6 Cmo 38/2023-59 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem na zahájení řízení doručeným soudu prvního stupně dne 5. 12. 2014 se navrhovatelka domáhá, aby soud určil, že rozhodnutí valné hromady účastnice ze dne 10. 9. 2014 jsou neplatná.2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 8. 2016, č. j. 72 Cm 303/2014-35 přerušil řízení. Učinil tak podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do pravomocného skončení řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 80 ECm 1/2015, s tím, že jeho závěr potvrdí nebo vyvrátí tvrzení účastnice, že navrhovatelka nejednala s péčí řádného hospodáře. To je dle soudu prvního stupně otázkou, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci. V obou řízeních by se mělo provádět obdobné dokazovaní, respektive ve sporu vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 80 ECm 1/2015 rozsáhlejší.3. Účastnice zaslala soudu prvního stupně dne 21. 11. 2022 návrh na pokračování v řízení. Uvedla, že ve sporu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 80 ECm 1/2015, bylo již pravomocně rozhodnuto, a proto navrhuje, aby soud pokračoval v řízení.4. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 12. 2022, č. j. 72 Cm 303/2014-43, bylo rozhodnuto o pokračování v řízení.5. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání. Uvádí, že řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 80 ECm 1/2015 je sice pravomocně skončeno, avšak navrhovatelka podala dne 9. 1. 2023 dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2022, č. j. 6 Cmo 171/2021-456, a to spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku. Navrhovatelka tedy navrhuje, aby odvolací soud napadané usnesení zrušil.6. Účastník se k napadanému usnesení písemně vyjádřil podáním ze dne 21. 2. 2023, v němž uvádí, že se plně ztotožňuje s napadaným usnesením a souhlasí s pokračováním v řízení. Vyjádřil se v tom smyslu, že důvod pro přerušení řízení již pominul a navrhovatelkou podané dovolání na tom nic nemění. Navrhl, aby odvolací soud napadané usnesení jako věcně správné potvrdil a zároveň odmítl odvolání navrhovatelky pro jeho nedůvodnost.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání navrhovatelky bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. soud může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.9. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014 vyplývá, že posouzení podmínek pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je do značné míry na úvaze soudu a musí silně odrážet okolnosti konkrétního případu.10. . Z hlediska hospodárnosti řízení je potom třeba vždy posoudit, zda nebude účelnější, vyřeší-li si soud, i s ohledem na délku hlavního (původního) řízení, otázku, jež může mít význam pro jeho rozhodnutí, předběžně sám a nebude vyčkávat na výsledek vedlejšího řízení, jak tento názor vyjádřil např. Nejvyšší soud dne 24. 2. 2011 v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 5270/2009.11. Přerušení řízení na dobu do pravomocného rozhodnutí o dovolání v související věci (tj. v situaci, kdy již ve věci, v níž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, bylo pravomocně rozhodnuto) je možné s poukazem na zásadu hospodárnosti (účelnosti) pouze výjimečně, jen je-li odůvodněna obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno, jak vyjádřil například Nejvyšší soud dne 29. 3. 2016 v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 5471/2015.12. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá rovněž to, že přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je fakultativním opatřením soudu, jež má opodstatnění v situacích, kdy se to jeví být hospodárné a kdy tím neutrpí oprávněné zájmy účastníků, když je třeba mít na zřeteli § 6 o. s. ř., podle něhož soud postupuje v řízení předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny, jak na to poukázal Nejvyšší soud dne 24. 8. 2017 ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 4713/2016.13. Odvolací soud je také toho názoru, že z obsahu spisu nevyplývá obava, že by účastník řízení byl při pokračování v řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno,14. Prostor pro přerušení řízení do skončení souvisejícího dovolacího řízení tak dán v projednávaném případě není.15. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.16. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž řízení skončí (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).