2 Cmo 17/2024-45 — Vrchní soud v Praze

Vrchní soud v Praze projednává odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně výše uvedenému, kterým bylo zastaveno řízení ve vztahu k žalované 2., ve smyslu § 109 odst. 1 písm. a) zák.č.182/2006 Sb.Spornou otázkou je, zda majitel blankosměnky může přihlásit svou pohledávku za dlužníkem, který je na blankosměnce podepsán jako směnečný rukojmí, do insolvenčního řízení dlužníka, jako pohledávku vázanou na podmínku, že bude blankosměnka doplněna o chybějící náležitosti, a stane se tak směnkou úplnou, ve smyslu § 109 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., a že tedy taková pohledávka nemůže být následně po vyplnění blankosměnky uplatněna vůči úpadci jako žalovanému žalobou, se vztahuje retroaktivně i na případy, kdy v rámci insolvenčního řízení žalovaného lhůta pro uplatnění pohledávek uplynula před vydáním, resp. nabytím právní moci rozsudku. Tato otázka je pak předmětem dovolacího řízení výše uvedeného.Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. Podle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.Vzhledem k tomu, že v řízení výše uvedeném je projednávána obdobná věc, jeví se pro posuzovanou věc jako hospodárné přerušení řízení, když závěry učiněné Nejvyšším soudem bude možné aplikovat na projednávanou věc a mohou mít vliv na rozhodnutí ve věci.Odvolací soud proto podle § 109 odst. 2 písm. c) ve spojení s § 211 o. s. ř. odvolací řízení přerušil.