14 Cmo 16/2024-206 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.2. Soud prvního stupně rozhodnutí tím, že žalobcem tvrzené výdaje výrazně převyšují přiznané příjmy, když čisté roční příjmy žalobce a jeho družky činí 319 000 Kč, pouze náklady na pojištění, splácení půjčky a nájemné činí 285 000 Kč, nadto žalobce i jeho družka mají vyživovací povinnosti k ne/zletilým dětem, na výživu čtyřčlenné rodiny by zůstala částka 2 300 Kč měsíčně. Žalobce (ani přes výzvu) soudu nevysvětlil, z jakých prostředků uhrazuje své běžné náklady na živobytí. Vylíčení jeho poměrů proto nelze považovat za věrohodné.3. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, namítá nesprávné zjištění jeho finančních poměrů a nesprávné posouzení jeho nároku na osvobození od soudních poplatků. Má za to, že dostatečně vysvětlil, jak i při (uvedených) nízkých příjmech s družkou uspokojují své základní životní potřeby (za podpory svých rodičů a nejbližšího okolí). Disponuje jedinou potenciální hodnotou, totiž nárokem za žalovanou, který je předmětem tohoto řízení. Soud prvního stupně však o tomto nároku, uplatněném již v roce 2015, dosud nerozhodl, čímž mu brání v přístupu k právu. Žádá, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků vyhověl.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené usnesení přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Soudní praxe je ustálena v požadavku, že žadatel o přiznání osvobození od soudního poplatku je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013, nebo ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5652/2017, jež jsou dostupná např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, nebo ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013). Povinnost žadatele prokázat své poměry má za účel též umožnit posouzení, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků), např. tak, že se před rozhodnutím soudu o další žádosti zbavil finančních prostředků, kterými disponoval a které mohly být na zaplacení soudního poplatku použity (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013, nebo ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5652/2017).7. Ze spisu se podává, že po zahájení řízení bylo proti žalobci vedeno insolvenční řízení řešené formou oddlužení, přičemž žalobce se osvědčil. Tedy žalobce byl (původně) osvobozen od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1994 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s § 409 zákona č. 182/2006, insolvenční zákon. Žalobce aktuálně (v době, kdy insolvenční řízení bylo ukončeno) žádá osvobození od soudních poplatků v souvislosti s uložením povinnosti složit zálohu ve výši 120 000 Kč na dokončení znaleckého posudku k ocenění nároku, který žalobou uplatňuje. Výzvou ze dne 28. 7. 2023 byl vyzván k vyplnění Prohlášení o majetkových poměrech (dále jen „Prohlášení“). Této výzvě žalobce vyhověl, v jím zaslaném Prohlášení (č. l. 165 až 167) uvedl, že měl za poslední zdaňovací období příjmy 137 024 Kč a družka 42 000 Kč, splácí dluh 150 000 Kč po 10 000 Kč měsíčně. Dne 29. 8. 2023 byl žalobce vyzván k doplnění daňového přiznání ze samostatné výdělečné činnosti za poslední dva roky, nájemní smlouvy a daňového přiznání družky , jméno FO, , která s žalobcem sdílí společnou domácnost a ke sdělení, zda žalobce vlastní motorové vozidlo. Této výzvě žalobce vyhověl podáním ze dne 12. 9. 2023 (na č. l. 174 až 185). Výzvou ze dne 19. 10. 2023 byl žalobce soudem prvního stupně vyzván ke sdělení, z jakých prostředků uhrazuje náklady, když z jím předložených dokladů se podává, že příjmy dosahují částky 319 000 Kč ročně, výdaje částku 216 000 Kč, tedy na „živobytí čtyřčlenné rodiny zbývá 103 000 Kč ročně“ (tj. cca 8 600 Kč na měsíc) s tím, že soud „prozatím nemá za to, že by věrohodně osvědčil své poměry.“ K této výzvě žalobce ve výsledku (pouze) uvedl, že s přítelkyní nedisponují „dostatečnými finančními prostředky“, jejich ekonomická situace vyžaduje pomoc rodičů.8. Soudu prvního stupně je na místě dát za pravdu, že žalobce své povinnosti nedostál, neboť věrohodně neuvedl (a nijak nedoložil), navzdory výzvě a poskytnutému poučení o následcích nesplnění povinnosti, z čeho uhrazuje své základní životní potřeby.9. Je totiž (zcela) nevěrohodné, že by žalobce měl pouze jím uváděné příjmy, a tedy neměl z čeho uhrazovat základní životní potřeby čtyřčlenné rodiny, což je závěr, který lze učinit na základě obsahu jím zaslaných listin. Neboli, žalobce podal soudu neúplné informace o svých příjmech, a tudíž neprokázal takové skutečnosti, jimiž by popsal své majetkové poměry způsobem, aby bylo možno učinit si celkový obraz o nich, tedy neprokázal poměry, které by odůvodňovaly přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Tento stav nebyl napraven ani během odvolacího řízení, byť tak mohl žalobce učinit poté, co se dozvěděl, že soud prvního stupně jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků nevyhověl. Soud prvního stupně tak nepřiznal žalobci jím požadované osvobození správně, neboť (řádné) neuvedení jeho příjmů (v požadovaném rozsahu) neumožňuje posoudit jeho majetkové poměry z hlediska, zda účelem a cílem jeho žádosti není získání neoprávněné výhody, tedy zda nepředstavuje jednání, jež nepožívá právní ochrany ve smyslu § 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 232/2016).10. Pouhá (obecná) tvrzení odvolatele o jeho (nikoli dobré) majetkové situaci s tím, že „chod jeho rodiny by se neobešel bez rodinné podpory rodičů a rodičů přítelkyně“, rozhodně nelze pokládat za věrohodný důkaz pro, byť i jen částečné, osvobození od soudních poplatků.11. Proto nelze než uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Žádné výjimečné skutečnosti, včetně povahy uplatněného nároku, které by opodstatnily jiné rozhodnutí, zjištěny nebyly.12. Odvolací soud, vědom si konstantní judikatury v tom smyslu, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu, považoval současně v nyní řešené věci za podstatnou zásadu, že na osvobození od soudních poplatků není právní nárok, a že je na účastníku řízení, aby prokázal, že podmínky pro osvobození jsou na jeho straně splněny. Bylo proto na odvolateli, aby svou majetkovou situaci, jíž svou žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodňoval, věrohodně prokázal; to se však nestalo.13. Odvolatelem namítané průtahy v řízení osvobození od soudních poplatků neodůvodňují. Z obsahu spisu se navíc podává, že tvrzené průtahy nejsou důsledkem postupu soudu, ale jednání žalované, která opakovaně neposkytuje součinnost znalci, pročež jí soud opakovaně ukládá pořádkové pokuty.14. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).