12 Cmo 123/2024-126 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným mezitímním rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl, že právní základ žalobou uplatněných nároků na vypořádací podíl se zákonným úrokem z prodlení je opodstatněný (bod I. výroku) a dále že o výši uplatněných nároků a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (bod II. výroku).2. Podle odůvodnění se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 12 800 000 Kč s přísl. z titulu vypořádacího podílu. Uvedla, že byla nájemkyní bytu č. , Anonymizováno, o velikosti 4+1 v 6. patře domu na adrese , Adresa žalobkyně, (dále jen Byt) a členkou žalovaného (dále jen Družstvo). Z Družstva byla vyloučena a její členství v žalovaném mělo zaniknout k 17. 2. 2013. Poté, co nebyla úspěšná v soudním řízení o vyklizení, vyklidila Byt dne 27. 10. 2021. Na následnou výzvu žalobkyně k vyplacení vypořádacího podílu jí Družstvo sdělilo, že vypořádací podíl nevyplatí, protože právo na jeho výplatu se promlčelo. Žalobkyně má za to, že její nárok na vypořádací podíl se dle § 714 zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) promlčuje až ode dne předání Bytu. Výše vypořádacího podílu by měla být určena z tržní hodnoty družstevního podílu ke dni vyklizení Bytu.3. Žalovaný namítl, že právo žalobkyně na vypořádací podíl se promlčelo k 31. 10. 2018. Promlčecí doba počala běžet od data splatnosti vypořádacího podílu, tj. dle § 233 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), uplynutím tří měsíců od schválení účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Členství žalobkyně zaniklo v roce 2013, členská schůze Družstva schválila účetní závěrku za rok 2013 dne 31. 7. 2014, nárok žalobkyně na vypořádací podíl byl tudíž splatný dne 31. 10. 2014 a promlčel se k uvedenému datu. Ustanovení § 714 obč. zák. na projednávanou věc nedopadá, neboť žalobkyni nevzniklo při vyklizení právo na bytovou náhradu. Nadto i po zániku členství žalobkyně Družstvo nabídlo žalobkyni, že může Být nadále užívat za stávajících podmínek, na základě nové nájemní smlouvy; žalobkyně však na tuto nabídku nereagovala a s Družstvem nekomunikovala. V případě, že by nárok promlčen nebyl, výše vypořádacího podílu by musela být stanovena z tržní hodnoty členského podílu žalobkyně ke dni zániku jejího členství.4. Na základě provedeného dokazování a ze skutečností mezi účastníky nesporných zjistil, že žalobkyně byla členkou Družstva a nájemkyní družstevního Bytu. Proti rozhodnutí představenstva o vyloučení z Družstva, které se dostalo do dispoziční sféry žalobkyně dne 16. 11. 2012, podala žalobkyně odvolání k členské schůzi Družstva až dne 31. 8. 2014, platnost vyloučení z Družstva u soudu následně nenapadla. O povinnosti žalobkyně vyklidit Byt a odevzdat jej Družstvu rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. 12 C 46/2016-58. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 1. 2018, č. j. 72 Co 427/2017-83, změnil tento rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu Družstva zamítl. K dovolání Družstva Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 13. 2. 2019, č. j. 26 Cdo 3144/2018-107, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Následně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 7. 2019, č. j. 72 Co 427/2017-121, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ukládající žalobkyni vyklidit Byt. Podané dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 3. 2020, č. j. 26 Cdo 4003/2019-144, odmítl a ústavní stížnost žalobkyně odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1353/20. Žalobkyně Byt vyklidila až v rámci exekučního řízení dne 27. 10. 2021. K výzvě žalobkyně ze dne 6. 1. 2022 k jednání ohledně výplaty vypořádacího podílu žalobkyně, Družstvo dne 11. 2. 2022 sdělilo žalobkyni, že nárok považuje za promlčený s ohledem na právní úpravu platnou ke dni zániku členství žalobkyně.5. Při právním posouzení vyšel soud z právní úpravy v § 714 obč. zák. a § 231, 233, 391 a 397 obch. zák. ve znění účinném k 16. 11. 2012. S odkazem na odbornou literaturu i na současnou platnou právní úpravu v § 749 odst. 1 z. o. k. dovodil, že úprava v § 714 věty třetí obč. zák. představuje zvláštní úpravu splatnosti vypořádacího podílu ve vztahu k obecné úpravě v § 233 obch. zák., od níž se nelze ve stanovách odchýlit. Tato úprava dopadá i na případ zániku nájmu z důvodu zániku členství nájemce v bytovém družstvu, nikoliv jen na případy, kdy měl mít bývalý člen bytového družstva právo na bytovou náhradu. Ze žalovaným odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3412/2009 přitom vyplývá, že člen družstva vyloučený pro porušování povinností nájemce má právo na zajištění přístřeší, přičemž je nerozhodné, že v řízení o vyklizení žalobkyně vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 46/2016 toto právo soudy žalobkyni nepřiznaly, neboť nesprávně vycházely z právní úpravy vyklizení účinné od 1. 1. 2014. Zánikem členství žalobkyně a s ním spojeného nájmu vznikla za účinnosti předchozí právní úpravy žalobkyni povinnost vystěhovat se z bytu po poskytnutí přístřeší a současně právo na vypořádací podíl. Protože obchodní zákoník nezná pojem „vrácení členského podílu“, jak byl upraven § 714 obč. zák., je nutno vykládat toto ustanovení tak, že zákonodárce měl pod spojením „vrácení členského podílu“ na mysli „vrácení členského vkladu“, přičemž odkázal na § 783 odst. 1 z. o. k., podle kterého užívají-li jiné právní předpisy pojem „členský podíl“, rozumí se tím podle povahy věci „družstevní podíl“ nebo „členský vklad“. Vrácení členského vkladu obchodní zákoník znal v rámci úpravy práva na vrácení (některých) nepeněžitých vkladů (§ 234 obch. zák.) a obecně pak v podobě práva na vypořádací podíl (§ 233 obch. zák.). Soud ustanovení § 714 obč. zák. vyložil soud tak, že zaplacení vypořádacího podílu se může bývalý člen bytového družstva domáhat teprve po vystěhování z bytu, a to ve lhůtě dané stanovami družstva. Podle § 231 odst.4 obch. zák. zaniklo členství žalobkyně v žalovaném marným uplynutím tříměsíční lhůty k podání odvolání žalobkyně proti rozhodnutí představenstva Družstva o jejím vyloučení k členské schůzi Družstva. Tato lhůta počala běžet dne 16. 11. 2012, kdy se do dispoziční sféry žalobkyně dostalo sdělení o jejím vyloučení z Družstva a členství žalobkyně v Družstvu zaniklo k 16. 2. 2013. Žalobkyni současně vzniklo právo na vypořádací podíl dle § 233 odst. 1 obch. zák. Podle § 233 odst. 3 obch. zák. pro určení vypořádacího podílu je rozhodný stav vlastního kapitálu družstva podle účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Nárok na vypořádací podíl je splatný uplynutím tří měsíců od schválení účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Zánikem členství osoby v bytovém družstvu zanikne podle § 714 obč. zák. její nájem bytu. Osoba, jejíž nájem bytu zanikl, není povinna se z bytu vystěhovat, pokud ji není zajištěna bytová náhrada za podmínek uvedených v § 712 odst. 2 a 3, popřípadě poskytnuto přístřeší za podmínek uvedených v § 712 odst. 5. Vrácení členského podílu se může člen domáhat teprve po vystěhování z bytu, a to ve lhůtě dané stanovami družstva. Soud dovodil, že v projednávané věci, kdy žalobkyně přišla vyloučením o majetkovou hodnotu obdobnou hodnotě bytu (o svůj členský podíl), se uplatní závěry Nejvyššího soudu, přijaté v rozsudku ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, podle nichž při stanovení výše vypořádacího podílu se přihlédne ke skutečné tržní hodnotě členského podílu, o který bývalý člen družstva v důsledku zániku své účasti přišel. Žalobkyně o členský podíl přišla ke dni zániku svého členství, jeho tržní hodnota se tudíž pro účely stanovení spravedlivého vypořádacího podílu stanoví ke dni vzniku práva žalobkyně na vypořádací podíl, tj. k 17. 2. 2013. Nárok na vypořádací podíl se podle § 714 odst. 3 obč. zák. stal splatným až po vystěhování žalobkyně z Bytu, uplynutím tříměsíční lhůty dle čl. 18 odst. 3 stanov Družstva účinných ke dni vyloučení žalobkyně z Družstva. Závěr o tom, že § 714 obč. zák. představuje zvláštní úpravu splatnosti vypořádacího podílu odůvodnil dále absencí úmyslu zákonodárce v důvodové zprávě a tím, že výklad, podle něhož splatnost vypořádacího podílu nastává dle § 233 odst. 4 obch. zák., případně dle ujednání stanov, kdy v řízení o zaplacení vypořádacího podílu může být vyloučený člen úspěšný jen pokud se vystěhoval z družstevního bytu by znamenal, že nárok vyloučeného člena na vypořádací podíl by se mohl promlčet dříve, než by bylo v soudním řízení postaveno najisto, že člen má povinnost se z bytu vystěhovat, protože členství v bytovém družstvu končí a právo na vypořádací podíl vzniká již marným uplynutím lhůty k podání odvolání k členské schůzi nebo, podá-li člen včasné odvolání, rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena. V důsledku by tak vyloučený člen byl nucen nést riziko, že jeho případný nárok na vypořádací podíl v době pravomocného rozhodnutí soudu v řízení o vyklizení bytu či v řízení o neplatnost jeho vyloučení je již promlčen, nebo se z družstevního bytu vystěhovat nést pak riziko možného zamítnutí podané