9 Cmo 227/2024-42 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením výrokem I. přiznal , tituly před jménem, , nar. , Anonymizováno, , likvidátorovi společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále též jen „likvidátor“ či „likvidátorka“) odměnu likvidátora ve výši 3 500 Kč a výrokem II. jí přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 10 075,95 Kč, která mu bude po odečtení poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč vyplacena ve výši 75,95 Kč, a to prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze po právní moci tohoto rozhodnutí.2. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 10. 10. 2007 č. j. 73 Cm 338/2007-4 soud mimo jiné jmenoval JUDr. Evu Petrákovou, coby osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, likvidátorem společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „společnost“). Podáním došlým soudu dne 10. 10. 2023, doplněným dne 18. 6. 2024, podal likvidátor návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Vzhledem k tomu, že likvidátor jmenovaný soudem v této věci likvidaci společnosti ukončil a společnost byla z obchodního rejstříku ke dni 10. 8. 2013 vymazána, vznikl mu nárok na přiznání odměny a náhrady nákladů, které v souvislosti s likvidací vznikly. Likvidátorovi byla poskytnuta během likvidace záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč; likvidátor v průběhu likvidace nezjistil žádný majetek. Dále soud citoval ustanovení § 3043 odst. 2 o. z., ust. § 71 odst. 6 a 9 obchodního zákoníku s tím, že při stanovení výše odměny likvidátora (a též náhrady jeho hotových výdajů) je nutno vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2018 sp. zn. 7 Cmo 286/2018. S ohledem na skutečnost, že likvidátor byl jmenován soudem, soud při stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů postupoval podle vyhlášky ministerstva č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“). Z ní soud citoval ustanovení § 4 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky s tím, že při určení výše odměny likvidátora za provedenou likvidaci společnosti zohlednil míru jeho odborné kvalifikace a odpovědnosti, zároveň nepřehlédl, že likvidátor část svých povinností delegoval na třetí osoby (účetnictví a archivace). S přihlédnutím ke splnění základních zákonem stanovených povinností při likvidaci společnosti, které musí likvidátor splnit bez ohledu na to, zda má společnost majetek či nikoliv, soud přiznal likvidátorovi zvýšenou odměnu ve výši 3 500 Kč (výrok I.). Při určení výše náhrady hotových výdajů vynaložených likvidátorem v souvislosti s likvidací soud vyšel z předloženého vyúčtování, kdy přiměřeně obvyklou a účelně vynaloženou shledal položku ve výši 3 000 Kč (účetní služby), paušální částku za administrativní výdaje ve výši 300 Kč (telefon) soud nepřiznal, a to s ohledem na povinnost likvidátora doložit konkrétní výši hotových výdajů „podle § 9 odst. 2 nařízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze, 14 Cmo 243/2019, ze dne 29. 8. 2019 a usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 14 Cmo 1/2019, ze dne 27. 2. 2019)“, dále výdaj na poštovné ve výši 173 Kč a výdaj na správní poplatky ve výši 260 Kč soud také nepřiznal, neboť likvidátor vynaložení těchto výdajů nedoložil. Přestože likvidátor nepředložil daňový doklad k prokázání vynaložení výdaje ve výši 2 380 Kč za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku, měl soud do výše 2 178 Kč vynaložení tohoto výdaje za prokázané po nahlédnutí do Obchodního věstníku a ceníku. Dále stran výdaje ve výši 4 800 Kč (archivace, manipulace se spisy), soud neshledal přiměřeně obvyklým a účelně vynaloženým, neboť jeho výše zjevně překračuje cenu, která je na trhu pro obdobnou službu obvyklá. Nahlédnutím do registru smluv (srov. např. smlouvu ID , Anonymizováno, ) a srovnáním ceníků několika komerčních spisoven (srov. např. , Anonymizováno, ) soud dospěl k závěru, že cenou přiměřeně obvyklou za archivaci dokumentů po zákonem stanovenou dobu je 1,00 Kč za 1 běžný metr (cca 12 šanonů) za den, tj. 3 650 Kč za desetileté archivační období. V případě likvidace, která nevedla ke zjištění žádného majetku společnosti, lze přitom důvodně předpokládat, že archivovaný materiál svým objemem nedosahuje celého 1 běžného metru (tj. cca 12 šanonů). Přestože je soudu známo, že komerční spisovna může podmínit poskytnutí své služby odběrem minimálně 1 běžného metru, je soudu z jeho rozhodovací činnosti rovněž známo, že likvidátor byl jmenován likvidátorem celé řady společností. Soud je toho názoru, že pakliže byl likvidátor jmenován ve větším počtu případů, lze u likvidace nemajetných společností náklady na archivaci udržet pod hranicí 1 000 Kč, a to i v případě delegace této povinnosti likvidátora na třetí osobu. Dále soud uvedl, že „proto uznal výdaj ve výši 7 000 Kč účelným pouze do výše ceny obvyklé, tj. 3 650 Kč.“ Pokud jde o cestovní výdaje likvidátora ve vyúčtované výši 1 383,30 Kč, ani tyto soud v požadované výši nepřiznal s odůvodněním, že „výše náhrady odpovídající průměrné spotřebě osobního vozidla dle doloženého technického průkazu, náhradám uvedených ve vyhlášce č. 451/2008 Sb. a ujeté vzdálenosti (202 km) činí 1 247,95 Kč.“ Vzhledem k uvedenému soud přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů ve výši 10 075,95 Kč (výrok II.). Jelikož byla likvidátorovi poskytnuta záloha ve výši 10 000 Kč, zbývá mu vyplatit částku ve výši 75,95 Kč, uzavřel soud prvního stupně.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka v zákonné lhůtě odvolání. Z obsahu odvolání vyplývá, že míří jen do nepřiznané části odměny a nepřiznané náhrady hotových výdajů za archivaci dokumentů společnosti. Odvolatelka cituje pasáže z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017 sp. zn. 7 Cmo 74/2016 (převážná část odůvodnění jejího odvolání) a akcentuje požadavky na vysokou odbornost a kvalifikaci likvidátorů jmenovaných do této funkce ze seznamu insolvenčních správců a míru jejich odpovědnosti. Dále namítla, že „Nikde není stanoveno, že si likvidátor nemůže vzít odbornou firmu k provedení svého úkolu. V tomto případě musí, neboť sám není oprávněn uložení dokumentů provést a nemá k tomu kvalifikaci a ani prostory, kde by dokumenty ukládal.“ Odvolatelka navrhla, aby jí „za provedení likvidace byla stanovena přiměřená odměna, a to minimálně ve výši 5000 Kč a aby jí soud přiznal plnou náhradu nákladů, které … vynaložila na archivaci dokladů společnosti, tj. 4000 Kč.“4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně jen v rozsahu nepřiznané odměny a nepřiznané náhrady hotových výdajů a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen ohledně nepřiznané odměny, nikoliv v rozsahu nepřiznané náhrady hotových výdajů likvidátora stran archivace.5. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla do své funkce jmenována usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2007 č. j. 73 Cm 338/2007-6, které nabylo právní moci dne 25. 6. 2008, posuzoval odvolací soud její nároky podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „obch. zák.“), a vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“), srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016 sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Shrnuto, odvolací soud vycházel tedy z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce, jak správně učinil soud prvního stupně.6. Podle § 71 odst. 6 obch. zák., „Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud.“7. Podle § 71 odst. 9 obch. zák., „Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát.“8. Podle § 4 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky „Skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Soud může podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč.“9. Požadovala-li likvidátorka odměnu i vyšší než 5 000 Kč, tak k tomu odvolací soud uvádí, že v dané věci jde o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s jednoduchou vlastnickou strukturou, přičemž v takovýchto případech se sice aktuální rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců na odměně vyšší, konkrétně ve výši 10 000 Kč (srov. např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 7 Cmo 4/2016, ze dne 1. března 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, ze dne 6. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018, ze dne 30. srpna 2021, sp. z