7 Cmo 74/2024-215 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. navrhovatelce – , Jméno navrhovatelky A, ., IČO , IČO, , sídlem , Adresa navrhovatelky A, , za výkon funkce likvidátorky právnické osoby , Anonymizováno, , IČO , IČO, , posledně sídlem , Adresa navrhovatelky A, , stanovil odměnu ve výši 7 000 Kč. Výrokem II. navrhovatelce přiznal náhradu hotových výdajů vynaložených při výkonu funkce likvidátorky právnické osoby , Anonymizováno, , IČO , IČO, , sídlem , Adresa navrhovatelky A, , ve výši 2 261,00 Kč.2. V odůvodnění výroku I. soud prvního stupně uvedl, že usnesením téhož soudu ze dne 25. 1. 2023, č. j. 38 Cm 111/2021-32, které nabylo právní moc dne 22. 2. 2023, byla navrhovatelka soudem jmenována likvidátorkou nyní již zaniklé právnické osoby , Anonymizováno, , IČO , IČO, , sídlem , Adresa navrhovatelky A, (dále též jen „společnost“). Navrhovatelka podáním ze dne 23. 10. 2023 předložila soudu ke schválení konečnou zprávu ze dne 23. 10. 2023 a účetní závěrku právnické osoby ke dni 23. 10. 2023 s tím, že likvidovaná společnost je nemajetná, pročež byl navrhovatelkou podán návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku podle § 82 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r“). Usnesením ze dne 30. 10. 2023, č. j. 38 Cm 111/2021-51, soud prvního stupně schválil konečnou zprávu (výrok I.) a stanovil výši odměny navrhovatelky za výkon funkce likvidátorky společnosti ve výši 7 000 Kč (výrok II.). Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrok II. a III. byl k odvolání navrhovatelky usnesením zdejšího odvolacího soudu ze dne 30. 1. 2024, č. j. 7 Cmo 229/2023-73, zrušen pro nepřezkoumatelnost a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně dále uvedl, že navrhovatelka k podání ze dne 31. 10. 2023 připojila přehled vykonaných úkonů v rámci likvidace, včetně jejich časové náročnosti s tím, že celkem se věnovala likvidaci 30,25 h. Jelikož měl soud prvního stupně pochybnosti o časové náročnosti uvedených úkonů, vyzval navrhovatelku usnesením ze dne 26. 2. 2024, č. j. 38 Cm 111/2021-76, aby provedení jednotlivých úkonů soudu doložila. K výzvě soudu navrhovatelka doložila konkretizaci svých úkonů v rámci provedené likvidace. Uvedla, že učinila několik žádostí o součinnost, že odpovědi musela zpracovat a projít, a že musela připravit dokumenty k výmazu právnické osoby z obchodního rejstříku. Zároveň navrhovatelka doložila, že jednou typizovanou stručnou žádostí požádala o součinnost datovou zprávou prostřednictvím veřejné datové sítě banky a dostala negativní odpovědi, čemuž reálně dle soudu odpovídá časová náročnost 1 h. (vzhledem k počtu datových zpráv), přičemž šlo o společnou žádost týkající se celkem šesti osob, z nichž jednou byla právnická osoba, že jednou typizovanou stručnou žádostí požádala o součinnost datovou zprávou prostřednictvím veřejné datové sítě pojišťovny a dostala negativní odpovědi, čemuž reálně dle soudu odpovídá časová náročnost 0,5 h., přičemž šlo rovněž o společnou žádost týkající se celkem pěti osob, z nichž jednou byla právnická osoba, že jednou stručnou žádostí požádala o součinnost datovou zprávou prostřednictvím veřejné datové sítě finanční úřad a obdržela přehled daňových nedoplatků, čemuž reálně dle soudu odpovídá časová náročnost 0,25 h., že jednou typizovanou stručnou žádostí požádala o součinnost datovou zprávou prostřednictvím veřejné datové sítě registr silničních vozidel (, Jméno navrhovatelky B, ) a obdržela negativní odpověď, čemuž reálně dle soudu odpovídá časová náročnost 0,25 h., že jednou stručnou žádostí požádala o součinnost datovou zprávou prostřednictvím veřejné datové sítě registr silničních vozidel , Jméno navrhovatelky B, ) a obdržela negativní odpověď, čemuž reálně dle soudu odpovídá časová náročnost 0,25 h., že jednou stručnou žádostí požádala o součinnost datovou zprávou prostřednictvím veřejné datové sítě katastr nemovitostí a obdržela negativní odpověď, čemuž reálně dle soudu odpovídá časová náročnost 0,25 h., že jednou typizovanou stručnou žádostí požádala o součinnost datovou zprávou prostřednictvím veřejné datové sítě soudy a obdržela negativní odpověď, čemuž reálně dle soudu odpovídá časová náročnost 0,25 h., že jednou stručnou žádostí požádala o součinnost datovou zprávou prostřednictvím veřejné datové sítě OSSZ a obdržela přehled nedoplatků, čemuž reálně dle soudu odpovídá časová náročnost 0,25 h., že si opatřila výpis z obchodního rejstříku ohledně právnické osoby, že zveřejnila v Obchodním věstníku vstup právnické osoby do likvidace a výzvu věřitelům, čemuž reálně dle soudu odpovídá časová náročnost 0,5 h., že vyhotovila účetní závěrku ke dni skončení likvidace a podala nulové daňové přiznání, čemuž reálně dle soudu odpovídá časová náročnost 1 h., a že podala formulářový návrh na výmaz právnické osoby z obchodního rejstříku a připravila podklady pro návrh, čemuž reálně dle soudu odpovídá časová náročnost 1,5 h. Na posuzovanou věc soud aplikoval § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 4, § 7 odst. 1 a 2 a § 9 odst. 2 a 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení“). Soud konstatoval, že navrhovatelka při likvidaci právnické osoby, která byla nemajetná, činila jen úkony za účelem zjištění majetku právnické osoby, kdy požádala o součinnost ohledně sdělení majetku právnické osoby. Šlo o jednoduché administrativní úkony, které byly v některých případech společné pro několik osob, kdy reálně tato činnost nezabrala právnické osobě dle názoru soudu více jak 10 h. administrativní práce. Vycházeje z průměrné hodinové mzdy administrativního pracovníka dle ČSÚ ve výši 173 Kč (průměrný plat na pozici administrativní pracovník je 30 794 Kč), při zohlednění souvisejících odvodů a vyšší mzdové úrovně v Praze, lze považovat podpůrně za odpovídající hodinovou sazbu 300 Kč. Vzhledem ke skutečně provedené činnosti navrhovatelky při likvidaci právnické osoby by výše odměny navrhovatelky odpovídala částce ve výši 3 600 Kč. Poté soud uzavřel, že v daném případě jedinou okolností pro zvýšení odměny je skutečnost, že byla likvidátorem jmenovaná osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců. Žádná jiná okolnost pro zvýšení odměny zde nebyla. Činnost navrhovatelky při likvidaci právnické osoby nijak nevybočovala z běžné činnosti při likvidaci nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců. Soud proto stanovil odměnu navrhovatelky za výkon funkce likvidátorky právnické osoby ve výši 7 000 Kč s poukazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 2022, č. j. 8 Cmo 261/2022-59, a usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2023, č. j. III ÚS 646/23-1, přestože mu je známo, že Vrchní soudu v Praze vyjádřil právní názor, že považuje za přiměřenou odměnu likvidátora ve výši 10 000 Kč i v případě nemajetné společnosti. Odůvodnil to tím, že odměna v této výši odpovídá vysoké míře kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců, jakož i jeho nezanedbatelné míře odpovědnosti při výkonu funkce likvidátora (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. 14 Cmo 467/2017-27). S tímto právním názorem se zdejší soud neztotožňuje a přiklání se k názoru, že takto zvýšenou odměnu až do výše 1/2 právní normou možného maximálního navýšení odměny likvidátora je možné považovat za přiměřenou u likvidace nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců pouze v případě, kdy je dána i jiná okolnost než pouze to, že je likvidátorem jmenovaná osoba zapsaná na seznamu insolvenčních správců. Při přiměřeném zvýšení odměny likvidátora při likvidaci nemajetné právnické osoby je třeba vzít v úvahu, že mohou nastat případy, ve kterých je likvidátorem prováděná náročná likvidace právnických osob, které mají nějaký majetek, např. hodně pohledávek, které je třeba řešit, vedou řadu soudních sporů, provádí zpeněžení majetku, kdy jde o časově, pracovně a odborně náročnou likvidaci, při které nebude likvidační zůstatek stačit k úhradě odměny likvidátora, a výše odměny likvidátora musí zejména zohlednit náročnost provedené likvidace. Zdejší soud tak zastává názor, že v dané věci je možné zvýšení odměny pouze do výše cca 1/3 maximální možné sazby, tedy na částku 7 000 Kč, když tato odměna je hrazena z rozpočtových prostředků státu.3. Proti výroku I. tohoto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání. Namítla, že výši přiznané odměny má za neadekvátní. Za nemístné považuje tvrzení soudu prvního stupně, že za likvidaci by měl mít likvidátor nárok na odměnu dle hodinové odměny administrativního pracovníka. Soud prvního stupně opomíjí, že likvidátor takto