7 Cmo 209/2023-200 — Vrchní soud v Praze

1. Navrhovatelka podala dne 14. 7. 2021 u soudu návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí akcionáře v působnosti valné hromady účastnice ze dne 26. 2. 2021.2. Usnesením ze dne 18. 1. 2023, č. j. 34 Cm 112/2021-145, soud vyslovil, že rozhodnutí akcionáře v působnosti valné hromady společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO advokáta A, , sídlem , Adresa advokáta A, , ze dne 26. 2. 2021, je neplatné. Toto usnesení bylo účastnici doručeno do vlastních rukou jejího zástupce dne 21. 2. 2023 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Proti usnesení ze dne 18. 1. 2023, č. j. 34 Cm 112/2021-145, podala účastnice dne 28. 4. 2023 odvolání, doplněné k výzvě soudu podáním ze dne 25. 5. 2023.3. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. odvolání účastnice ze dne 28. 4. 2023 pro opožděnost odmítl. Ve výroku II. soud rozhodl, že účastnice je povinna nahradit navrhovatelce náklady odvolacího řízení ve výši 3 872 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení. V odůvodnění soud uvedl, že patnáctidenní zákonná lhůta pro podání odvolání dle § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), běžela od 22. 2. 2023 a uplynula dne 8. 3. 2023, tedy odvolání nebylo podáno včas. K otázce doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb soud uvedl, že usnesení soudu prvního stupně vyhlášené 18. 1. 2023 mělo být vypraveno do datových schránek zástupců účastnic dne 13. 2. 2023, tedy v době, kdy podle úředního záznamu Spr. 854/2023 ze dne 22. 2. 2023 nebylo možné pro technický výpadek systému Justice provádět výpravu dokumentů. Napadené usnesení tedy bylo oběma zástupcům účastnic doručeno do vlastních rukou prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 45 odst. 3 písm. a), § 48 odst. 1 písm. d) o. s. ř.). Z doručenky založené ve spise u čísla listu 145 (předmětné usnesení), je zřejmé, že zástupci účastnice bylo usnesení předáno doručujícím orgánem do vlastních rukou dne 21. 2. 2023. Na poštovní doručence se nachází datum, označení zástupce účastnice razítkem a jménem a vlastnoruční podpis, kterým bylo stvrzeno převzetí zásilky. Přesto zástupce účastnice podal odvolání až dne 28. 4. 2023. Soud má za to, že na danou skutkovou situaci je možno přiléhavě použít zejména závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, podle kterého „Účinky řádného doručení písemnosti soudem nastávají i v případě, kdy je písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a adresát tuto písemnost převezme, ač správně má být písemnost doručována do datové schránky adresáta. Nesprávně zvoleným postupem při doručování písemnosti není účastníkovi upřeno žádné právo, byla-li mu písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.“ Doručení předmětného usnesení právnímu zástupci účastnice prostřednictvím doručujícího orgánu, namísto prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, tedy není neúčinné, proto soud odvolání jako opožděné odmítl (§ 208 odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.).4. Účastnice podala proti tomuto usnesení včasné odvolání, ve kterém namítá, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Za nesprávný považuje závěr soudu, že usnesení ze dne 18. 1. 2023, č. j. 34 Cm 112/2021-145, bylo účastnici doručeno účinně, a soud na věc i nesprávně aplikoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011. Podle účastnice soudem citovaný rozsudek jasně hovoří o tom, že předpokladem účinného doručení je nejen to, aby adresát doručované rozhodnutí od poskytovatele poštovních služeb převzal, ale aby se s ním současně seznámil. Zástupce účastnice se však s předmětným rozhodnutím neseznámil, neboť při jeho doručení patrně došlo k administrativní chybě, když sice zástupce podepsal doručenku (spolu s větším počtem dalších podobných listin), avšak zásilku si patrně omylem odnesla zpět paní doručovatelka či se účastnici ztratila neznámým způsobem. Účastnice se tedy s předmětným rozhodnutím neseznámila a dodnes nemá jeho originální listinnou podobu. K prokázání této skutečnosti navrhuje účastnice výslechy označených svědků. Uzavírá, že z uvedených důvodů není doručení účastnici účinné a navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. změnil tak, že odvolání se neodmítá a ve výroku II. jej zrušil.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je řízením podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).7. Podle § 1 odst. 4 z. ř. s. nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu.8. Podle § 45 odst. 1 o. s. ř. písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu. Podle odst. 2 téhož ustanovení nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu. Podle odst. 3 není-li možné doručit písemnost podle odstavce 2, předseda senátu nařídí doručit ji prostřednictvím a) doručujícího orgánu, nebo b) účastníka řízení či jeho zástupce.9. Ze spisu odvolací soud zjistil, že zásilku označenou č. j. 34 Cm 112/2021–145, doručovanou účastnici poštou do vlastních rukou prostřednictvím jejího zástupce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , advokáta, na adresu , adresa, , převzal dne 21. 2. 2023 osobně , Anonymizováno, , který doručení potvrdil otiskem razítka advokátní kanceláře , právnická osoba, , , adresa, , DIČ: , DIČ, , a vlastnoručním podpisem (viz doručenka připevněná u č. l. 150). Zástupce odvolatelky tedy usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2023, č. j. 34 Cm 112/2021-145, skutečně převzal, což ostatně ani nepopírá, a mohl se tedy s jeho obsahem fakticky seznámit.10. „Účinky řádného doručení písemnosti soudem nastávají i v případě, kdy je písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a adresát tuto písemnost převezme, ač správně má být písemnost doručována do datové schránky adresáta.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, uveřejněný pod pořadovým číslem 68/2014 v Soudní judikatuře z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva. Uvedený závěr respektuje také ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, č. j. 8 As 31/2001-88, dostupný na www.nssoud.cz, podle kterého „Je-li účastníku řízení, který má zřízenu datovou schránku, doručováno správní rozhodnutí prostřednictvím držitele poštovní licence a účastník je skutečně převzal, bylo tím rozhodnutí oznámeno ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. i § 72 odst. 1 správního řádu z roku 2004, přestože správní orgán posléze zaslal takové rozhodnutí i prostřednictvím datové schránky.“ nebo jeho rozsudek ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 Asv 148/2008-73, dostupný na www.nssoud.cz, podle kterého „řádné doručení písemností v praxi znamená, že se písemnost zašle nebo odevzdá tomu, komu je určena, a že existuje důkaz o tom, že daná osoba písemnost převzala. Důvodem existence právní úpravy doručení je jistě mimo jiné i potřeba zabezpečit, aby si doručující správní orgány či soudy mohly být jisty, že se písemnost dostala do rukou adresáta. Je-li totiž adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta.“ Taktéž Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3807/11, dospěl k závěru, že nepovažuje doručení usnesení exekutora, které bylo doručeno prostřednictvím poštovního doručovatele, a mělo být primárně doručováno do datové schránky stěžovatele, za takové pochybení, které by mohlo mít za následek porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Podstatné je, že usnesení exekutora (obsahující poučení o možnosti podat odvolání) bylo stěžovateli doručeno, resp. stěžovatel si je osobně převzal a mohl se s ním tudíž seznámit.11. Odvolací soud souhlasí s odvolatelkou v tom, že z obsahu § 45 o. s. ř. vyplývá závazné pořadí způsobu doručování soudních písemností. Nicméně ani nerespektování zákonem stanovených pravidel pro doručování nemá vliv na účinnost doručení za situace, kdy si adresát písemnosti (zde zástupce odvolatelky) doručované rozhodnutí převzal. Z citované judikatury přitom plyne, že se jedná o objektivní možnost se s obsahem doručené písemnosti seznámit, nikoliv o možnost subjektivní, tj. zda se s jejím obsahem adresát skutečně seznámil. Rozhodné je, že se soudní písemnost dostala do jeho dispoziční sféry a adresát měl možnost se (objektivně) seznámit s jejím obsahem. Odvolatelka nepopírá, ž