14 Cmo 254/2024-82 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením přiznal opatrovníku 1. účastníka , Jméno opatrovníka B, , advokátu (dále jen „opatrovník“), odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 6 800 Kč s tím, že tato částka mu bude vyplacena účtárnou soudu prvního stupně pro právní moci usnesení.2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že , Jméno opatrovníka B, , advokáta, ustanovil opatrovníkem 1. účastníku podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Řízení bylo následně zastaveno, neboť odpadl důvod pro vedení řízení, proto rozhodl v souladu s § 140 odst. 2 o. s. ř. o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka. Při stanovení jejich výše soud vyšel z § 9 odst. 1, odst. 4 písm. c) a § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“. Opatrovník učinil ve věci 2 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava právního zastoupení a písemné podání ve věci samé ze dne 13. 12. 2023) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) a d) AT, náleží mu tedy odměna ve výši 2 x 3 100 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, vše v celkové výši 6 800 Kč. Opatrovníku nepřiznal jím požadovaný úkon právní služby spočívající v „písemném rozboru pro klienta ze dne 2. 1. 2024 včetně prostudování spisu“, neboť nebyl osvědčen rozsah ani obsah tohoto (jím požadovaného) úkonu právní služby. Nahlížení do spisu v daném případě nebylo účelné.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal , jméno FO, odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se mu přiznává na odměně a náhradě hotových výdajů celkem 10 200 Kč.4. Odvolatel vytýká soudu prvního stupně, že mu nebyla přiznána odměna (a režijní paušál) za písemný rozbor („instrukce pro klienta ze dne 2. 1. 2024“) zahrnující i prostudování spisu dne 27. 12. 2023. Jednalo se o účelně učiněný úkon, byť zaslaný paní , jméno FO, , která jej kontaktovala v „zastoupení účastníka řízení“.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Požadoval-li opatrovník kromě soudem prvního stupně přiznané odměny za dva (výše specifikované) úkony právní odměnu i za úkon právní služby spočívající v „písemném rozboru pro klienta ze dne 2. 1. 2024, včetně prostudování rejstříkového spisu dne 27. 12. 2023“ (jak se podává z vyúčtování odměny ze dne 15. 5. 2024), pak ovšem přehlíží, že jím odkazovaný úkon (e-mail ze dne 2. 1. 2024) nebyl činěn vůči jím zastupovanému účastníku řízení (tj. 1. účastníku), tento byl adresován „paní , jméno FO, “, zaslán na adresu „, e-mail, “ a byl (zřejmě) reakcí na její (emailový) dotaz (jak se podává z obsahu emailové komunikace na č. l. 68). Vyjádření, za nějž opatrovník požaduje přiznat odměnu, není žádným z úkonů týkající se 1. účastníka vypočtených v § 11 odst. 1 AT, za nějž by mu náležela v předmětné věci odměna (např. k pojmu „věc sama“ dle § 11 odst. 1 písm. d/ AT srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97). Opatrovníkem namítaným e-mailem nebyl činěn ani žádný jednodušší procesní úkon ve smyslu § 11 odst. 2 AT. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani tvrzení odvolatele, že , jméno FO, „zastupovala účastníka řízení“; nadto existence zástupčího oprávnění (některého z účastníků řízení) doložena nebyla.7. Opatrovníku lze přisvědčit v tom, že soud rozhodující o náhradě nákladů řízení může výjimečně přiznat advokátovi odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu, a to analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) AT, bude-li takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, procesní situace) ospravedlnitelný, například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednáním ve věci (srov. např. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06, či ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1107/13, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). V poměrech projednávané věci však z předloženého spisu nevyplývají žádné mimořádné okolnosti, které by pro daný případ odůvodnily shora zmíněnou výjimku. Uvedené rezonuje o to více, jednalo-li se o nahlížení nikoli do spisu týkající se předmětné věci (ale spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. C 36910), přičemž nahlížení do spisu (dle záznamu na č. l. 76) trvalo pouhých 15 minut.8. Odvolací soud ze shora vyložených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.).