2 Cmo 43/2024-30 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně navrhovateli osvobození od soudního poplatku v této věci, který činí 8 000 Kč. Vzal za osvědčené, že navrhovatel je pobočným spolkem. Nemá od roku 2016 žádný majetek a je dlouhodobě bez finančních prostředků. Nevybírá členské příspěvky, třebaže s jejich placením stanovy spolku počítají. Vyšel z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26.5.2008, č. j. 4 As 18/20008-32, podle něhož, rezignuje-li sdružení na zajištění prostředků pro svoji činnost, není možné odpovědnost za jejich nevytvoření přenést na stát prostřednictvím osvobození od soudních poplatků. K podobnému závěru dospěl také rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 27.5.2010, č. j. 1 As 70/2008-74 anebo Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 20.11.2008, č. j. 6 As 102/2008-65. Ke stejnému závěru se přiklonil rovněž Vrchní soud v Praze ve věci spisové značky 7 Cmo 45/2015. Proto i v této věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že ani zde nelze přenášet poplatkovou povinnost na stát, když navrhovatel má možnost si potřebné prostředky opatřit od svých členů.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal navrhovatel a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že usnesením ze dne 28.3.2018, č. j. 43 C 185/2008 mu Okresní soud v Karlových Varech osvobození od soudních poplatků přiznal a situace navrhovatele se od té doby nezměnila. Navrhovatel má ve spolkovém rejstříku zapsánu hospodářskou činnost, která spočívala ve správě majetku. Když tato činnost přestala být rentabilní, byl majetek zpeněžen a z výtěžku uhrazeny nejnaléhavější závazky. Od té doby navrhovatel žádný majetek nemá. Z jeho běžné spolkové činnosti, která nevyžaduje žádné náklady, dříve neplynuly a ani nyní neplynou žádné příjmy. Členské příspěvky stanoveny nejsou. Dříve učinili členové spolku vklady vedené v evidenci navrhovatele jako jeho závazky. Navrhovatel má nyní čtyři členy. Další vklady nejsou v jejich možnostech.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 12a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud vyšel předně z okolností, na kterých postavil svoje rozhodnutí jíž soud prvního stupně. Co se týká rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci spisové značky 7 Cmo 45/2015, jedná se o usnesení ze dne 8.7.2015, č. j. 7 Cmo 45/2015-34, kde Vrchní soud v Praze také uvedl, že argument navrhovatele, ohledně nedostatku vůle jeho jednotlivých členů solidárně předmětný poplatek uhradit, neshledal odvolací soud zvlášť závažným důvodem zakládajícím možnost osvobození navrhovatele od placení soudních poplatků, jakož i nákladů, které si případně vyžádá dokazování. Neochota členské základy hradit soudem vyměřený poplatek nemůže vést k přenesení poplatkové povinnosti na stát.5. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří navrhovatelem uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.6. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.7. Z obsahu spisu je zřejmé, že navrhovatelův návrh, jak je uplatněn v této věci, není zjevně neopodstatněný anebo nemožný. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda navrhovatel skutečně v této věci uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.8. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že poměry navrhovatele zjistil soud prvního stupně shodně s tím, jak je líčil a i v odvolání líčí sám navrhovatel a jak je ten dokládal již soudu prvního stupně. Tedy soud prvního stupně vycházel z toho, že navrhovatel je v současné době nemajetný.9. Je ovšem také pravdou, že z nemajetnosti účastníků řízení, kterými byly právnické osoby stejně anebo obdobné povahy jako v případě navrhovatele v této věci, vycházely soudy také ve věcech, na které soud prvního stupně v napadeném usnesení poukázal a ze kterých také obsáhle citoval. Při tom poukázal na okolnost, opět obdobnou v soudem uváděné judikatuře, že navrhovatel nevyužívá stanovami založenou povinnost členů pobočného spolku platit členské příspěvky. Jedná se navíc o členskou povinnost v obdobných právnických osobách zcela běžnou.10. Proto je nutné souhlasit se soudem prvního stupně, jenž postupoval v souladu s jinými rozhodnutími vydanými na základě materiálně shodných okolností, když uzavřel, že ani zjevná nemajetnost navrhovatele nezakládá za daných okolností možnost přistoupit k moderaci poplatkové povinnosti v této věci, a to ani co se částečného osvobození od soudních poplatků dotýká. Není tedy splněna druhá ze shora uvedených podmínek pro přiznání úlevy na soudních poplatcích navrhovateli v této věci. Nelze při tom přehlédnout ani okolnost, že soudní poplatek v této věci není nijak významně vysoký.11. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.