2 Cmo 5/2024-122 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání druhé žalované proti rozsudku stejného soudu ze dne 8. 6. 2022, č. j. 37 Cm 39/2021-66. Uvedl, že usnesením ze dne 21. 11. 2022, č. j. 37 Cm 39/2021-103 nepřiznal soud prvního stupně druhé žalované osvobození od soudních poplatků za uvedené odvolání. Nato dne 6. 2. 2023 doručil soud druhé žalované výzvu k zaplacení stejného poplatku. Protože soudní poplatek zaplacen nebyl, rozhodl soud prvního stupně o zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalovaná 2. a navrhuje, aby napadené usnesení soudu bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Druhá žalovaná uznává, že nezaplatila předmětný soudní poplatek ani na opakovanou výzvu soudu a že nepodala opravný prostředek proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 11. 2022, kterým ji soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Přesto se domnívá, že s ohledem na její ústavní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod by odvolací soud měl z úřední povinnosti přihlédnout ke skutkových a právním okolnostem, na jejichž základě soud zamítl žádost druhé žalované o osvobození od soudních poplatků, a také ke skutkovým a právním okolnostem týkajících se věci samé, tedy zda soud prvního stupně vydal shora uvedený rozsudek, kterým ponechal v platnosti před tím vydaný směnečný platební rozkaz, v souladu se zákonem. Navíc soud prvního stupně neumožnil druhé žalované doplnit její blanketní odvolání proti stejnému rozsudku.3. Uvádí, že z žádného ustanovení právního předpisu nevyplývá, že by soud neměl vyzývat odvolatele k odstranění vad odvolání, to je doplnění odvolacích důvodů, před tím, než uplyne lhůta pro zaplacení soudního poplatku. V postupu soudu, když nejprve čekal na zaplacení soudního poplatku a teprve až po jeho zaplacení hodlal vyzývat k odstranění vad odvolání, shledává odmítnutí spravedlnosti, když soud neumožnil druhé žalovaného, aby přednesla svoji argumentaci ohledně vad rozsudku soudu prvního stupně. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 11. 2022, kterým soud nepřiznal druhé žalované osvobození od soudních poplatků, považuje druhá žalovaná za přepjatě formalistické. Druhá žalovaná předložila prohlášení o svým majetkových poměrech, přiznání k dani z příjmů za rok 2021 a vyrozumění soudního exekutora. Z těchto podkladů bylo zjevné, že druhá žalovaná splňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Pak bylo nadbytečné usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 9. 2022, č. j. 37 Cm 39/2021-83, kterým ten požaduje předložení dalších tvrzení a dokladů. Navíc šlo v některých případech o povinnosti druhou žalovanou nesplnitelné.4. Co se týká rozsudku soudu prvního stupně, pak ten se vůbec nezabýval prokázáním existence důvodu sporné směnky. Při tom již okolnost, že neobstojí důvod směnky tvrzený žalující stranou, může vést k úspěšné obraně strany žalované, i když ta jiný důvod směnky neprokáže. Za správnou nepovažuje ani argumentaci soudu ohledně nepřípustnosti druhou žalovanou vznesené námitky započtení její pohledávky vůči pohledávce ze směnky.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.6. Vyšel při tom z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně. Obsahu spisu odpovídá rovněž odvolací tvrzení druhé žalované, že ta nebyla vyzvána k odstranění vad jejího blanketního odvolání proti rozsudku shora uvedenému.7. Co se týká usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 37 Cm 39/2021-103, je nepochybné, a také druhá žalovaná z toho vychází, že jde o pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně. Tedy soud prvního stupně je tímto jeho rozhodnutím vázán. Vzhledem k tomu, že nebylo napadeno odvoláním, nemá ani odvolací soud žádný prostor k tomu, aby toto usnesení přezkoumal.8. Aby bylo možné projednat jakékoliv odvolání, musí jít o odvolání podané včas, osobou k tomu oprávněnou a mající náležitosti podání soudu podle § 42 o. s. ř. a také náležitosti odvolání podle § 205 o. s. ř. Vedle toho musí být splněna také poplatková povinnost. Oba tyto předpoklady musí být splněny kumulativně. Chybí-li i jen jeden z nich, odvolání věcně projednáno nebude.9. Z uvedeného je zřejmé, že není nikde stanoveno, že by výzvě k odstranění překážky poplatkové měla předcházet výzva k odstranění vad odvolání. Ani z logiky věci nelze dovodit nutnost nejprve odstraňovat vady odvolání. I kdyby bylo odvolání již od počátku zcela bezvadné, stejně by musela být splněna rovněž poplatková povinnost, mělo-li by dojít k věcnému projednání takového odvolání. To by platilo samozřejmě zcela i o odvolání, jehož vady by byly odstraněné až na výzvu soudu.10. Pokud jde o povinnost k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání, pak této povinnosti podléhá i odvolání vadné. Je přitom nerozhodné, že podané odvolání mělo podobu pouhého blanketního odvolání a že výzvě soudu nepředcházel pokus k odstranění vad dotčeného odvolání. Z žádného ustanovení zákona o soudních poplatcích nevyplývá, že by odvolatel nebyl povinen zaplatit soudní poplatek z blanketního odvolání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 26 Cdo 314/2022).11. Pokud jde o další argumentaci odvolatelky, je třeba zdůraznit, že ten, kdo učiní vadné podání, může jen ze svého rozhodnutí, tedy aniž by vyčkával výzvy soudu, vady svého podání sám bez dalšího odstranit. To se ostatně v soudní praxi i velmi často stává. Tedy ani v tomto případě druhé žalované vůbec nic nebránilo, aby i bez toho, že by obdržela výzvu soudu, kdykoliv svoje odvolání proti shora uvedenému rozsudku doplnila. To se však nestalo ani v průběhu odvolacího řízení. Tedy soudem jí žádná spravedlnost upřena nebyla. Druhá žalovaná zůstala zcela pasivní.12. Také nelze v žádném případě uvažovat o porušení ústavního práva druhé žalované na spravedlivý proces. Nevyužíváním svých procesních práv, to je zde nepodání odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, neplněním svých procesních práv, to je zde podání vadného odvolání, a poplatkových povinností se o svá práva připravila druhá žalovaná výhradně sama. Soud prvního stupně jí ve využití jejích procesních práv a plnění jejích povinností nijak nebránil. Ústavní právo na spravedlivý proces zcela samozřejmě předpokládá, že účastník řízení využívá svoje procesní práva a plní svoje procesní a jiné právní povinnosti.13. Protože návrh druhé žalované na přiznání úlevy na soudních poplatcích byl pravomocně zamítnut, zůstala její poplatková povinnost beze změny, a protože je nepochybné, že druhá žalovaná neuhradila soudní poplatek z odvolání proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně ani v dodatečné lhůtě, kterou jí soud správně poskytl, nemohl soud prvního stupně postupovat jinak, než předmětné odvolací řízení pro poplatkovou překážku zastavit podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. I kdyby druhá žalovaná před tím sama anebo na výzvu soudu odstranila vady jejího odvolání, nemohl soud postupovat jinak, než jak postupoval, když vydal napadené usnesení. Na tom se nic nezměnilo ani v rámci tohoto odvolacího řízení.14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.