12 Cmo 21/2024-155 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně určil, že vyloučení navrhovatele z pobočného spolku , právnická osoba, ., IČO , Anonymizováno, (dále jen pobočný spolek), na základě rozhodnutí výboru pobočného spolku ze dne 10. 7. 2019 a usnesení členské schůze ze dne 13. 11. 2019, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí výboru, je neplatné a účastníkovi uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 32 237 Kč navrhovateli (bod II. výroku).2. Podle odůvodnění se podaný návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí zakládal na tvrzení, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a nemá z hlediska tvrzených porušených povinností podklad ve stanovách. Ty nedefinují principy chování členů spolku. Navrhovateli nebylo umožněno využít právo požádat o vysvětlení návrhu, a přednést a doložit vše, co je mu k prospěchu. Uvedená vada nebyla zhojena možností vyjádření a obhajoby navrhovatele až v rámci odvolání na členské schůzi, neboť navrhovatel má právo na obeznámení se s důvodem návrhu na vyloučení a obrany proti takovému návrhu, již od počátku řízení o vyloučení.3. Účastník navrhl zamítnutí návrhu s tím, že napadená rozhodnutí jsou v souladu se zákonem i stanovami. Uvedl, že navrhovatel rozhodoval o výběru firmy pro opravu střechy hradu poškozené vichřicí. Navrhovatelem bez vědomí účastníka přizvaný statik z oboru staveb, dne 17. 6. 2019 v rámci provedené obhlídky hradu zjistil poškození záhlaví stropního trámu a hrozící zřícení stropní konstrukce nad místností využívané jako klubovna radioamatérů. Navrhovatel výbor účastníka o této skutečnosti při jednání výboru dne 18. 6. 2019 neinformoval ani nepřijal žádná opatření k zamezení vstupu do těchto prostor tak, aby nedošlo k ohrožení života a zdraví členů pobočného spolku a mládeže v souvislosti se stavem stavby. Účastníkovi pouze zaslal písemnou zprávu statika, byla doručena dne 26. 9. 2019. Tímto jednáním nejzávažnějším způsobem ohrozil životy zdraví členů spolku a dalších lidí, včetně dětí, kteří do prostor ohrožených zřícením stropu v mezidobí vstupovali. Porušil tak stanovy spolku. Proto byl rozhodnutím výboru pobočného spolku ze dne 10. 7. 2019 vyloučen a o jím podaném odvolání rozhodla mimořádná členská schůze, která rozhodnutí výboru potvrdila. Navrhovatel se členské schůze osobně zúčastnil a měl možnost se vyjádřit. Návrhu by soud neměl vyhovět podle § 260 odst. 1 o. z. ani pokud by shledal případné porušení povinností žalovaného, neboť případné následky takového porušení byly zhojeny dvojinstančním rozhodováním o vyloučení a napadené rozhodnutí je v zájmu pobočného spolku s ohledem na stabilitu jeho vnitřních poměrů.4. Na základě provedeného dokazování (členský průkaz navrhovatele, stanovy účastníka, zápisy ze zasedání pobočného spolku ze dne 18. 6. 2019 a 10. 7. 2019, rozhodnutí výboru pobočného spolku o ukončení členství navrhovatele a , Anonymizováno, a jeho písemné vyhotovení ze dne 14. 7. 2019, zápis ze zasedání kontrolní komise spolku ze dne 13. 8. 2019, zápis z mimořádné členské schůze ze dne 13. 11. 2019, oznámení o projednání vyloučení navrhovatele z pobočného spolku ze dne 14. 11. 2019) soud zjistil, že navrhovatel je od 16. 3. 2016 členem pobočného spolku. Podle článku V. bod 5 stanov spolku může být člen spolku vyloučen, pokud zvlášť hrubým způsobem poškodí oprávněné zájmy spolku, o vyloučení rozhoduje výbor pobočného spolku nebo předseda pobočného spolku, pokud není výbor zřízen. Dne 10. 7. 2019 rozhodl výbor pobočného spolku o ukončení členství navrhovatele. Jednání výboru nebyl navrhovatel nebyl přítomen, nebyl na výbor ani pozván. Písemné rozhodnutí výboru o ukončení členství navrhovatele pro hrubé poškození zájmů pobočného spolku bylo navrhovateli zasláno dne 14. 7. 2019. Bylo odůvodněno tím, že dne 17. 6. 2019 spolu se statikem , Anonymizováno, byl přítomen prohlídce v místnosti č. 26 na hradě , Anonymizováno, , který je ve vlastnictví pobočného spolku, a přestože byl statikem při prohlídce informován o havarijním stavu stropního trámu (hrozí pád stropní konstrukce), tak následujícího dne 18. 6. 2019 na zasedání výboru pobočného spolku, kterého byl osobně přítomen, o tom výbor neinformoval, informaci zatajil a vystavil členy spolku nebezpečí újmy na zdraví. Navrhovatel proti rozhodnutí výboru podal dne 30. 7. 2019 odvolání, které následně dne 2. 9. 2019 doplnil. V odvolání uvedl, že oprávněné zájmy spolku nepoškodil, když spolek informoval ještě týž den, co obdržel písemné vyjádření znalce. Dne 13. 8. 2019 kontrolní komise zapsaného spolku projednala rozhodnutí výboru o vyloučení navrhovatele a konstatovala, že rozhodnutí je vzhledem k dlouhodobému stavu poškození hradu velmi tvrdé. Poukázala na to, že výbor mohl dát členům spolku před jejich vyloučením, možnost se k věci vyjádřit. O odvolání navrhovatele proti rozhodnutí výboru rozhodla mimořádná členská schůze dne 13. 11. 2019. Při veřejném hlasování potvrdila rozhodnutí výboru o vyloučení navrhovatele. Jednání členské schůze byl navrhovatel přítomen a využil možnost ústně se vyjádřit. Písemné oznámení o projednání vyloučení navrhovatele z pobočného spolku ze dne 14. 11. 2019 bylo navrhovateli doručeno.5. Další důkazy, navržené k prokázání porušení právních povinností navrhovatele dle stanov a jejich závažnosti soud neprováděl, neboť s ohledem na přijatý právní závěr o závažném porušení zákona v procesu vyloučení navrhovatele z pobočného spolku shledal takové dokazování nadbytečné.6. Právní poměry účastníků soud prvního stupně věc posoudil podle § 240, 242, 260 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) Návrh na prohlášení vyloučení navrhovatele z pobočného spolku za neplatné podal navrhovatel u soudu v zákonné lhůtě tří měsíců ode dne doručení konečného rozhodnutí členské schůze pobočného spolku o vyloučení navrhovatele. Soud dospěl k závěru, že při rozhodování o vyloučení navrhovatele z pobočného spolku došlo k porušení kogentního ustanovení § 240 odst. 2 věty druhé o. z. Spočívá v tom, že navrhovatel neměl před a ani při zasedání výboru žádnou příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést vše, co mu je k prospěchu. Výbor rozhodl o jeho vyloučení z pobočného spolku, aniž navrhovatele s návrhem na vyloučení seznámil, případně ho informoval o zasedání výboru. Zákonné předpoklady pro aplikaci § 260 odst. 1 o. z. a nevyslovení neplatnosti vyloučení navrhovatele soud neshledal. Porušení zákona mělo závažné právní následky, neboť vedlo k vyloučení navrhovatele z pobočného spolku. Skutečnost, že se navrhovatel mohl vyjádřit ke svému vyloučení před rozhodnutím členské schůze, orgánu, který projednával jeho opravný prostředek proti rozhodnutí o vyloučení, na to nemá vliv. Vylučovaný člen musí mít příležitost k řádnému vyjádření již v rámci řízení před výborem, nikoliv až u členské schůze. Úvaha o tom, že by možnost vyjádření před odvolacím orgánem zhojila porušení zákona, nemůže dle soudu obstát, a to již proto, že vylučovaný člen má právo na spravedlivý vylučovací proces a je povinností orgánu spolku vytvořit prostor zaručující vylučovanému účastníkovi možnost účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování orgánu pobočného spolku. To nebylo navrhovateli umožněno a spravedlnost celého vylučovacího procesu a jeho konečného výsledku byla narušena. Neumožnění řádné a včasné obrany vylučovanému členovi před vyloučením, a to již před prvoinstančním orgánem, závažně narušilo spravedlnost celého vylučovacího procesu. Před členskou schůzí jako odvolacím orgánem již vystupoval jako vyloučený člen, což mohlo významně ovlivnit rozhodnutí odvolacího orgánu, když členská schůze vycházela z předpokladu, že obrana navrhovatele již byla vypořádána v rámci rozhodování výboru. Na to, že výbor měl dát svým členům před jejich vyloučením možnost se k věci vyjádřit, poukázala také kontrolní komise spolku.7. Z uvedených důvodů soud návrhu vyhověl a v řízení úspěšnému navrhovateli přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.8. Účastník ve včas podaném odvolání navrhl odvolacímu soudu, aby usnesení změnil a návrh zamítl. Řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo procesními vadami. V důsledku nesprávného názoru, že při rozhodování o vyloučení navrhovatel byl závažným způsobem porušen zákon, se soud v rozporu s § 18 odst. 1 o. s. ř. meritorně nezabýval vlastními důvody vyloučení navrhovatele a důkazy k nim navrženými účastníkem. Soud rozhodnutí založil na závěru o porušení § 240 odst. 2 věty druhé o. z. Toto ustanovení se však vztahuje na případy, kdy návrh na vyloučení člena spolku vůči orgánům spolku učiní některý z členů spolku. Jeho účelem je předejít nesmyslným, šikanózním či bezdůvodným návrhům, zatěžujícím orgány spolku a zajistit vylučovanému právo na vyjádření před rozhodnutím statutárního orgánu. V této věci však rozhodnutí o vyloučení bylo přijato výborem pobočného spolku při jeho jednání. Rozhodnutí nemusela předcházet výzva k nápravě dle § 239 o. z. s ohledem na neodčinitelný charakter porušení stanov navrhovatelem. Sv