12 Cmo 144/2023-298 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením zamítl soud prvního stupně žalovanou vznesenou námitku nedostatku pravomoci českých soudů k projednávání této věci, v němž se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, jímž bude žalované uložena povinnost projevit svou vůli spočívající v udělení pokynu bance k přepisu 5 994 054 ks zaknihovaných akcií, každé o jmenovité hodnotě 1,40 EUR, ISIN: , IBAN, , z účtu žalovaného na účet žalobce, dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 000 EUR, a to dle smlouvy o prodeji a koupi akcií ze dne 27. 4. 2021 (dále jen „Smlouva“), uzavřené mezi účastníky.2. Námitku nedostatku příslušnosti českých soudů k projednávání této věci vznesla žalovaná v podání ze dne 9. 6. 2021. Založila ji na tvrzení, že Smlouvu, v níž je včleněna samostatná dohoda o příslušnosti českých soudů, za ni uzavřela osoba, která nebyla oprávněna ji zastupovat. Poukázala na to, že v soudním řízení, které žalobkyně proti žalované zahájil u Oblastního soudu v Rize v Lotyšsku, byl žalobkyní podaný návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut.3. Soud námitku nedostatku pravomoci českých soudů neshledal důvodnou. Podle čl. 25 Nařízení (EU) č. 1215/2012 platí, že bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Písemná dohoda v čl. 11.2 Smlouvy je v souladu s českým právem a podle čl. 25 Nařízení (EU) č. 1215/2012 zakládá výlučnou pravomoc českých soudů. Námitku nedostatku pravomoci vznesenou žalovanou proto zamítl.4. Žalovaná v podaném odvolání a jeho doplnění navrhla usnesení změnit a řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů zastavit. Vytkla soudu, že procesně nesprávně a v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu přezkoumával svoji mezinárodní příslušnost, aniž jí předtím doručil žalobu a umožnil jí kvalifikovaně se k ní vyjádřit. Opatrovníka jí ustanovil bezprostředně po neúspěšném pokusu o doručení žaloby, aniž předtím provedl další náležitá šetření za účelem zjištění adresy pro doručování písemností. Tvrzením žalované neplatnosti jurisdikční dohody (čl.11. 2 Smlouvy) pro nedostatek oprávnění osoby jednající při jejím uzavření za žalovanou se soud vůbec nezabýval. V souvisejícím řízení, vedeném u Okresního soudu v Rize Pardagava pod sp. zn. C68347522, se přitom dle čl. 26 odst.1 Nařízení Brusel I bis v důsledku své procesní aktivity (podání vyjádření a účast na jednání) žalobkyně jurisdikci lotyšských soudů podřídila. V důsledku neplatnosti jurisdikční dohody není dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání věci a je tak založen neodstranitelný nedostatek podmínek řízení ( §103 o. s. ř.) Řízení z tohoto důvodu musí být zastaveno ( § 104 o. s. ř.) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis) v čl. 4 odst.1 ve spojení s čl.63 odst.1 písm. a) upravuje obecné pravidlo, že právnická osoba může být žalována před soudy členského státu, v němž má sídlo. Dohodou, uzavřenou podle čl. 25 mohou strany založit pravomoc jiných než uvedeným pravidlem stanovených soudů. Platnost takové dohody je dle bodu 20 a čl. 25 Nařízení Brusel I bis podmíněna souladem dohody s právním řádem členského státu soudu nebo soudů v ní uvedených, to soud neposuzoval.5. Podle žalobkyně bylo odvolání podáno po uplynutí zákonné lhůty a mělo by být soudem odmítnuto. Soudem ustanovenému opatrovníkovi žalované bylo usnesení doručeno dne 7. 11. 2022, lhůta pro podání tak marně uplynula dne 22. 11. 2022. Nedůvodné je tvrzení žalované, že žalobkyně se dobrovolně podřídila pravomoci lotyšských soudů. Řízení, vedené u Okresního soudu v Rize pod sp. zn. C68347522, bylo zahájeno později než řízení v této věci, mezinárodní příslušnost lotyšských soudů nemohla být v tomto řízení založena dle čl. 26 nařízení Brusel I bis, protože žalobkyně od počátku řízení namítala nedostatek pravomoci lotyšských soudů.6. Tvrzení žalobkyně o opožděnosti podaného odvolání žalovaná pokládá za nedůvodné. Napadené usnesení jí řádně doručeno dosud nebylo, když doručeno jí sice bylo, nebylo však opatřeno překladem do lotyšského jazyka, ale do anglického jazyka. V důsledku toho jí dosud nepočala běžet lhůta pro podání odvolání. S ohledem na nesprávný postup soudu prvního stupně, který žalované ustanovil opatrovníka, ač zákonné předpoklady dle § 29 odst. 3 o. s. ř splněny nebyly a založil zmatečnostní důvod dle § 229 odst. písm. h) o. s. ř., k němuž je soud povinen přihlédnout kdykoliv za řízení, včetně řízení odvolacího, je odvolání nutno považovat za včasné. Svého pochybení při ustanovení opatrovníka si soud byl zřejmě vědom, když napadené usnesení spolu s výzvou k vyjádření opakovaně doručoval prostřednictvím příslušných lotyšských orgánů. Soudem ustanovený opatrovník přitom žalovanou ani žádného z členů jejího statutárního orgánu nekontaktoval, ač tak učinit měl. V podání dále rozvádí svá dosavadní tvrzení ohledně neplatnosti Smlouvy a jurisdikční doložky.7. Podle žalobkyně předpoklady pro ustanovení opatrovníka žalované splněny byly. K přijetí tohoto opatření soud přistoupil poté, co se několik předchozích písemností, doručovaných soudem jak prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, tak prostřednictvím zasílajících a přijímajících orgánů podle Nařízení Evropského parlamentu a rady EU č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech Evropské unie, žalované nepodařilo doručit. Žalované po celou dobu řízení poskytovala právní poradenství advokátní kancelář , právnická osoba, ., veškerá podání žalované v řízení byla u soudu podána osobně a nelze předpokládat, že by jen za tímto účelem cestoval zástupce žalované do Prahy. To dokládá obstrukční charakter jednání žalované. Blíže se pak vyjadřuje k tvrzením žalované ohledně neplatnosti Smlouvy a dohody o příslušnosti českých soudů.8. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Přednostně posuzoval, zda odvolání bylo žalovanou podáno v zákonné lhůtě. Z obsahu spisu zjistil, že soud prvního stupně žalované opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil až poté, co písemnosti, doručované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, se žalované opakovaně nepodařilo doručit. Podle obsahu spisu zásilky, podané k poštovní přepravě dne 16. 6. 2021 (žaloba a výzva k vyjádření) a dne 28. 6. 2021 (usnesení o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření), byly doručujícím orgánem vráceny soudu s poznámkou, že na uvedené adrese je adresát neznámý. Další dvě zásilky, podané k poštovní přepravě dne 14. 10. 2021 (usnesení o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, odvolání žalobkyně a rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání proti tomuto usnesení) a dne 18. 10. 2021 (žaloba a výzva k vyjádření), byly jako nedoručené soudu vráceny s poznámkou, že si je adresát nevyzvedl. Napadené usnesení, žalobu a kvalifikovanou výzvu k vyjádření se soudu nepodařilo doručit ani prostřednictvím odesílajících a přijímajících orgánů postupem podle čl. 8 až 10 Nařízení Evropského parlamentu a rady EU č. 2020/1784 ze dne 25. 11. 2020, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech. Podle sdělení příslušného přijímajícího orgánu ze dne 4. 10. 2022 si žalovaná zásilku nevyzvedla. Žalovaná nezpochybňovala, že by jí zasílané soudní písemnosti byly doručovány na nesprávnou adresu, namítala však, že ustanovení opatrovníka měla ze strany soudu předcházet další náležitá šetření za účelem zjištění adresy pro doručování písemností žalované. Za situace, kdy žalovaná je právnickou osobou, jíž se soudní písemnosti doručují na adresu jejího sídla, není zřejmé, jaká šetření by měl soud dle názoru žalované provádět za účelem zjištění doručovací adresy. Soudní písemnosti byly vždy žalované doručovány na adresu jejího sídla, které shodně uváděla žalovaná a následně její právní zástupce ve svých podáních. Takto doručované písemnosti žalovaná nepřebírala. Neobstojí proto tvrzení žalované, že zákonné předpoklady pro ustanovení opatrovníka nebyly splněny. Podle § 29 odst. 3 o. s. ř., neučiní – li jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat. Ustanovení poskytuje soudu určitou míru uvážení, zda v konkrétním případě, s ohledem na všechny skutkové okolnosti případu, účastníku řízení opatrovníka ustanoví či nikoli, tak, aby nebylo