12 Cmo 120/2024-23 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku přiznal likvidátorovi , Anonymizováno, odměnu ve výši 10 000 Kč a v bodě II. výroku zamítl návrh likvidátora na přiznání odměny ve výši 5 000 Kč (převyšující 10 000 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 2 178 Kč. V odůvodnění uvedl, že , Anonymizováno, byl poté, co bylo rozhodnuto o zrušení spolku a nařízení jeho likvidace, jmenován likvidátorem. Podáním doručeným soudu dne 11. 4. 2024 požádal likvidátor o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Soud postupoval podle § 7 odst. 1, 2 a § 9 odst. 1 až 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Nařízení vlády“). V rámci likvidace nebyl zjištěn žádný majetek, a tudíž nebylo možné stanovit likvidační zůstatek. Pro takové případy se rozhodovací praxe ustálila na tom, že s ohledem na náročnost práce likvidátora a požadavků kladených na jeho osobu činí odměna 10 000 Kč (např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022). Odměna byla tedy přiznána ve shodné výši. Požadavek likvidátora na další odměnu ve výši 5 000 Kč soud zamítl. Pokud jde o hotové výdaje, vyúčtoval likvidátor výdaj za inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč. Tento výdaj soud neshledal účelným. Rozhodovací praxe se ustálila na tom, že zjistil-li likvidátor nemajetnost společnosti, je nadbytečné zveřejnit oznámení ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., neboť oznámení nemohlo mít na průběh likvidace vliv. Účelem oznámení je výzva pro věřitele k přihlášení pohledávek, přičemž o vstupu společnosti do likvidace se věřitelé mohou dozvědět jednodušším způsobem než náhledem do Obchodního věstníku, a to nahlédnutím do veřejného rejstříku. Jestliže má likvidátor dvě rovnocenné a stejně efektivní možnosti splnění zákonné povinnosti, měl by si vybrat takový procesní postup, který je ve vztahu k veřejným prostředkům méně nákladný a hospodárný, neboť v opačném případě nelze z jeho strany hovořit o účelném vynakládání požadovaných hotových výdajů (k tomu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 8 Cmo 77/2023). V posuzované věci nedisponoval spolek žádným majetkem a byl neaktivní. Náklady na zveřejnění výzvy v Obchodním věstníku byly tedy vynaloženy neúčelně, a proto soud návrh na přiznání náhrady tohoto výdaje zamítl.2. Likvidátor napadl usnesení, konkrétně bod II. výroku v rozsahu částky 2 178 Kč, a navrhl jeho změnu tak, že se likvidátorovi přiznává náhrada hotových výdajů ve výši 2 178 Kč. Uvedl, že částka byla zaplacena za zveřejnění výzvy v Obchodním věstníku. Jde o náklad sloužící ke zjištění známých věřitelů a majetku společnosti. Povinnost zveřejnit výzvu vyplývá přímo z § 198 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., a to bez zbytečného odkladu. Jiné soudy tuto částku v rámci náhrady hotových výdajů přiznávají.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a shledal odvolání likvidátora nedůvodným.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že likvidátor zjistil, že spolek nevlastní žádný majetek a nemá vedené účty u tuzemských bank, přičemž tyto informace získal od příslušných institucí. Spolek zřejmě dlouhodobě nevykonává žádnou činnost. Následně vyúčtoval hotové výdaje ve výši 2 178 Kč za inzerci v Obchodním věstníku a požádal o přiznání odměny ve výši 15 000 Kč.5. Podle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.6. Při posuzování, zda částku vynaloženou likvidátorem na inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč lze považovat za účelně vynaloženou, vycházel odvolací soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 22024, sp. zn. Cpjn 203/2023, podle něhož „Pro účely posouzení, zda hotové výdaje vzniklé likvidátorovi v souvislosti s postupem podle § 198 odst. 2 o. z. lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, je nutné zabývat se tím, zda likvidátor mohl nejpozději v okamžiku, kdy uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 198 odst. 2 o. z., důvodně předpokládat, že nezjistí žádný majetek právnické osoby.“ V posuzované věci již z údajů v obchodním rejstříku vyplývá, že (zaniklý) spolek neměl obsazený statutární orgán, v rozporu se zákonem dlouhodobě nezakládal listiny do sbírky listin vedené rejstříkovým soudem. Protože spolek neuvedl své zápisy ve spolkovém rejstříku do souladu se zákonem o veřejných rejstřících, zejména nenechal zapsat všechny obligatorní údaje, byl evidován jako neaktivní spolek (do obchodního rejstříku zapsáno dne 1. 6. 2021). V Prohlášení likvidátor uvedl, že absenci majetku a účtů zjistil prověřením u příslušných institucí. Za této situace neměl likvidátor důvod předpokládat, že i přes zjištění jím učiněná bude spolek nějakým majetkem disponovat, a proto postup podle § 198 odst. 2 o. z. postrádal smysl. Ve shodě se soudem prvního stupně proto odvolací soud nepovažuje hotový výdaj ve výši 2 178 Kč za účelně vynaložený.7. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení v bodě II. výroku v rozsahu, v němž byl napaden, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.8. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud upozorňuje, že rozhodnout o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora je úřední povinností soudu prvního stupně; nejde o návrhové řízení; jde o obdobu rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení účastníka zastoupeného advokátem nebo rozhodování soudu o odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Jinými slovy, soud svým rozhodnutím pouze přizná částky ve výši, kterou považuje za správnou, aniž by o rozdílu mezi výší odměny a hotových výdajů, kterou vyúčtoval likvidátor, a výší odměny a hotových výdajů, kterou přiznává, vydával zamítavý výrok. Důvody, proč případně přiznal odměnu a hotové výdaje v nižší než účtované výši, vyplynou z odůvodnění rozhodnutí.