6 Cmo 167/2023-18 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 3. 2023, č. j. 70 Cm 233/2023-3, zahájil řízení o zrušení obchodní korporace s likvidací (výrok I.), ustanovil jí opatrovníka , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta (dále jen „opatrovník“ - výrok II.), obchodní korporaci zrušil a nařídil její likvidaci (výrok III.), likvidátorem jmenoval , tituly před jménem, , jméno FO, (výrok IV.), obchodní korporaci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok V.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).2. Usnesením ze dne 11. května 2023, č. j. 70 Cm 233/2023-11 soud prvního stupně zastavil řízení o zrušení obchodní korporace (výrok I.), opatrovníkovi přiznal odměnu ve výši 3 400 Kč (výrok II.), obchodní korporaci uložil povinnost nahradit státu náklady vynaložené na odměnu opatrovníka ve výši 3 400 Kč (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Výrok I odůvodnil soud prvního stupně tím, že dne 29. 3. 2023 byl zapsán statutární orgán obchodní korporace, a to , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , bytem č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , a tudíž v souladu s § 16 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), řízení o zrušení obchodní korporace zastavil. Odměnu opatrovníka určil soud prvního stupně dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), a to za jeden úkon právní služby a jeden režijní paušál podle § 13 odst. 4 AT. Výrok III. odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že náklady státu zavinila obchodní korporace tím, že v důsledku porušení povinností jí uloženou platnými právními předpisy zahájil soud prvního stupně řízení o jejím zrušení a ustanovil ji opatrovníka, jelikož tu nebyla v rozhodné době osoba oprávněná za ni jednat.3. Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. května 2023, č. j. 70 Cm 233/2023-11, podala obchodní korporace odvolání. Uvádí, že nikdy nebyly splněny podmínky ani pro zahájení řízení o zrušení obchodní korporace, ani pro její zrušení. Soud prvního stupně špatně uvedl datum, kdy zemřel bývalý jednatel obchodní korporace (namísto dne 18. 11. 2022 uvedl 18. 11. 2020 jako den jeho úmrtí). Obchodní korporace se tedy domnívá, že nezavinila zastavení řízení. Dále požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení, jelikož došlo k omylu a řízení bylo zahájeno bez zákonného podkladu. Navrhuje, aby odvolací soud zrušil výrok III. napadaného usnesení a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání obchodní korporace bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.6. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.7. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř., zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.8. Podle ustálené judikatury „o vzniklých nákladech státu podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. za zastupování ustanoveného zástupce je soud povinen podle ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout v rámci rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Protože se nejedná o náklady státu vzniklé v souvislosti s dokazováním, nelze o těchto nákladech rozhodnout podle ustanovení § 148 o. s. ř.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3776/2016). Obdobně podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2905/2014, „náklady ustanoveného opatrovníka nese ve smyslu § 140 odst. 2 o. s. ř. stát a jejich náhradu lze podle § 149 odst. 2 o. s. ř. uložit jen tehdy, zastupoval-li opatrovník ustanovený z řad advokátů (nebo ustanovený advokát) účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (který měl ve věci úspěch). Účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady, i když neměl ve věci úspěch, neplatí“. Stejné závěry uveřejnil Nejvyšší soud ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 94/2009 a R 109/2010.9. Soud prvního stupně tedy postupoval nesprávně, jestliže na náhradu nákladů, které stát platil na odměně ustanoveného opatrovníka, aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř., ačkoli měl použít § 149 odst. 2 o. s. ř. Náklady ustanoveného opatrovníka nese stát, neboť tu není žádný další účastník, kterému by mohla být uložena jejich náhrada.10. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku III. podle § 220 odst. 1 per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) změnil tak, že stát nemá proto obchodní korporaci právo na náhradu nákladů ustanoveného opatrovníka.11. Řízení ve věci samé je svou povahou řízením nesporným. Pokud se jedná o náklady účastníků řízení, tak zásadně platí, že v řízeních zahájených bez návrhu nese v souladu s § 23 z. ř. s. náklady každý z účastníků sám a nemá právo na jejich náhradu od jiného účastníka nebo od státu.12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo tedy rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s.