12 Cmo 130/2024-42 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným usnesením opravil soud podle § 175 odst. 2 za použití § 164 o. s. ř. výrok směnečného platebního rozkazu v označení měny u částek uvedených v odstavcích a), b) a d) z namísto nesprávně uvedené měny „Kč“, na správnou měnu „EUR“ z důvodu, že jak v návrhu, tak na směnce byly částky uvedeny v měně EUR, nikoliv v Kč. Usnesení neobsahovalo podle § 169 odst. 2 o. s. ř. odůvodnění.2. Obě žalované podaly proti usnesení včasné odvolání a shodně navrhly jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná č. 1 uvedla, že usnesení neobsahuje výrok, resp. výrok je odůvodněním. Žalovaná č. 2 uvedla, že soud prvního stupně vycházel jen z tvrzení žalobce a řádně neprošetřil okolnosti žaloby. Usnesení není odůvodněno a je zmatečné. Částka na směnce neodpovídá „výši pohledávky ze směnky o úvěru“ a je na ní uvedena částka vyšší, než kolik činila aktuální výše dluhu. Před podáním žaloby nebyla řádně vyzvána k úhradě pohledávky ze směnky, a proto žalobci nenáleží náhrada nákladů řízení.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.4. Podle § 164 o. s. ř. opraví předseda senátu v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Citované ustanovení se obdobně použije i na opravu směnečného platebního rozkazu (§ 175 odst. 2 ve spojení s § 174 odst. 4 o. s. ř.).5. Z návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu vyplývá, že žalobce se domáhal na žalovaných zaplacení směnečného peníze ve výši 100 000 EUR s 6 % úrokem z částky 100 000 EUR ode dne 21. 11. 2023 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 333,30 EUR, a to na základě směnky (předložené v prvopisu) vystavené žalovanými č. 1 a č. 2 v , Anonymizováno, dne 12. 2. 2021, kterou se zavázaly zaplatit nikoliv na řad žalobce dne 21. 11. 2023 částku 1 032 642 EUR. Z uvedeného je naprosto zjevné, že uvedl-li soud prvního stupně jednotlivé částky v měně označené „Kč“, jednalo se chybu v psaní, kterou odvoláními napadeným usnesením napravil, když ve směnečném platebním rozkazu nesprávně uvedenou měnu opravil na správnou.6. Výhrady žalovaných č. 1 a č. 2 neshledal odvolací soud důvodné. Jde o usnesení, které neobsahuje odůvodnění (§ 169 odst. 2 o. s. ř.), a proto ve výroku (vedle samotného rozhodnutí) musí být uvedeno zákonné ustanovení, které soud použil, a důvod rozhodnutí. Těmto zákonným požadavkům soud prvního stupně dostál, když na začátku výroku jsou citována zákonná ustanovení, podle nichž soud prvního stupně postupoval, následuje uvedení rozhodnutí, které je opravováno, a toho, co je předmětem opravy, a následují důvody, proč bylo k opravě přistoupeno. Výhrada žalované č. 2, týkající se rozporu mezi výší dluhu a výší částky uvedenou na směnce, nemá na správnost opravného usnesení žádný vliv, neboť předmětem přezkumu ze strany odvolacího soudu mohlo být je to, co bylo řešeno ve výroku rozhodnutí; tím byla výhradně oprava měny (§ 212a odst. 6 o. s. ř.).7. S ohledem na uvedené odvolací soud odvoláními napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.