěřenský správce tedy nemá shodné postavení jako statutární orgán právnické osoby. Oprávněné osoby si změnu správce nepřejí, přestože jej podle statutu svěřenského fondu mohou odvolat. Fond má dva svěřenské správce, kteří jednají společně a nerozdílně. Jeden z nich tak nemůže žádným způsobem fond poškodit. Správce navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. zrušil a řízení zastavil.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Podle § 65a zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících (dále jen „z. v. r.“), na evidenci svěřenských fondů se ustanovení tohoto zákona o veřejném rejstříku použijí obdobně (odstavec 1). Na svěřenský fond nebo zahraniční svěřenský fond se ustanovení tohoto zákona o zapsané osobě použijí obdobně. Práva a povinnosti stanovené tímto zákonem zapsané osobě vykonává ve vztahu ke svěřenskému fondu svěřenský správce. Kde se v tomto zákoně stanoví o členu orgánu právnické osoby, rozumí se tím i svěřenský správce (odstavec 3).5. Podle § 84 z. v. r. účastníkem řízení je osoba, která podala návrh na zápis, k němuž je oprávněna podle tohoto nebo jiného zákona, a zapsaná osoba.6. Z uvedeného plyne, že účastníkem řízení ve věci evidence svěřenského fondu je vedle navrhovatele svěřenský správce, který jedná na účet zapsaného svěřenského fondu (viz Walder, I. in: Hampel, Walder, Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, k § 84).7. Podle § 1448 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat (odstavec 1). Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku a svěřenský správce je povinen ujmout se tohoto majetku a jeho správy (odstavec 2). Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce; majetek ve svěřenském fondu však není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno (odstavec 3).8. Svěřenský fond nemá právní osobnost, neboť mu zákon právní osobnost nepřiznává (§ 20 odst. 1 věta první o. z.). „Postavení svěřenského správce není možné zaměňovat s postavením zástupce. Svěřenský správce je přímým vykonavatelem vlastnických práv k majetku ve svěřenském fondu z titulu své funkce, a tak vykonává tato vlastnická práva přímo, aniž by toto oprávnění odvozoval od jiné osoby. Svěřenský správce vystupuje „jako vlastník“ […]. Svěřenský správce, ačkoli není osobně zavázán, je též přímým dlužníkem z dluhů tvořících svěřenský fond („na účet svěřenského fondu“ - Pihera, V. in: Spáčil a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva. Komentář. Praha: C. H. Beck 2021, k § 1448 marg. č. 8, 9). Stejný komentář uvádí, že svěřenský fond je funkcionálně podobný fundacím.9. Odvolací soud, vycházeje z uvedených závěrů právní teorie, především konstatuje, že svěřenský správce není statutárním orgánem právnické osoby ani jeho zástupcem, není ani zástupcem svěřenského fondu, ani jeho prokuristou.10. Za případný odvolací soud považuje i odkaz na komentář k trestnímu zákoníku, podle kterého „činnost, kterou soud zakazuje, musí být v rozsudku určena přesně a jednoznačně tak, aby nevznikaly pochybnosti při výkonu trestu a aby byl výkon trestu kontrolovatelný […]. Přesné vymezení zakázané činnosti má význam i z hlediska právní jistoty pachatele a možných trestněprávních důsledků při jeho porušení“ (Púry, F. in: Šámal a kol.: Trestní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck 2023, k § 74 marg. č. 4). K ukládání trestů je oprávněn jedině soud v trestním řízení (čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), přičemž i v projednávané věci platí zásada, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví, a každý může činit, co není zákonem zakázáno (čl. 2 odst. 3 Listiny). Ústavní soud ve své judikatuře (mj. nález ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15) dovodil, že „pokud chtějí obecné soudy dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně stanoven zákony, musí pro takový závěr předložit velmi přesvědčivé argumenty, protože jde o soudcovské dotváření práva proti zájmům soukromých osob.“11. Z uvedeného plyne, že zakázal-li soud správci trestním rozsudkem vykonávat funkce statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a prokuristy obchodní společnosti, včetně jejich zastupování na základě plné moci, nevztahuje se tento zákaz bez dalšího na výkon takových funkcí v jiných právnických osobách (např. spolcích, nadacích či společenství vlastníků jednotek) ani na výkon funkce svěřenského správce. Takový důsledek by nastal jedině, pokud by jej stanovil zákon nebo zakladatelské právní jednání právnické osoby, případně statut svěřenského fondu. Občanský zákoník stanoví jediné omezení způsobilosti pro výkon funkce svěřenského správce, kterým je svéprávnost (§ 1453 odst. 1 o. z.). Statut svěřenského fondu nespojuje s odsouzením pro trestný čin zánik funkce svěřenského správce, nýbrž dává osobě oprávněné jmenovat svěřenského správce právo správce odvolat, jestliže byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin (čl. 5.12 písm. h/ statutu). Za takové situace neshledává odvolací soud přesvědčivé argumenty pro závěr učiněný rejstříkovým soudem, který popřel právo osob oprávněných podle statutu svěřenského fondu jmenovat svěřenského správce samy rozhodnout, zda má správce vykonávat svou funkci i nadále.12. Ze shora uvedeného plyne, že stav zápisu svěřenského fondu v evidenci není v rozporu se skutečným stavem. Nebyl tedy důvod zahajovat řízení o dosažení shody mezi zápisem a skutečným stavem (§ 65a odst. 1 ve spojení s § 78 odst. 1 větou druhou z. v. r.). Odvolací soud proto podle § 120 z. v. r. ve spojení s § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. napadené usnesení zrušil a řízení zastavil.13. Výrok o nákladech řízení se zakládá na tom, že řízení v projednávané věci mělo jediného účastníka.