14 Cmo 7/2024-31 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh účastníka řízení , jméno FO, „na přiznání osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek za odvolání“.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, a usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2501/18, tak, že účastník řízení , jméno FO, požádal dne 15. 11. 2023 „o zproštění od veškerých soudních poplatků ze zákona“. Avšak jeho žádost o přiznání osvobození „od povinnosti zaplatit soudní poplatek“ není důvodná.3. K tomu soud prvního stupně blíže uvádí, že usnesením ze dne 23. 10. 2023, č. j. 38 Cm 195/2022-12, rozhodl o zrušení společnosti , právnická osoba, bez likvidace. Účastník řízení , jméno FO, podal proti usnesení odvolání obsahující též výše uvedenou žádost. V prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „prohlášení“) uvedl, že je nemajetný, bez příjmu, bez podpory a bez zaopatření, bez sociální a zdravotní péče, nemá žádné závazky ani žádné měsíční výdaje, je finančně závislý na matce , jméno FO, , dlouhodobě stižen nepříznivým zdravotním stavem. Podle soudu prvního stupně však , jméno FO, hodnověrně neosvědčil, z jakých finančních prostředků - kromě závislosti na své matce, se kterou ovšem nežije ve společné domácnosti a která je podle zjištění Okresního soudu v Sokolově v řízení pod sp. zn. 7 C 180/2017 nemajetnou poživatelkou starobního důchodu a samotné jí bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku a ustanoven advokát - hradí své běžné životní potřeby, z jakých důvodů mu nebyl přiznán status poživatele invalidního důchodu a jak nastalou nepříznivou situaci řeší. Soud nemá povinnost po těchto skutečnostech pátrat. Navíc výše soudního poplatku činí jen 2 000 Kč.4. Proti v záhlaví uvedenému usnesení soudu prvního stupně podal , jméno FO, odvolání, navrhuje, aby odvolací soud „napadené usnesení zrušil, návrhům odvolatele vyhověl, přičemž věc vrátil soudu prvního stupně“.5. Odvolatel argumentuje tím, že soudem prvního stupně uváděné insolvenční řízení (vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 15876/2017) je „vykonstruované a zmanipulované“, přičemž činí právní kroky proti tomuto „zločinu“. Tuto svoji argumentaci dále rozvádí. Soudem prvního stupně zmiňovaný přebytek zpeněžení (ve výši 121 235,35 Kč), který soud uložil insolvenčnímu správci vrátit dlužníkovi, odvolateli nepatří, neboť byl vydražen majetek, který nebyl jeho. Dále odvolatel obsáhle popisuje dlouhodobé zdravotní komplikace, pochybení praktického lékaře při vyplnění „formulářů od OSSZ“ k přiznání invalidního důchodu, poškozování jeho zdraví a práv ze strany lékařů a státu. K tomu navrhuje „do řízení zahrnout kompletní zdravotní stav“ odvolatele „neboť tvoří zásadní podstatu věci“. Dále navrhuje, aby mu byl pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ustanoven zástupce pro řízení a aby se řízení jako vedlejší účastník zúčastnila - jako jeho podpora a zastánce - jeho matka , jméno FO, , která má ohledně řízení „nepochybně co říci“. Současně odvolatel navrhl vyloučení soudkyně soudu prvního stupně , tituly před jménem, , jméno FO, , která „začíná být proti odvolateli zaujatá, protože není schopna se vypořádat s případem a řádně zhodnotit stav. Přitom soudkyně skutečnosti napadá, ignoruje, odvolatele tím uráží a vzniká kolize zájmů, mj. ohledně dalšího řízení ze strany kolegů odvolací instance“.6. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.8. Předpokladem pro osvobození od placení soudních poplatků dle shora citovaného § 138 odst 1 o. s. ř. je splnění tří kumulativních podmínek, účastník řízení musí o osvobození od soudních poplatků požádat, zároveň musí doložit poměry, z nichž nárok na osvobození od soudních poplatků dovozuje, a nesmí se jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.9. Odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně, že odvolatel věrohodným způsobem nedoložil své majetkové poměry. Soud prvního stupně příhodně vyšel z usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2501/18. Odvolatel kromě údaje, že je finančně závislý na své matce, s níž nežije ve společné domácnosti, a že je jinak bez prostředků, zaopatření a podpory, neuvedl v předloženém prohlášení nic dalšího, blíže nespecifikoval podporu matky, ani své výdaje nutné k zajištění životních a bytových potřeb, ani další závazky či případný osobní majetek. Vlastně kromě první a poslední strany vrátil soudu prvního stupně prohlášení nevyplněné, navzdory tam uvedeným pokynům. Už jen z toho důvodu nelze závěru soudu prvního stupně o nesplnění shora uvedených podmínek pro osvobození odvolatele od soudních poplatků ničeho vytnout.10. Stran navrženého vyloučení soudkyně soudu prvního stupně , jméno FO, z projednávání a rozhodnutí věci odvolací soud vychází z toho, že odvolatel ve své podstatě vyjadřuje nespokojenost s dosavadním průběhem řízení a zpochybňuje schopnost dané soudkyně řízení i nadále řádně vést. Žádné jiné důvody odvolatel neuvádí.11. Vzhledem k § 14 odst. 4 o. s. ř., podle něhož důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, odvolací soud námitku odvolatele posoudil jako obstrukční. V tomto směru odvolací soud vyšel z četné judikatury Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 29 NSČR 81/2018, v němž Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jako nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce označuje přímo zákon (v § 14 odst. 4 o. s. ř.), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany“. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na celé odůvodnění zmíněného usnesení Nejvyššího soudu, včetně tam uvedené další souladné judikatury. Proto se odvolací soud námitkou odvolatele více nezabýval.12. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), jen ve správném znění, když odvolatel požadoval přiznání osvobození od všech soudních poplatků, což ostatně soud prvního správně uvádí např. v odst. 3 odůvodnění přezkoumávaného usnesení.