9 Cmo 241/2023-97 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem na zahájení řízení doručeným soudu prvního stupně dne 25. 7. 2019 se navrhovatel domáhá, aby soud určil, že rozhodnutí shromáždění delegátů účastníka (dříve názvem , právnická osoba, .) ze dne 29. 4. 2019 jsou neplatná.2. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 11. 2019, č. j. 44 Cm 74/2019-37 přerušil řízení. Učinil tak podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do pravomocného ukončení řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 10/2017, s tím, že v uvedeném řízení je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci. V tomto skutkově obdobném sporu je posuzována neplatnost členské schůze účastníka ze dne 24. 10. 2016, kde navrhovatel tvrdí, že členové výkonného výboru a naprostá většina členské základny účastníka nejsou členové spolku.3. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2021, č. j. 41 Cm 10 /2017-1130, které ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, č. j. 6 Cmo 41/2022-1195 nabylo právní moci dne 6. 6. 2023, bylo rozhodnuto, že všechna rozhodnutí přijata na členské schůzi účastníka dne 24. 10. 2016 jsou neplatná.4. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 6. 2023, č. j. 44 Cm 74/2019-60 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení.5. Dne 2. 8. 2023 bylo účastníkem podáno dovolání proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, č. j. 6 Cmo 41/2022-1195.6. Napadeným usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. 8. 2023, č. j. 44 Cm 74/2019-85 soud prvního stupně opětovně přerušil řízení, což odůvodnil zejména poukazem na výše uvedené dovolání. Dle soudu prvního stupně nelze vyloučit, že dovolací soud dospěje k jinému závěru ve věci neplatnosti usnesení členské schůze ze dne 24. 10. 2016, než k jakému v uvedené věci dospěl soud prvního stupně a odvolací soud.7. Proti tomuto usnesení podal odvolání navrhovatel, jenž považoval postup soudu prvního stupně za nedůvodný a nezákonný. Uvádí, že je třeba vycházet ze skutečnosti, že rozhodnutí v související věci je pravomocné a podání mimořádného prostředku na tom nic nemění. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací dospěly k závěru, že členskou schůzi svolaly osoby, účastnily se jí a rozhodovaly na ní osoby, které nebyly řádnými členy spolku, neboť nebyly přijaty postupem dle § 233 zák. č. 89/2012.Sb. (dále jen „o. z.“). Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud změnil napadané usnesení tak, že se řízení nepřerušuje.8. Účastník se k napadanému usnesení písemně vyjádřil podáním ze dne 3. 10. 2023, v němž informoval, že u něho došlo ke změně procesního postoje, a to v důsledku změny statutárního orgánu. Navrhl, aby řízení nebylo přerušeno s tím, že se pokusí věc vyřešit mimosoudně.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání navrhovatele bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.10. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. soud může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.11. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že posouzení podmínek pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je do značné míry na úvaze soudu a musí silně odrážet okolnosti konkrétního případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014). Z hlediska hospodárnosti řízení je pak třeba vždy posoudit, zda nebude účelnější, vyřeší-li si soud i s ohledem na délku hlavního (původního) řízení otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, předběžně sám a nevyčkávat tak na výsledek vedlejšího řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod č. 169/2011). Přerušení řízení na dobu do pravomocného rozhodnutí o dovolání v související věci (tj. v situaci, kdy již ve věci, v níž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, bylo pravomocně rozhodnuto) je možné s poukazem na zásadu hospodárnosti (účelnosti) pouze výjimečně, jen je-li odůvodněna obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015, ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2719/2017, ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 878/2017, ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5245/2016, ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 1763/2020).12. Z judikatury Nejvyššího soudu dále vyplývá, že přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je fakultativním opatřením soudu; opodstatnění má v situacích, kdy se to jeví být hospodárné a kdy tím neutrpí oprávněné zájmy účastníků. Je třeba mít na zřeteli § 6 o. s. ř., podle něhož soud postupuje v řízení předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4713/2016).13. Za situace obdobné, jak v minulosti k otázce přerušení řízení přistupovala rozhodovací praxe, odvolací soud zastává názor, že zásada hospodárnosti, vyjádřená např. v § 100 odst. 1 o. s. ř., by postupem dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. v této fází řízení zcela naplněna nebyla. Navíc jak vyplývá z obsahů podání navrhovatele ze dne 20. 9. 2023 a z podání účastníka ze dne 3. 10. 2023, přejí si oba účastníci urychlené skončení řízení a nesouhlasí s přerušením řízení.14. Odvolací soud zastává rovněž názor, že z obsahu spisu nevyplývá obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ přerušení řízení do skončení dovolacího řízení. Prostor pro přerušení řízení do skončení dovolacího řízení tak dán v daném případě nebyl.15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje.16. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž řízení skončí (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).