12 Cmo 175/2024-236 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o dovolání žalovaných 1) a 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 12 Cmo 55/2024-183. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podáním včasných dovolání vznikla každému ze žalovaných poplatková povinnost ve výši 4 000 Kč podle ust. položky 23 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soud žalované vyzval k zaplacení poplatků usnesením ze dne 16. 7. 2024, č. j. 49 Cm 60/2023-204, které jim bylo doručeno dne 29. 7. 2024. Protože poplatek nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, postupoval soud podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, a dovolací řízení zastavil.2. Žalovaní podali proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhli, aby odvolací soud ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. I. ÚS 1639/2010 nařídil jednání k provedení důkazu odborným vyjádřením , právnická osoba, č. , Anonymizováno, ze dne 31. 7. 2024 a výslechem , Anonymizováno, . Zrekapitulovali své procesní návrhy a námitky, které uplatnili již ve svých předchozích podáních (ze dne 5. 4. 2023, 13. 4. 2023, 30. 4. 2023, 23. 5. 2023, 7. 11. 2023, 10. 11. 2023, 20. 11. 2023 a 31. 12. 2023) a které se vztahují k plné moci, udělené žalobkyní dne 23. 2. 2023 advokátce , Jméno Zástupce A, . Uvedli, že Městský soud v Praze se měl předně zabývat touto opakovaně vznášenou námitkou, a to ve smyslu nosných důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 454/04 a článku publikovaného dne 24. 1. 2023 pod titulkem „Podvedený soud“ na webových stránkách www.pravniprostor.cz. Na podporu opakovaně (celkem 9x) vznášené námitky nepravosti podpisu na plné moci ze dne 23. 2. 2023 odvolatelé předložili Odborné vyjádření , právnická osoba, ze dne 31. 7. 2024 a navrhli výslech zpracovatelky vyjádření , Anonymizováno, .3. Žalobkyně navrhla, aby bylo usnesení jako věcně správné potvrzeno. Uvedla, že odvolání žalovaných obsahuje pouze obecné náležitosti podání ve smyslu ust. § 42 odst. 4 o. s. ř., odvolací důvody i odvolací návrh se však zcela míjí s usnesením, které je napadáno, a fakticky s ním nemají žádnou souvislost. Rozhodnutím soudu prvního stupně bylo zastaveno dovolací řízení pro nezaplacení poplatku. Žalovaní se však ani jedinou větou z podaného odvolání této skutečnosti nedotýkají, netvrdí ani nedokládají, že by ve stanovené lhůtě poplatek zaplatili. V souvislosti s dosavadními procesními úkony žalovaných tak lze dedukovat, že pravým smyslem tohoto podání je řetězení dosavadních obstrukčních a kverulantských postupů, jimiž se snaží bránit právům žalobkyně ze směnky. Takové procesní postupu by však neměly být aprobovány soudem, když jsou v příkrém rozporu se základními zásadami občanského soudního řízení.4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že žalovaní podali dne 8. 7. 2024 dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 12 Cmo 55/2024-183. Při zahájení dovolacího řízení nebyl žalovanými zaplacen soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč; usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 7. 2024, č. j. 49 Cm 60/2023-204 byli proto vyzváni k jeho úhradě ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení. Žalovaní byli současně poučeni o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Na tuto výzvu, která jim byla doručena dne 29. 7. 2024, žalovaní nijak nereagovali.6. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.7. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaní, kteří nezaplatili soudní poplatek za dovolání ve lhůtě jeho splatnosti, tedy při podání dovolání (§ 7 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb.) byli soudem prvního stupně řádně vyzváni k jeho zaplacení v dodatečné patnáctidenní lhůtě a poučeni o následcích nesplnění své zákonné poplatkové povinnosti. Protože ani poté nebyl poplatek zaplacen, nelze napadenému usnesení soudu prvního stupně vytknout nesprávnost.8. Žalobkyni je nutno přisvědčit v tom, že argumentace odvolatelů, uplatněná v odvolacím řízení, se zcela míjí s důvody, na nichž je založeno napadené rozhodnutí. Žalovaní netvrdili, že svou poplatkovou povinnost včas a řádně splnili, a neuvedli ani žádný jiný důvod, v němž shledávají nesprávnost napadeného rozhodnutí. Svůj nesouhlas s ním tak založili výlučně na opakování svých výhrad vůči zastupování žalobkyně advokátkou , Jméno Zástupce A, na základě plné moci ze dne 23. 2. 2023. Je přitom jen obtížně představitelné, že by žalovanému 1), který je advokátem, nebylo známo pravidlo plynoucí z ustanovení § 212a odst. 6 o. s. ř., podle něhož usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. Jak odvolací soud konstatoval již ve svém usnesení ze dne 17. 4. 2024, č. j. 12 Cmo 55/2024-183, žalovaní v průběhu řízení vznesli mimořádné množství procesních návrhů a námitek, jimiž zjevně nesledují ochranu svých práv, ale vyvolání procesních obstrukcí (maximalizaci délky řízení i nákladů s tím spojených), neboť jejich obsahem je zpravidla stereotypní opakování argumentace týkající se údajné nepravosti podpisu žalobkyně na plné moci. Zcela přitom pomíjejí mimo jiné to, že jejich návrh na vydání rozhodnutí, jímž by soud podle ust. § 28 odst. 4 uložil žalobkyni předložení úředně ověřené plné moci, byl pravomocně zamítnut již usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2023, č. j. 49 Cm 60/2023-85 z důvodů v tomto rozhodnutí vyložených. V dané souvislosti je třeba připomenout, že má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, nebo ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).9. Z důvodů, které jsou shora uvedeny, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v jeho konečném rozhodnutí o věci.