7 Cmo 145/2024-21 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedenou výzvou vyzval evidující osobu , právnická osoba, (dále jen „společnost“), aby splnila poplatkovou povinnost podle pokynu uvedeného v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2024, č. j. 71 Cm 349/2023-7.2. Soud prvního stupně ve výzvě uvedl, že dne 10. dubna 2024 nabylo právní moci usnesení ze dne 20. března 2023, č. j. 71 Cm 349/2023-15, jímž byla zamítnuta žádost společnosti o osvobození od soudního poplatku, čímž se stal splatným soudní poplatek. Jelikož společnost soudní poplatek k výzvě soudu prvního stupně ze dne 22. ledna 2024, č. j. 71 Cm 349/2023-7, neuhradila, soud prvního stupně, vyzval společnost k uhrazení soudního poplatku v dodatečně stanovené lhůtě. Současně společnost poučil o následcích neuhrazení soudního poplatku.3. Proti výzvě soudu prvního stupně podala společnost odvolání, v němž uvedla, že nesouhlasí s tvrzením soudu prvního stupně o nesrovnalosti, neboť dodržuje všechny zákonné povinnosti. Vynaložila maximální úsilí ke zjištění evidence skutečných majitelů. Výsledek její činnosti byl ovšem ovlivněn onemocněním covid a nekomunikací vlastníků. Tržby odvolatelky byly za poslední 3 roky 0, rovněž má blokovaný účet. V bodě 6 podaného odvolání žádala o pečlivé přezkoumání důvodu „odpuštění“ soudního poplatku.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posuzoval, zda je odvolání proti výzvě soudu prvního stupně přípustné.5. Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.6. Podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není odvolání přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že usnesením ze dne 23. listopadu 2023, č. j. 71 Cm 349/2023-2, soud prvního stupně zahájil řízení o nesrovnalosti podle § 44 odst. 2 zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů. Usnesením ze dne 3. ledna 2024, č. j. 71 Cm 349/2023-4, soud prvního stupně zjistil nesrovnalost v evidenci skutečných majitelů u společnosti (se dnem vzniku nesrovnalosti 1. června 2021) spočívající v tom, že v evidenci skutečných majitelů nejsou zapsány žádné údaje. Proti tomuto rozhodnutí podala společnost odvolání. Jelikož spolu s odvoláním nebyl zaplacen soudní poplatek, soud prvního stupně vyzval společnost k jeho zaplacení ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Usnesení obsahující výzvu bylo společnosti doručeno dne 23. ledna 2024. V reakci na tuto výzvu požádala společnost o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 8. února 2024, č. j. 71 Cm 349/2023-10, soud prvního stupně vyzval společnost, aby vyplnila připojený formulář o prokázání majetkových poměrů a předložila soudu doklady prokazující její majetkové poměry. Jelikož společnost na výzvu soudu prvního stupně nereagovala a majetkové poměry nedoložila, soud prvního stupně usnesením ze dne 20. března 2024, č. j. 71 Cm 349/2023-15, její návrh na osvobození od soudních poplatků zamítl. Usnesení nabylo právní moci dne 10. dubna 2024. Přípisem ze dne 17. dubna 2024, č. j. 71 Cm 349/2023-16, soud prvního stupně vyzval společnost, aby splnila svou poplatkovou povinnost ve lhůtě 10 dnů od doručení předmětné výzvy. Reakcí na tuto výzvu bylo společností podané odvolání doručené soudu prvního stupně dne 28. května 2024. Usnesením ze dne 2. května 2024, č. j. 71 Cm 349/2023-19, soud prvního stupně vyzval společnost, aby ve lhůtě tří dnů od jeho doručení uvedla, zda podání doručené soudu prvního stupně dne 28. května 2024 je odvoláním nebo opakovanou žádostí o osvobození od soudního poplatku; výzva zůstala bez reakce.8. Přípis soudu má povahu opatření předsedy senátu, které má povahu usnesení o vedení řízení podle § 167 o. s. ř., proti němuž podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není odvolání přípustné. V poměrech projednávané věci tak odvolání proti výzvě (ve formě přípisu) soudu prvního stupně ze dne 15. dubna 2024, č. j. 71 Cm 349/2023-16, není podle uvedeného § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.9. Odvolací soud proto podané odvolání podle § 218 písm. c) za současné aplikace § 218c o. s. ř. jako nepřípustné odmítl, aniž by se blíže zabýval námitkami v odvolání uvedenými.10. Společnost je jedinou účastnicí řízení, z povahy věci tak nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.11. I přes výše uvedený závěr o nepřípustnosti podaného odvolání však odvolací soud pro úplnost zdůrazňuje, že po právní moci usnesení o zamítnutí návrhu na zaplacení soudního poplatku (jakož i na zaplacení soudního poplatku ve splátkách) musí být poplatník k úhradě soudního poplatku opětovně řádně vyzván formou usnesení, jinak by nebylo zřejmé, od kdy začala plynout lhůta k jeho úhradě. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2016, č. j. 8 As 54/2016-71 (veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách), v němž se uvádí, že „Ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud rozhoduje a postupuje ve věcech soudních poplatků podle občanského soudního řádu, nestanoví-li zákon o soudních poplatcích jinak. Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku proto musí splňovat náležitosti stanovené občanským soudním řádem. Ty vyplývají z § 158 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.“. Promítnuto do poměrů projednávané věci řečené znamená, že pakliže soud prvního stupně společnost k uhrazení soudního poplatku za odvolání nevyzval usnesením, nýbrž toliko prostým přípisem s odkazem na jeho předchozí výzvu k úhradě soudního poplatku a zároveň na doručení tohoto přípisu vázal běh propadné lhůty k uhrazení soudního poplatku, nepostupoval správně. Nedošlo tak k řádné výzvě podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud prvního stupně je proto povinen znovu řádně vyzvat společnost k zaplacení soudního poplatku za odvolání, a to usnesením podle § 167 odst. 1 o. s. ř.12. Odvolací soud rovněž nepřehlédl, že pod bodem 6 podaného odvolání žádala společnost „o pečlivé přezkoumání důvodu odpuštění soudního poplatku“, neboť „nebyl dostatečně odůvodněn“. S ohledem na obsah bodu 6 podaného odvolání není zřejmé, zda podání v uvedeném bodě nesměřuje proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. března 2024, č. j. 71 Cm 349/2023-15, jímž soud prvního stupně zamítl návrh společnosti na osvobození od soudních poplatků. V případě, kdy z obsahu podání (v poměrech projednávané věci z bodu 6 odvolání) není zřejmé, zda a jaké rozhodnutí bylo napadeno, je takové podání nesrozumitelné a nejasné. Je namístě, aby soud prvního stupně k podání pod bodem 6 přistupoval jako k podání nejasnému, a postupoval v souladu s § 43 odst. 1, 2 o. s. ř. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že společnost nereagovala na výzvu soudu prvního stupně ze dne 2. května 2024, č. j. 71 Cm 349/2023-19, jíž soud prvního stupně společnost vyzval, aby sdělila, zda podání ze dne 28. dubna 2024 je odvoláním (proti výzvě/přípisu soudu prvního stupně ze dne 15. dubna 2024, č. j. 71 Cm 349/2023-16), či opakovanou žádostí o osvobození od soudního poplatku.