9 Cmo 191/2024-243 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, č. j. 66 Cm 173/2023-185, se v záhlaví mění tak, že se doplňuje označení navrhovatele b) ve znění „, Jméno advokáta B, , narozený , Datum narození advokáta B, , bytem , adresa, , zastoupený , Jméno advokátky A, , advokátkou, sídlem , Adresa advokátky A, “.2. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 16. 1. 2024, č. j. 66 Cm 173/2023-185, spojil soud prvního stupně řízení vedené pod sp. zn. 66 Cm 173/2023 o návrhu navrhovatele a) na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 11. 9. 2023 a návrhu navrhovatele b) o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 11. 9. 2023 a řízení vedené pod sp. zn. 66 Cm 207/2023 o návrhu navrhovatele a) o přiznání přiměřeného zadostiučinění ze dne 22. 9. 2023 ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. 66 Cm 173/2023.3. Proti usnesení podala společnost odvolání.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posuzoval, zda je odvolání proti odvoláním napadenému výroku usnesení soudu prvního stupně přípustné.5. Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.6. Podle § 202 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není odvolání přípustné proti usnesení, jímž bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí.7. Napadené usnesení je svou povahou opravným usnesením ve smyslu § 164 o. s. ř., kterým soud prvního stupně opravil záhlaví usnesení ze dne 16. 1. 2024, č. j. 66 Cm 173/2023-185 o spojení řízení, kdy neuvedl nedopatřením do záhlaví usnesení navrhovatele b) ve spojovaném řízení sp. zn. 66 Cm 173/2023.8. Na tomto závěru nic nemění nesprávné poučení soudu prvního stupně o přípustnosti odvolání poskytnuté účastníkům. Není-li totiž možnost podat odvolání v zákoně stanovena, pak jde vždy - bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu prvního stupně dostalo - o odvolání nepřípustné (analogicky viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002). Přípustnost odvolání nesprávné poučení o odvolání totiž nezakládá.9. Odvolací soud tedy odvolání společnosti jako nepřípustné odmítl dle § 218 písm. c) o. s. ř. za současné aplikace § 218c o. s. ř.10. K odvolací námitce odvolatele, že mu nebyl doručen žádný návrh navrhovatele b) na zahájení řízení o neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 9. 6. 2023 a že i kdyby byl řádně podán, nerozhodl soud prvního stupně o spojení věcí obou navrhovatelů samostatným usnesením, odvolací soud uvádí, že podle § 88 odst. 2 z. ř. s. je s řízením o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby je spojeno každé další řízení o neplatnosti téhož rozhodnutí. Ze zákona tak podáním dalšího návrhu požadujícího totéž, co je již předmětem dříve zahájeného řízení, dochází ke spojení obou věcí do společného řízení a další navrhovatelé se stávají bez dalšího účastníky tohoto dříve zahájeného řízení, aniž by o tom soud vydával samostatné usnesení. Soud pak o všech návrzích (tj. jak původního, tak i dalšího navrhovatele či dalších navrhovatelů) rozhodne společně v jednom rozhodnutí. Na tomto závěru nemůže ani nic změnit námitka odvolatele, že mu dosud nebyl doručen žádný návrh navrhovatele b) na zahájení řízení o neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 9. 6. 2023.11. O náhradě nákladů této fáze řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).