2 Cmo 193/2023-53 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně dne 15. 8. 2023, pod č. j. 53 Cm 30/2023-37. Uvedl, že žalovaný podal proti tomuto rozkazu včasné námitky, které však nebyly odůvodněné. V námitkách pouze konstatoval, že se žalobkyní uplatněným nárokem nesouhlasí. Neuvedl důvody, pro které nemohl být uplatněn a v jaké výši a proč nebyly podmínky pro předložení směnky k placení. Proto je soud prvního stupně odmítl jako neodůvodněné.2. Proti usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho zrušení a domáhá se projednání námitek. Považuje je za způsobilé k projednání, když v nich jednoznačně a nezaměnitelně vymezil, co v rámci směnečného platebního rozkazu neuznává, což mohl později dále zpřesnit a rozvést. Směnečný platební rozkaz neuznal žalovaný zcela a nebylo proto potřebné vymezovat, v jakém rozsahu nárok neuznává. Rozkaz neměl být vůbec vydán, když nebyl předložen originál směnečné listiny, pouze její kopie. Žalobkyně tak neosvědčila existenci uplatněné pohledávky. Poukázal přitom na povahu směnky jako cenného papíru. Domnívá se, že jednoznačně vymezil skutek, pro který se brání, a upřesnění mohlo být řádně uplatněno při jednání před soudem. Nebylo také žalující stranou správné vyplnění směnky a tato neměla oprávnění k jejímu vyplnění, když nebyla předložena dohoda o vyplnění směnky. Namítá také neplatnost směnky pro chybějící místo placení.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.4. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně k podané žalobě připojila pouze kopii směnečné listiny s tím, že originál směnky předloží až poté, kdy bude znát spisovou značku, pod kterou bude žaloba projednávána. Pověřený pracovník žalobkyně pak předložil originál sporné směnky soudu prvního stupně dne 26. 5. 2023. Až poté, to znamená dne 15. 8. 2023, vydal soud prvního stupně předmětný směnečný platební rozkaz.5. Tento směnečný platební rozkaz obsahuje jednoznačný pokyn, aby žalovaný buď rozkazem žalobkyni přiznané částky zaplatil anebo podal ve lhůtě patnácti dnů námitky, ve kterých uvede vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Součástí předmětného směnečného platebního rozkazu je rovněž poučení, že námitky, které nebudou odůvodněny, soud odmítne.6. Žalovaný ve včas podaných námitkách uvedl, že neuznává zcela vydaný směnečný platební rozkaz, a dále, že rozporuje výši žalobou uplatněného nároku, jakož i splnění podmínek předložení směnky k placení. Nic více námitky neuvádějí.7. Pro každé rozkazní řízení je typické, že příslušný soudem vydaný rozkaz je meritorním rozhodnutím ve věci samé a není-li řádně napaden, nabývá právní moci a je vykonatelný. U většiny soudy vydávaných rozkazů postačuje, když, zpravidla formou odporu, účastník řízení vysloví nesouhas s doručeným rozkazem a jím přiznaným nárokem, ten je včasným odporem zcela odstraněn a řízení pokračuje zcela od začátku, jako kdyby žádného rozkazu nebylo.8. Jen v případě směnečných platebních rozkazů je situace odlišná. Obranou jsou zde námitky, které, i když jsou podány řádně a včas, nic nemění na platnosti soudem vydaného směnečného platebního rozkazu, který zůstává rozhodnutím ve věci samé. Řádně podané námitky ale brání tomu, aby rozkaz nabyl účinků pravomocného rozsudku. Soud nejprve řádné námitky projedná a shledá-li je důvodnými, směnečný platební rozkaz rozsudkem zčásti anebo zcela zruší. Teprve takto může být směnečný platební rozkaz soudem eliminován. Budou-li námitky soudem posouzeny jako nedůvodné, soud ponechá směnečný platební rozkaz rozsudkem v platnosti, tím směnečný platební rozkaz nabude právní moci a vykonatelnosti. Zůstane tak stále jen tento směnečný platební rozkaz rozhodnutím ve věci samé.9. Z toho vyplývá, že předmětem námitkového řízení již není žalobou uplatněný nárok, o tom je stále platně, byť nepravomocně rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, nýbrž předmětem námitkové řízení je žalovanou stranou v námitkách uplatněná obrana. Požadavek § 175 odst. 1 o. s. ř. na odůvodněnost námitek pak právě odráží potřebu, aby bylo již před tím, než soud přikročí k projednání námitek zcela zřejmé, co bude předmětem námitkového řízení, jakými skutky se bude muset soud v rámci námitkového řízení zabývat a podle toho připravit jednání. Proto zákonný požadavek na odůvodněnost námitek v sobě zahrnuje povinnost, aby žalovaná strana v námitkové lhůtě označila skutky, na kterých hodlá stavět v rámci námitkového řízení svoji obranu. Nemůže proto dostačovat v případě směnečného rozkazního řízení jen pouhé popření nároku, to znamená vyjádření subjektivního negativního stanoviska žalované strany k uplatněnému nároku, jak to dostačuje u jiných platebních rozkazů. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu musí obsahovat skutkové vylíčení okolností, pro které považuje žalovaná strana uplatněný nárok za nedůvodný. Jestliže z námitek nelze takové skutkové okolnosti nijak vyčíst, jedná se o námitky neodůvodněné, jež musí být soudem odmítnuty podle § 175 odst. 3 o. s. ř. Ještě před tím, než soud přistoupí k projednání námitek, musí mít zcela jasno o tom, co bude předmětem námitkového řízení, jakými věcnými problémy se bude muset zabývat.10. Proto je nutné souhlasit se soudem prvního stupně, že námitky žalovaného nejsou v tomto případě odůvodněné. Obsahují výlučně jeho nesouhlasné subjektivní stanovisko k žalobkyní uplatněnému a soudem směnečným platebním rozkazem přiznanému nároku. Není možné žádným způsobem pochopit, o jaké konkrétní skutečnosti nastalé mezi účastníky řízení se námitky žalovaného opírají.11. Představa žalovaného, že bude postačovat, když konkrétní obranné skutky, o které svou obranu hodlá opírat, uvede až u soudu, je nesprávná. Rozhodné skutečnosti je nutné vylíčit předem a v průběhu projednávání je lze jen dotvářet upřesňujícími tvrzeními. Nelze až při jednání před soudem vymezit, co je vlastně předmětem řízení, v tomto případě řízení námitkového. Skutkový základ námitkové obrany žalovaného není příliš jasný ani z jeho odvolání. I kdyby tomu bylo jinak, šlo by o vylíčení již opožděné s ohledem na koncetraci námitek do konce lhůty patnácti dnů od doručení příslušného směnečného platebního rozkazu, jak o tom byl žalovaný soudem prvního stupně ve směnečném platebním rozkazu správně poučen.12. Soud prvního stupně proto postupoval v souladu s právem, když námitky žalovaného podle § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítl jako neodůvodněné. Při tom je soudu prvního stuně nedůvodně vytýkáno, že považoval za problém i to, že nebylo vymezeno, v jakém rozsahu žalovaný s uplatným nárokem nesouhlasí. Námitky žalovaného jsou totiž i vnitřně rozporné, když na jednom místě je nárok popírán zcela, aby hned na to žalovaný uváděl, že rozporuje výši žalobou uplatněného nároku, tedy připouští, že nárok může být, v nějaké žalovaným ovšem neuvedené výši, oprávněný.13. Neprávem je soudu také vytýkáno, že vydal směnečný platební rozkaz bez toho, aby měl v rukou originální směnečnou listinu. Jednalo by se o vážné pochybení soudu. Z výše uvedených zjištění je však nepochybné, že se žalobou sice originál sporné směnky soudu žalobkyní předložen nebyl, ale stalo se tak následně, a to ještě před tím, než soud daný směnečný platební rozkaz vydal. Ostatně ani tato nepravdivá výtka není v námitkách uvedena a opožděně se této nedůvodné výtky žalovaný dovolává až v odvolání.14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.15. Protože v tomto odvolacím řízení úspěšné žalobkyni žádné nutné náklady řízení nevznikly, neučinila v tomto řízení žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení přiznána ani jí (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.).