Zákon o zvláštních řízeních soudních · 292/2013 Sb. · § 19 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 19 zákona o zvláštních řízeních soudních stanoví, že soud musí nařídit jednání k projednání samotné věci, pokud zákon výslovně nestanoví, že jednání není nutné.
Paragraf 19 zákona o zvláštních řízeních soudních stanoví, že soud musí nařídit jednání k projednání samotné věci, pokud zákon výslovně nestanoví, že jednání není nutné.
Co to znamená v praxi
Soud zpravidla svolá jednání, kde se projednává podstata sporu nebo záležitosti.
Jednání je standardní postup, který má zajistit projednání věci za účasti stran.
Existují výjimky, kdy zákon umožňuje soudu rozhodnout bez jednání, ale ty musí být v zákoně výslovně uvedeny.
Na rozdíl od jiných typů řízení (např. civilního sporného řízení) se zde nekoná přípravné jednání (§ 17).
Na co si dát pozor
Ačkoli je jednání pravidlem, je důležité si ověřit, zda konkrétní typ řízení, ve kterém se nacházíte, nepředpokládá výjimku z povinnosti nařídit jednání.
I když se koná jednání, soud není omezen pouze na skutečnosti, které uvádějí účastníci, a je povinen zjistit všechny důležité skutečnosti pro rozhodnutí (§ 20 odst. 1).
Účastník může uvádět nové skutečnosti a důkazy až do vydání nebo vyhlášení rozhodnutí (§ 20 odst. 2).