7 Cmo 208/2024-69 — Vrchní soud v Praze

1. Uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud prvního stupně odvolal likvidátora společnosti , Jméno navrhovatele A, ., v likvidaci, IČO , IČO navrhovatele A, , se sídlem , adresa, (dále jen společnost“), , Anonymizováno, , narozeného dne , Datum narození navrhovatele B, , bytem , adresa, (dále jen „likvidátor“) (výrok I.), likvidátorem společnosti jmenoval , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , insolvenční správkyni se sídlem , adresa, , IČO , IČO, (výrok II.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že usnesením ze dne 22. 11. 2018, č. j. 39 Cm 65/2018-11, rozhodl o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a likvidátorem jmenoval jednatele společnosti , Anonymizováno, .3. Navrhovatel navrhl odvolání dosavadního likvidátora pro nečinnost. Uvedl, že společnost vstoupila do likvidace v roce 2018, ta stále běží, likvidátor nekoná, nepodává daňová přiznání, nekomunikuje s finančním úřadem, veškeré písemnosti jsou doručovány do datové schránky společnosti fikcí, na výzvy navrhovatele nereaguje.4. Likvidátor se k návrhu vyjádřil. Uvedl, že společnost nebyla dosud zlikvidována z důvodu neúplných účetních dokladů, že předal podklady k vyřízení zástupkyni, která je s procesem likvidace seznámena. Navrhl proto, aby likvidátorkou byla jmenovaná zástupkyně advokátka , tituly před jménem, , Anonymizováno, .5. Soud uvedl, že tvrzení likvidátora, že likvidovaná společnost má v nepořádku účetnictví, nevysvětluje jeho pětiletou nekomunikaci se správcem daně, a to zvláště za situace, kdy likvidátor je současně jednatelem, který za řádné vedení účetnictví odpovídá. Údajné pověření advokátky ke shromáždění chybějící účetní dokumentace, nevysvětluje, jak by mohla advokátka nalézt účetní dokumentaci společnosti, kterou nenalezl její jednatel. Likvidátor ani nedoložil existenci takového pověření a jeho návrh, aby likvidátorem byla jmenovaná advokátka , tituly před jménem, , Anonymizováno, , neobsahoval souhlas dotyčné advokátky se svým jmenováním do funkce. Soud dospěl k tomu, že nejrychlejším způsobem ukončení likvidace je jmenování likvidátorky z řad insolvenčních správců, jak navrhl navrhovatel.6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když navrhovatel náklady řízení nepožadoval.7. Proti uvedenému usnesení podal likvidátor odvolání. Uvedl zejména, že předal zpracování likvidace advokátce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , spolu s advokátkou připravili daňová přiznání za rok 2023 a rozvahy a výkazy ztrát a zisků za 2022 až 2023, jež budou zveřejněny v obchodním rejstříku. Je tak neekonomické jmenovat jiného likvidátora. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se odvolává stávající likvidátor a likvidátorkou se jmenuje advokátka , tituly před jménem, , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , sídlem , adresa, .8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.9. Ze spisu se podává, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 11. 2018, č. j. 39 Cm 65/2018-11, s právní mocí dne 19. 12. 2018, byla likvidovaná společnost na návrh navrhovatele zrušena s likvidací a byl jí ustanoven likvidátor. Navrhovatel podáním ze dne 1. 2. 2024 navrhl odvolání dosavadního likvidátora pro nečinnost. Likvidátor se k návrhu vyjádřil, uvedl, že před rokem předal záležitost k vyřízení advokátce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , která je s procesem likvidace seznámena. Soud poté rozhodl napadeným usnesením, jak výše uvedeno.10. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěními i s právními závěry soudu prvního stupně.11. Podle § 187 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona. Smyslem a účelem likvidace právnické osoby je tak kompletní vypořádání majetkových poměrů právnické osoby po jejím zrušení s likvidací. Specialita této fáze existence právnické osoby se promítá i do nutnosti ustanovit pro realizaci likvidace zvláštní osobu - likvidátora, kterému zákon svěřuje řízení procesu likvidace. Kromě naplňování zákonného cíle likvidace (vypořádávání majetku a dalších činností) je likvidátor povinen plnit i další neméně důležité povinnosti, které vyplývají z právních předpisů, mj. má povinnosti vůči orgánům státní správy, např. vůči správci daně, apod. Tyto povinnosti tvoří neoddělitelnou součást jeho celkových povinností v rámci procesu likvidace.12. Podle § 191 odst. 2 o. z. na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti a jmenuje nového likvidátora.13. Odvolací soud konstatoval, že řádné neplnění povinností likvidátora, které může vést až k jeho odvolání, musí mít určitou kvalitu a intenzitu závažnosti. I když zákon spojuje možnost odvolání likvidátora s tím, že likvidátor neplní svoje povinnosti řádně, je soudní zásah do vnitřních poměrů právnické osoby natolik významný, že nemůže být uplatňován, pokud se likvidátor dopustil jen drobné nedbalosti či jednorázového opomenutí v celkově efektivním postupu likvidace a plnění všech zákonných povinností. Odvolání likvidátora rozhodnutím soudu podle § 191 odst. 2 o. z., je tudíž ochranným opatřením, které dovoluje zbavit likvidátora jeho funkce, pokud řádně neplní svoje povinnosti, přičemž porušení jeho povinností musí dosahovat v rámci principu proporcionality takové intenzity, že je namístě toto řešení. Jde totiž o mimořádný vnější zásah do poměrů likvidované právnické osoby, kdy změna osoby likvidátora je reakcí na jeho neřádný postup při likvidaci.14. Odvolací soud shodně se soudem dospěl k závěru, že likvidátor není činný, neplní řádně povinnosti likvidátora.15. Co se týče podmínky odvolání likvidátora podle § 191 odst. 2 o. z., že neplnění povinností likvidátora musí mít určitou míru intenzity, musí být proporční ve vztahu k následku, tedy k odvolání likvidátora z funkce a významu řádného neplnění povinností likvidátora, soud správně dovodil, že v daném případě zjištěné řádné neplnění povinností likvidátora, a to zejména ukončit likvidaci v přiměřeném čase, bylo takové intenzity a takové míry škodlivosti, že je v proporci k tomu následek tohoto porušení povinností, a to odvolání likvidátora z funkce. Nekonání spočívající v neprovádění likvidace znamená porušování povinností likvidátorem, resp. neřádné plnění jeho povinností.16. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud likvidátor, který je jednatelem společnosti, tedy je znalý poměrů společnosti, provádí likvidaci od roku 2018, přičemž tvrzení likvidátora, že společnost nebyla dosud zlikvidována z důvodu neúplných účetních dokladů a že likvidaci vyřizuje advokátka, kterou k tomu zmocnil, nelze považovat za obranu důvodnou, nejde o ojedinělé porušení zákonné povinnosti likvidátora naplňovat základní účel likvidace, jak je vyjádřen výše v § 187 odst. 1 o. z.17. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny zákonné předpoklady pro odvolání stávajícího likvidátora a jmenování likvidátorky nové. Na tom nic nemění to, že likvidátor navrhl, aby likvidátorkou byla jmenována advokátka , tituly před jménem, , Anonymizováno, .18. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné, včetně rozhodnutí o nákladech řízení. Soud prvního stupně sice rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., přestože s ohledem na to, že jde o tzv. nesporné řízení ve statusových věcech právnických osob upravených primárně zákonem č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), měl rozhodnout o nákladech řízení podle § 23 zák. z.ř.s., přičemž uvedené pochybení nemělo vliv na správnost rozhodnutí.19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 23 zák. z.ř.s. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal, neboť neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly důvody jejich přiznání.