9 Cmo 225/2024-19 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal , Jméno navrhovatele, , narozenému dne , Datum narození navrhovatele, , bytem , Adresa navrhovatele, , osvobození od soudního poplatku.2. Rozhodl tak o návrhu navrhovatele ze dne 7. 3. 2024 na osvobození od soudních poplatků, který navrhovatel odůvodnil nepříznivou finanční situací.3. Soud prvního stupně vyzval navrhovatele k tomu, aby doložil své majetkové poměry a zaslal mu za tím účelem k vyplnění „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“ (dále též jen „Prohlášení“). Navrhovatel však soudu prvního stupně vyplněné Prohlášení nezaslal.4. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že navrhovatel nesplnil podmínku pro to, aby mohl rozhodnout o osvobození od soudních poplatků, když mu navrhovatel neumožnil posoudit jeho majetkové poměry. Jelikož navrhovatel na výzvu soudu k doložení svých majetkových poměrů nereagoval a ničeno nedoložil, soud si tak nemohl ani udělat představu o tom, jaké jsou finanční poměry navrhovatele. Osvobození od soudního poplatku mu proto nepřiznal.5. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se navrhovateli přizná osvobození od soudních poplatků.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele důvodné není.7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.8. Odvolací soud připomíná, že institut osvobození od soudních poplatků je zcela výjimečným řešením situací, kdy hrozí, že by účastníkovi bylo odňato ústavně zaručené právo na přístup k soudu. Je vždy na žadateli, aby tvrdil a prokazoval existenci podmínek odůvodňujících osvobození od soudního poplatku a není povinností soudu, aby cokoliv o majetku poplatníka zjišťoval, či dokonce odvozoval majetkovou situaci účastníka např. z předmětu sporu. Řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků je součástí řízení o věci samé a rozhodnutí o něm je předpokladem pro další postup soudu, proto musí být rychlé a nemůže mu předcházet obsáhlé a časově náročné šetření (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2013 sp. zn. 32 Cdo 1180/2013, ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. 32 Cdo 2913/2014 a ze dne 10. 6. 2015 sp. zn. 32 Cdo 294/2015).9. Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo a nikoli ve vazbě na jiné jím uplatňované nároky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2856/08).10. Při posuzování návrhu na osvobození od soudních poplatků platí, že zákonný požadavek zaplacení soudního poplatku nemůže být považován za porušení práva na spravedlivý proces (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 4 As 43/2010). Osvobození od soudních poplatků představuje dobrodiní zákona (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011 sp. zn. As 101/2011).11. Nejvyšší soud s odkazem na závěry literatury (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) dovodil, že má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení jeho žádosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004 sp. zn. 1 Afs 5/2003, ze dne 4. 9. 2012 sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016 sp. zn. 29 Cdo 5069/2015).12. Pro přiznání osvobození od soudních poplatků je třeba zhodnotit dvě okolnosti, a to jednak, zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a jednak, zda to odůvodňují poměry navrhovatele.13. Odvolací soud tedy nejprve zkoumal, zda se v případě navrhovatele nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, a dospěl k závěru, že z obsahu soudního spisu nelze bez dalšího učinit závěr, že je nepochybné, že ze strany navrhovatele jde o zřejmě bezúspěšné bránění práva.14. Pokud jde o druhou podmínku pro přiznání osvobození a to, zda to odůvodňují poměry navrhovatele, odvolací soud konstatuje, že v žádosti navrhovatele o osvobození od soudních poplatků zcela absentují tvrzení o jeho osobních, rodinných, majetkových a výdělkových poměrech. Navíc navrhovatel nereagoval na výzvu soudu k vyplnění Prohlášení, které mu soud prvního stupně zaslal. Navrhovatel přitom nepředložil vyplněné Prohlášení ani v průběhu odvolacího řízení, ač si již byl vědom toho, že nebyl ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků úspěšný z důvodu nedoložení svých poměrů. Je tak nutné uzavřít, že navrhovatel zcela rezignoval na to, aby uvedl relevantní a konkrétní skutková tvrzení týkající se jeho osobních, rodinných, majetkových a výdělkových poměrů. Navíc soudu žádné tvrzení nedoložil. Za takové situace je nutné uzavřít, že navrhovatel nesplnil ani povinnost tvrzení, ani povinnost důkazní týkající se jeho majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost tvrzení a z toho plynoucí důkazní povinnost přitom zcela leží na navrhovateli (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3047/2014), kdy nelze přenášet na stát povinnost pátrat po jeho majetkových, rodinných a osobních poměrech. Proto mu soud nemohl osvobození od soudních poplatků přiznat (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5069/2015).15. Podáním návrhu nastává splatnost poplatku, který je navrhovatel povinen soudu zaplatit. Pokud má navrhovatel za to, že mu jeho finanční možnosti úhradu soudního poplatku neumožňují, je povinen skutečnosti odůvodňující tento závěr uvést a doložit. Pokud tak neučiní, nemůže se dovolávat toho, že soud prvního stupně nehodnotil veškeré skutečnosti důležité pro rozhodování o možnosti osvobození od soudního poplatku, když tyto skutečnosti soud k dispozici neměl a sám nebyl povinen je aktivně vyhledávat.16. Odvolací soud tak uzavírá, že za situace, kdy navrhovatel nedoložil svoje majetkové a příjmové poměry, ač si této povinnosti byl vědom a byl k jejímu splnění soudem vyzýván, je zjevně v jeho silách a finančních možnostech pokrýt úhradu soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč a po určitou dobu tuto částku postrádat s tím, že v případě, že bude v řízení ve věci samé úspěšný, bude mu tato částka v rámci předpokládaného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení následně neúspěšným účastníkem vrácena. Svoji schopnost úhrady soudního poplatku ve výši 2 000 Kč ostatně navrhovatel potvrdil v návrhu, v němž uvedl, že soudní poplatek uhradí na výzvu soudu. Nejedná se tak na straně navrhovatele o výjimečné poměry a zvlášť závažné důvody pro přiznání osvobození od soudního poplatku.17. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.18. O náhradě nákladů této fáze řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).