2 Cmo 229/2020-349 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 26. 9. 2017, č. j. 34 Cm 91/2017-62 (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady námitkového řízení ve výši 100 430 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.) a dále mu uložil povinnost zaplatit ČR – Krajskému soudu v Českých Budějovicích náklady řízení ve výši 1 592 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Ve věci bylo podáno žalovaným odvolání, o němž bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto rozsudkem z 12. 5. 2021, č. j. 2 Cmo 220/2020-285, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že byl směnečný platební rozkaz výše uvedený zrušen a nově bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky a ve vztahu ke státu. K dovolání žalobkyně byl tento rozsudek Nejvyšším soudem České republiky z 31. 5. 2023, č. j. 29 Cdo 3531/2021-339 zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení z důvodu, že závěr odvolacího soudu, že sporná směnka nemá kauzu, je nesprávný.3. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že k návrhu žalobkyně z 9. 2. 2017 byl dne 26. 9. 2017, pod č. j. 34 Cm 91/2017-63 vydán směnečný platební rozkaz, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 2 000 000 Kč s 6% úrokem od 31. 12. 2016 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6 666,60 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 150 851, 50 Kč, když nárok byl uplatněn ze směnky vlastní vystavené žalovaným na řad žalobkyně dne 4. 12. 2015 na částku 2 000 000 Kč splatné 31. 12. 2016 v Českých Budějovicích. K zaplacení žalovaným nedošlo ani přes zaslání předžalobní upomínky.4. Žalovaný ve včasných námitkách namítl neexistenci kauzy a dále, že projev jeho vůle (jako výstavce směnky) nebyl vážný a svobodný. K námitce neexistence kauzy uvedl, že směnku podepsal s ohledem na existenci zápisu z valné hromady společnosti , právnická osoba, (dále jen společnost) z 3. 4. 2014, na které bylo rozhodnuto o rozdělení zisku společnosti ve výši 4 000 000 Kč, přičemž podnikání ve společnosti realizovali oba účastníci za doby manželství, které bylo rozvedeno v roce 2015. Podrobně popsal existenci peněžních účtů každého z účastníků, společného účtu a účet společnosti a konstatoval, že si oba účastníci dne 25. 2. 2011 zapůjčili od společnosti 6 000 000 Kč, která byla následně vrácena jím v rozsahu 2/3, tj. v rozsahu 4 000 000 Kč. Tuto částku pak čerpal ze společnosti na základě rozhodnutí valné hromady výše uvedeného. Žalovaná nemá nárok na výplatu poloviny zisku, neboť tuto částku již obdržela, o čemž svědčí potvrzení o přijetí částky z 4. 12. 2014. V souvislosti s vystavením směnky byl pod nátlakem žalobkyně, neboť mu vyhrožovala podáním trestního oznámení, v důsledku čehož se cítil psychicky indisponován. Potvrdil, že 4. 12. 2015 podepsal žalobkyni žalovanou směnku, rovněž bylo žalobkyní vystaveno potvrzení přijetí částky 2 000 000 Kč na základě rozhodnutí valné hromady ve formě směnky. Na straně žalovaného nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení přijetím výplaty zisku, když tato částka byla převedena do sféry SJM.5. Žalobkyně uvedla, že v době popsaných finančních transakcí byli se žalovaným manželé, všechny prostředky byly součástí SJM. Žalovaný vyplatil podíl na zisku pouze sobě. Žalovaný směnku vystavil, aby došlo k urovnání celé záležitosti, což vyplývá z emailové komunikace. Nebyl oprávněn vracet sám sobě 4 000 000 Kč, které byly použity na úhradu společného závazku, neboť v době trvání manželství nebyl zákonný rozsah SJM zúžen nebo zrušen. Veškeré prostředky spadaly do SJM.6. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalovaný vystavil dne 4. 12. 2015 na řad žalobkyně směnku na směnečný peníz ve výši 2 000 000 Kč splatnou 31.12.2016 v , Jméno žalovaného B, . Týž den žalobkyně písemně potvrdila žalovanému přijetí částky 2 000 000 Kč na základě valné hromady z 3. 4. 2014 ve formě směnky. Výzvou z 4. 1. 2017, doručenou žalovanému 5. 1. 2017, žalobkyně žádala po žalovaném zaplacení směnečného penízu. Valná hromada společnosti rozhodla dne 3. 4. 2014 o vyplacení podílu na zisku ve výši 4 000 000 Kč, který bude vyplacen k 20. 4. 2014 oběma účastníkům. Emailem z 1. a 2. 12. 2015 žalovaný vyzval žalobkyni k podpisu zápisu z valné hromady, přičemž navrhuje žalobkyni vyřešení situace (tj. podpis zápisu oběma účastníky) jím podepsanou směnkou na 2 000 000 Kč s vyplacením k 31. 12. 2016. Z emailu z 3. 12. 2015 vyplývá, že doklady a vyplněnou směnku předložil žalovaný žalobkyni. Výpisy z účtu žalobkyně, žalovaného a společnosti byly potvrzeny jednotlivé transakce popsané žalovaným v jeho námitkách, přičemž tyto byly realizovány za trvání manželství účastníků řízení. Snahu žalovaného vyřešit spor mezi účastníky vystavením směnky potvrzuje i email z 27. 11. 2015 a svědčí o tom i účastnická výpověď žalobkyně. Žalovaný ve své účastnické výpovědi potvrdil dispozici s částkou 4 000 000 Kč, kterou převedl na účet, k němuž svědčí dispoziční právo pouze jemu. Tvrdil podpis směnky v omylu, o psychických potížích se nezmínil. O tom, že si žalobkyně půjčila od žalovaného finanční prostředky v rozsahu 2 900 000 Kč, svědčí korespondence z 5. 1. 2017 a 9. 1. 2017, nicméně ta nesouvisí se žalovanou směnkou.7. Z dalších důkazů (dopis žalovaného , tituly před jménem, , Anonymizováno, , trestní oznámení, usnesení Policie ČR z 25. 7. 2017, č. j. KRPC-193349-36/TČ-2016-020181, usnesení OSZ , právnická osoba, z 23. 8. 2017, č. j. ZN 2187/2017-20, výslech svědkyně , Anonymizováno, , svědků , tituly před jménem, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, Větrovce) nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tvrzené nesvobodě vůle žalovaného při vystavení směnky.8. Soud vzal za prokázané, že společnost půjčila účastníkům řízení částku 6 000 000 Kč, která byla žalovaným převedena dne 23. 8. 2013. Žalovaný rovněž převedl ze svého výlučného účtu na společný účet. Na základě rozhodnutí valné hromady z 3. 4. 2014 o rozdělení zisku byla na společný účet účastníků převedena 9. 5. 2014 částka 4 000 000 Kč, která byla následně převedena na soukromý účet žalovaného. Dne 4. 12. 2015 žalobkyně písemně potvrdila příjem částky 2 000 000 Kč ve formě směnky, která jí nebyla vyplacena. Směnku vystavil a podepsal žalovaný za účelem urovnání vztahů plynoucích z důsledků rozhodnutí valné hromady výše uvedeného. Veškeré transakce byly realizovány za trvání manželství účastníků, které bylo rozvedeno počátkem roku 2015.9. Následně uzavřel, že nárok žalobkyně vyplývá z platné směnky vlastní obsahující veškeré náležitosti vyžadované v čl. I § 75 ZSŠ. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal směnku pod nátlakem, že by projev jeho vůle byl nesvobodný a nebyl učiněn vážně, neboť dle emailové komunikace výše uvedené to byl právě žalovaný, který navrhl řešení sporné situace vystavením žalované směnky, oproti žalobkyní podepsaného zápisu z valné hromady z 3. 4. 2014. Podání trestního oznámení žalobkyní je pro posouzení věci bez významu, když bylo podáno v jiné věci, konkrétně ve věci výplat neúměrných částek sestře žalovaného žalovaným. Připomněl, že námitka neexistence kauzy musí být propojena s námitkou nesvobody podpisu směnky, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 347/2005, 29 Cdo 3417/2007. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalovaný směnku podepsal svobodně, za účelem vypořádání záležitostí plynoucích z rozhodnutí valné hromady z 3. 4. 2014. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně částku 2 000 000 Kč obdržela nad rámce vystavené směnky. Pokud žalovaný ve své účastnické výpovědi namítl, že jednal v omylu, pak k takové námitce nelze pro opožděnost přihlédnout (§ 175 odst. 4 o. s. ř.).10. Vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal oprávněnost svých námitek, soud ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v platnosti a zároveň podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o nákladech námitkového řízení sestávajících se z pěti úkonů právní služby po 16 300 Kč (účast na jednání 12. 3. 2019, 12. 9. 2019, 28. 11. 2019, 25. 2. 2019, závěrečný návrh), pěti režijních paušálů po 300 Kč, 21% DPH. Zároveň bylo rozhodnuto ve vztahu ke státu o nákladech řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy tyto jsou tvořeny vyplaceným svědečným a na jejich náhradu má stát nárok podle výsledku řízení.11. Žalovaný ve včasném odvolání proti napadenému rozsudku navrhl jeho změnu tak, že bude vydaný směnečný platební rozkaz zrušen a bude nově rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Potvrdil, že směnku vyhotovil a podepsal, nicméně tak učinil v důsledku jednání žalobkyně, kterým byl uveden v omyl, a proto je třeba ho považovat za nesvobodný, učiněný nikoliv vážně. Žalovaný se z důvodu nátlaku ze strany žalobkyně psychicky zhroutil, neboť podlehl jejímu tlaku, že nesplnění formálních podmínek k výplatě zisku může vést k trestně právním důsledkům vůči jeho osobě. Dobrovolnost jeho jednání při podpisu a vystavení směnky předcházela předchozímu nátlaku žalobkyně. Dle jeho názoru žalobkyni byla žalovaná částka uhrazena a to tak,