6 Cmo 181/2023-33 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 29. 12. 2022 domáhal se navrhovatel, aby ho soud zprostil funkce likvidátora společnosti , Jméno advokáta B, . v likvidaci (dále jen „společnost“). Do funkce byl jmenován soudem poté, co se předchozí likvidátor ocitl ve výkonu trestu odnětí svobody. Uvedl, že ve společnosti je pouhým společníkem, nemá k dispozici jediný její doklad. Doklady se nacházejí u jednatele a bývalého likvidátora, s nímž navrhovatel není už 15 let ve styku a neví, kde se zdržuje. Pokud likvidace společnosti nebyla skončena od roku 2007, kdy započala, nelze předpokládat, že navrhovatel bude úspěšnější. Navrhovatel se stará o manželku, která je v invalidním důchodu a její nepohyblivou tetu. Vedle toho dojíždí za svojí matkou, která žije v zahraničí, trvale užívá léky a potřebuje pomoc. Sám navrhovatel se zdravotně necítí dobře, je urologickým pacientem a po smrti příbuzných a přátel se cítí psychicky unaven a vyčerpán. Má proto za to, že na něm není možné spravedlivě požadovat, aby vykonával funkci likvidátora společnosti.2. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal náklady řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že mu je z úřední činnosti známo, že společnost byla zrušena usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 3. 2007, č. j. 71 Cm 92/2007-3, jež nabylo právní moci dne 3. 5. 2007, a stejným usnesením byl jmenován likvidátorem tehdejší jednatel společnosti , jméno FO, . Jmenovaný byl však pravomocně odsouzen pro spáchání trestného činu a soud mu uložil trest zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních společností a družstvem v trvání 36 měsíců. Usnesením ze dne 8. 9. 2022, č. j. 67 Cm 112/2022-2, jmenoval soud prvního stupně likvidátorem společnosti navrhovatele jako jejího společníka. Navrhovatel se proti uvedenému usnesení odvolal, nezaplatil však soudní poplatek, pročež uvedené usnesení nabylo dne 11. 10. 2022 právní moci. Po právní stránce aplikoval soud prvního stupně § 71 odst. 2 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. zák.“). Dovodil, že důvodem pro vyhovění návrhu není skutečnost, že navrhovatel nemá k dispozici účetnictví a jiné doklady společnosti. S absencí takových dokladů by se musel vyrovnat kterýkoli likvidátor. Likvidátor přitom může využít svého práva požadovat součinnost po třetích osobách. Důvodem pro odvolání likvidátora přitom není ani skutečnost, že se stará o nemocné příbuzné. Neví-li likvidátor, jak při likvidaci postupovat, případně je-li časově zaneprázdněn, může se obrátit s žádostí o pomoc na advokáta či insolvenčního správce. Navrhovatel je zjevně schopen řádně komunikovat se soudem, je tedy schopen i komunikace s právním odborníkem. Soud prvního stupně rozhodl bez jednání, neboť nepovažoval za potřebné provádět dokazování.3. Proti tomuto usnesení podal odvolání navrhovatel. Uvedl, že odvolanému likvidátorovi a jednateli , jméno FO, předal už počátkem roku 2004 veškerou dokumentaci společnosti, 19 let jej neviděl ani neslyšel, ani neví, kde se zdržuje. Společnost mu tehdy předal zdravou a v pořádku a od té doby o ní nemá žádné informace ani žádnou možnost, jak tyto podklady nebo informace získat. Zopakoval svou argumentaci, že vzhledem ke své zdravotní a sociální situaci není schopen funkci likvidátora vykonávat osobně ani prostřednictvím jiných osob. U jednání odvolacího soudu doplnil, že z datové schránky společnosti zjistil, že jsou proti ní vedeny exekuce, avšak ke starším dokladům se nedostal. Předchozí likvidátor byl podle navrhovatelových informací již propuštěn z výkonu trestu a mohl by se tedy ujmout znovu funkce likvidátora. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a nově jmenoval likvidátora „ex offo“.4. Opatrovnice společnosti ve svém vyjádření souhlasila s názorem soudu prvního stupně v tom, že skutečnosti uváděné navrhovatelům neodůvodňují jeho odvolání z funkce likvidátora. Navrhla potvrzení napadeného usnesení.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Odvolací soud provedl navrhovatelem navržené důkazy a z čestného prohlášení navrhovatelovy manželky zjistil, že je jako invalidní důchodkyně zcela závislá na pomoci manžela za situace, kdy je po operaci nádoru na hypofýze s trvalými následky závislá na trvalém užívání léků. Z čestného prohlášení navrhovatelovy matky se podává, že žije trvale v Itálii, je pacientem urologického oddělení tamní nemocnice, užívá trvale léky. Navrhovatel ji pravidelně navštěvuje, pomáhá jí se zdravotní péčí, návštěvami lékařů a domácností. Z lékařské zprávy odvolací soud zjistil, že navrhovatel sám má jednu ledvinu a s tím související urologickou léčbu. Podle společenské smlouvy má společnost dva společníky, navrhovatel má podíl 10 %, zbývajících 90 % drží německá společnost , jméno FO, . Ze zápisu z valné hromady společnosti z 24. 7. 2002 se podává, že navrhovatel rezignoval na pozici jednatele, že navrhovatel nabídne německému společníkovi kandidáty na nového jednatele, novému jednateli předá agendu společnosti, načež německý společník odkoupí od navrhovatele jeho 10% podíl ve společnosti. Ze zápisu se dále podává, že společnost se zabývala poradenstvím v oblasti reklamy.7. Podle § 3043 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o zrušení nebo přeměně právnické osoby, postupuje se podle dosavadních právních předpisů, nerozhodne-li příslušný orgán právnické osoby do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, že se uplatní postup podle tohoto zákona. Ustanovení tohoto zákona na ochranu věřitelů se použijí i na případy, kdy bylo rozhodnutí o zrušení nebo přeměně právnické osoby přijato přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebylo ještě zapsáno do veřejného rejstříku.8. Podle § 71 odst. 2 věty první až čtvrté obch. zák. při likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu jmenuje likvidátora soud, který o zrušení společnosti rozhodl. Soud podle předchozí věty může jmenovat likvidátorem i bez jeho souhlasu některého ze společníků nebo statutární orgán anebo člena statutárního orgánu. Společník, statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, kterého jmenoval likvidátorem soud, se nemůže vzdát své funkce. Může však požádat soud o odvolání z funkce likvidátora, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby ji vykonával.9. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 27 Cdo 907/2017, dovodil, že „výrok pravomocného soudního rozhodnutí o jmenování likvidátora (v němž soud posuzoval taktéž otázku vhodnosti jmenované osoby) je závazný pro každého [viz § 27 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), ve spojení s § 1 odst. 2 z. ř. s. a § 167 odst. 2 o. s. ř.]. Z toho plyne, že v řízení o odvolání likvidátora z funkce (§ 191 odst. 2 o. z.) může soud otázku vhodnosti osoby likvidátora opětovně posuzovat jen tehdy, nastala-li taková změna poměrů (skutkových okolností), jež by mohla vést k závěru, podle něhož není původně jmenovaná osoba nadále vhodná pro výkon funkce likvidátora.“10. Z provedených důkazů i navrhovatelových tvrzení se podává, že navrhovatelův zdravotní stav i potřeba pomoci rodinným příslušníkům se zajišťováním životních potřeb je dlouhodobou záležitostí. Jedná se tedy o argumenty, které měl navrhovatel uplatnit již v původním řízení o jmenování likvidátora. Vedle toho podle odvolacího soudu z provedeného dokazování ani navrhovatelových tvrzení neplyne, že by navrhovatel nebyl schopen funkci likvidátora společnosti vůbec vykonávat (ostatně byl v počátcích existence společnosti jejím jednatelem). Vzhledem k tomu, že likvidace společnosti probíhá již téměř 17 let, i vzhledem k předmětu podnikání společnosti, nelze očekávat, že by společnost disponovala rozsáhlým majetkem a dluhy, jež by bylo třeba v rámci likvidace vypořádat. Funkce likvidátora tedy pravděpodobně nebude vyžadovat nasazení odpovídající práci na plný úvazek. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by navrhovatel nebyl schopen ji vykonávat i s ohledem na omezené časové možnosti dané péčí o potřebné rodinné příslušníky i vlastní zdraví. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že s chybějícími doklady společnosti by se musel vypořádat jakýkoli likvidátor; absence dokladů tedy není důvodem pro jeho odvolání. Navrhovatel se tedy podle odvolacího soudu neocitl v situaci, kdy by po něm nešlo spravedlivě požadovat, aby vykonával funkci likvidátora společnosti.11. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).12. Řízení o odvolání likvidátora podle § 71 odst. 2 věty druhé obch. zák. lze zahájit jen na návrh. Na věc tedy nedopadá § 23 věta první z. ř. s., podle které nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, které lze zahájit i bez návrhu. Na věc tedy podle § 1 odst. 3 z. ř. s a § 224 odst. 1 o. s. ř. nutno použít § 14