2 Cmo 110/2024-368 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalované 1. proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9.5.2023, č. j. 13 Cm 108/2020-246. Uvedl, že první žalovaná napadla tento rozsudek včasným odvoláním, ale nezaplatila soudní poplatek z tohoto odvolání, který je splatný již podáním odvolání. Proto byla soudem prvního stupně vyzvána, aby předmětný soudní poplatek, jehož výše činí 97 431 Kč, zaplatila, a to usnesením ze dne 11.7.2023, č. j. 13 Cm 108/2020-268. Následný návrh první žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků byl pravomocně zamítnut soudem prvního stupně usnesením ze dne 22.12.2023, č. j. 13 Cm 108/2020-307, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 11.3.2024, č. j. 2 Cmo 20/2024-336. V návaznosti na to poskytl soud prvního stupně první žalované ještě dodatečnou lhůtu k úhradě předmětného soudního poplatku, která byla doručena jejímu právnímu zástupci dne 21.3.2024. Ani na tuto výzvu nebyl předmětný soudní poplatek žalovanou 1. zaplacen. Proto soud prvního stupně podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, řízení o odvolání první žalované zastavil.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalovaná 1. Navrhuje zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukazuje na to, že poplatníkem soudního poplatku z odvolání je podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích odvolatel, a nikoliv jeho právní zástupce. Proto bylo nutné výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání zaslat podle § 50a odst. 4 písm. a) o. s. ř. nejen právnímu zástupci první žalované, nýbrž rovněž první žalované přímo, když je to právě tato žalovaná, kdo je povinen v řízení něco osobně vykonat, to znamená předmětný soudní poplatek osobně zaplatit . První žalované však žádná výzva soudu prvního stupně k úhradě daného soudního poplatku nikdy doručena nebyla a nenastaly proto podmínky pro zastavení řízení při použití § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Doručením výzvy k úhradě soudního poplatku pouze právnímu zástupci žalované 1. zatížil soud prvního stupně řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.4. Není vůbec žádných pochybností o tom, že první žalovaná je v tomto případě poplatníkem soudního poplatku z jí podaného odvolání proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně. Z toho, že je první žalovaná poplatníkem předmětného soudního poplatku ostatně vychází soud prvního stupně výslovně ve druhém odstavci odůvodnění napadeného usnesení. Je zároveň zřejmé, že nesdílí názor odvolatelky, že v případě soudního poplatku jde o úkon, který musí poplatník soudního poplatku, tedy zde první žalovaná, učinit v příslušném řízení osobně. Plyne to zejména z toho, že doručení dodatečné výzvy k zaplacení soudního poplatku právnímu zástupci první žalované považuje soud prvního stupně za dostatečné, jak je patrné z pátého odstavce odůvodnění napadeného usnesení. S tímto názorem soudu prvního stupně se odvolací soud zcela ztotožňuje.5. Zásadním důvodem pro nesprávnost závěru, že příslušný soudní poplatek může zaplatit jen poplatník příslušného soudního poplatku osobně, je především ta okolnost, že takové pravidlo vůbec žádným způsobem neplyne ze zákona o soudních poplatcích a ani z žádných jiných právních předpisů, a to ani náznakem.6. Vedle toho stojí okolnost, že existují případy, kdy by bylo možné jen s velkými obtížemi určit, kdo vlastně soudní poplatek zaplatil, anebo by to bylo prakticky nemožné. Bude-li podána prostřednictvím právního zástupce žaloba, kde poplatková povinnost bude splněna vylepením kolkových známek, vyžadovalo by značné úsilí při pátrání po tom, zda kolkové známky předal advokátní kanceláři žalobce anebo na jejich úhradu alespoň složil příslušné peněžité prostředky, nebo zda tyto kolkové známky opatřila advokátní kancelář sama s tím, že tato otázka bude řešena až při konečném vyúčtování při skončení zastupování. Při platbě soudního poplatku prostřednictvím dnes již málo užívaných poštovních poukázek poskytovatel poštovních služeb žádným způsobem neověřuje, zda osoba, která peníze k poštovní přepravě předává, je totožná s odesílatelem peněz uvedeným v příslušném tiskopise. Plátce tedy identifikovat prakticky vůbec nelze a nelze tedy ani mít jistotu o tom, že jím byl poplatník soudního poplatku.7. Dále je nutno uvážit, že je v soudní praxi velmi časté, že soudní poplatek je uhrazen z účtu advokátní kanceláře právního zástupce poplatníka soudního poplatku. Opět není zkoumáno, zda klient poskytl příslušné peněžní prostředky předem anebo zda bude tato platba vypořádána až později.8. Nejsou vzácné ani případy, kdy soudní poplatek je na účet soudu připsán z účtu osoby zjevně třetí. Také zde je podstatné, zda je z platby zřejmé, ke které věci, třeba uvedením příslušného variabilního symbolu, se vztahuje, a nikoliv důvod, proč příslušný soudní poplatek platí někdo cizí. Pro takovou platbu lze si představit celou řadu možných a zcela korektních důvodů. Plátce může být dlužníkem poplatníka a úhrada soudního poplatku ve prospěch věřitele může být formou úhrady dluhu. Může se jednat o formu poskytnutí zápůjčky z účtu zapůjčitele na účet soudu ve prospěch vydlužitele. Je možné si také představit, že takto bude z účtu věřitele čerpán úvěr. Může se jednat o přátelskou anebo rodinnou výpomoc poplatníkovi soudního poplatku. Vždy je podstatné jen to, zda je zřejmé, ke které věci se platba soudního poplatku vztahuje9. Potom není ani žádný rozumný a logický důvod, aby soudní poplatek hradil výlučně osobně sám poplatník soudního poplatku a aby nebylo možné, že příslušný soudní poplatek bude uhrazen prostřednictvím zcela jiné osoby, třeba prostřednictvím právního zástupce poplatníka. Významné je jen to, aby odlišný plátce soudního poplatku jasně vymezil, ke které konkrétní věci se platba soudního poplatku vztahuje.10. Z toho vyplývá, že účastník řízení, který je poplatníkem soudního poplatku, nemusí v jednotlivém řízení provést platbu soudního poplatku výlučně jen osobně. Potom také není vůbec nutné, aby výzva k tomu, aby soudní poplatek zaplatil v dodatečné lhůtě podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, musela být vedle právnímu zástupci účastníka řízení, poplatníka soudního poplatku, doručována také tomuto účastníku řízení. Proto soud prvního stupně, když se spokojil s doručením výzvy k zaplacení předmětného soudního poplatku v dodatečné lhůtě jen právnímu zástupci první žalované, postupoval v souladu s právem. Když byla výzva soud prvního stupně marná, musel řízení o odvolání první žalované zastavit podle posledně uvedeného ustanovení.11. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.12. Protože v tomto odvolacím řízení úspěšnému žalobci žádné nutné náklady nevznikly, neuskutečnil v tomto odvolacím řízení žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení přiznána ani jemu.