9 Cmo 254/2024-90 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením výrokem I. rozhodl tak, že „Navrhovatelce, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , …, se za výkon funkce likvidátorky právnické osoby , právnická osoba, , IČO , IČO, ,… stanovuje odměna ve výši 7 000 Kč a příslušnou DPH, které jí budou vyplaceny soudem z rozpočtových prostředků státu po právní moci tohoto usnesení.“ a výrokem II. jí přiznal náhrada hotových výdajů vynaložených při výkonu funkce likvidátorky právnické osoby , právnická osoba, , …, ve výši 2 178 Kč, která jí bude vyplacena soudem z rozpočtových prostředků státu po právní moci tohoto usnesení.2. Soud prvního stupně odůvodnil uvedl a citoval následující ustanovení: § 195 o. z. a dále na § 4, § 7 odst. 1 a 2 a § 9 odst. 2 a 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení“) s tím, že jedinou okolností pro zvýšení odměny je skutečnost, že byla likvidátorem jmenovaná osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců, kdy zde nebyla žádná jiná okolnost pro zvýšení odměny, kdy činnost navrhovatelky při likvidaci právnické osoby nijak nevybočovala z běžné činnosti při likvidaci nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců, proto soud stanovil odměnu za výkon funkce likvidátorky právnické osoby ve výši 7 000 Kč a příslušnou DPH. A to přesto, že je mu známo, jak sám uvedl, že Vrchní soud v Praze vyjádřil právní názor, že považuje za přiměřenou odměnu likvidátora ve výši 10 000 Kč i v případě nemajetné společnosti, což odůvodnil tím, že odměna v této výši odpovídá vysoké míře kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců, jakož i jeho nezanedbatelné míře jeho odpovědnosti při výkonu této funkce likvidátora (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. 14 Cmo 467/2017-27), ale s tímto právním názorem se soud prvního stupně neztotožnil a přiklonil se k názoru, že takto zvýšenou odměnu až do výše 1/2 právní normou možného maximálního navýšení odměny likvidátora je možné považovat za přiměřenou u likvidace nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců pouze v případě, kdy je dána i jiná okolnost, než pouze to, že je likvidátorem jmenovaná osoba zapsaná na seznamu insolvenčních správců. Dále soud uvedl, že likvidátorka své hotové výdaje ve výši 2 178 Kč, kdy šlo o náklady za oznámení vstupu do likvidace v Obchodním věstníku dle soudu doložila a přestože soud prvního stupně zastává názor, že zveřejnění vstupu do likvidace s výzvou věřitelům v Obchodním věstníku je účelné až po zjištění, že právnická osoba má nějaký majetek, vyšel ze skutečnosti, že likvidátorka jednala dle ustanovení § 198 odst. 2 o. z., proto jí soud přiznal náhradu hotových výdajů v plné výši, jak byly uplatněny a doloženy, tedy ve výši 2 178 Kč.3. Proti usnesení soudu prvního stupně do výroku I. podala likvidátorka v zákonné lhůtě odvolání. Z obsahu odvolání vyplývá ve spojení s odvolacím petitem vyplývá, že míří jen do nepřiznané části odměny. De facto jediná odvolací námitka spočívá v tom, že odvolatelka nevidí žádný důvod, proč by odměna měla být přiznána v nižší výši, než 10 000 Kč a která by byla v souladu s ustálenou judikaturou.4. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně - ohledně výroku I. tak, že se likvidátorce stanovuje odměna ve výši Kč 10 000 Kč s „příslušnou DPH“.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně jen v rozsahu nepřiznané odměny a k ní se vážící náhrady daně z přidané hodnoty.6. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl pravomocně jmenován likvidátorem společnosti v roce 2023 (usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. března 2023 č. j. 38 Cm 106/2022-15, jež nabylo právní moci dne 15. 4. 2023 dle soudem prvního stupně vyznačené doložky právní moci), je třeba vycházet z právní úpravy platné a účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce.7. Podle § 195 o. z. „Odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.“8. Podle § 7 odst. 1 nařízení „Skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.“9. Podle výše citovaného § 7 odst. 1 nařízení v situaci, která nastala v poměrech posuzované věci, kdy likvidační zůstatek nedostačuje k úhradě odměny likvidátora, činí odměna likvidátora 1 000 Kč. Zvýšení této odměny záleží na okolnostech případu.10. Podle odvolacího soudu je v daném případě přiměřená výše odměny likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců v částce 10 000 Kč. Při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost prováděné likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána. Též míra odpovědnosti likvidátora je značná. Je třeba vidět, že tato odpovědnost není odpovědností insolvenčního správce (jenž je ze zákona povinen se z činnosti insolvenčního správce do jisté míry pojistit), leč odpovědností voleného orgánu právnické osoby - obchodní korporace, tedy zcela jinou odpovědností. Od těchto závěrů, na nichž se ustálila rozhodovací praxe odvolacího soudu stran odměny likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (za mnohá rozhodnutí srov. např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 7 Cmo 4/2016, ze dne 1. března 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, ze dne 6. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018, ze dne 16. září 2021, sp. zn. 14 Cmo 211/2021, ze dne 30. srpna 2021, sp. zn. 7 Cmo 222/2021, ze dne 25. dubna 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 25. ledna 2024, sp. zn. 7 Cmo 245/2023, či z posledních rozhodnutí usnesení ze dne 27. června 2024, sp. zn. 7 Cmo 179/2024, či ze dne 23. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 194/2024) nemá odvolací soud důvodu se odchýlit ani v nyní posuzované věci. Ostatně jak vyplývá z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, tato ustálená rozhodovací praxe odvolacího soudu je mu dobře známa, když sám cituje příslušné rozhodnutí odvolacího soudu.11. Odvolací soud se dále zabýval důvodností přiznání, resp. nepřiznání náhrady daně z přidané hodnoty k odměně likvidátora a dospěl k závěru, že požadavek likvidátora nemá oporu v právní úpravě - k tomuto závěru dospěl např. v usnesení ze dne 1. listopadu 2021 sp. zn. 6 Cmo 69/2021. Podle odvolatelky (viz vyjádření jejího právního názoru v jejím vyčíslení nákladů likvidace ze dne 26. 6. 2024 na č.l. 29) se odměna jí požadovaná má navýšit o odpovídající daň z přidané hodnoty, tedy požadovala, aby jí soud přiznal i náhradu této daně. Podle odvolacího soudu důvod, pro který nelze likvidátorovi vyhovět a nad rámec přiznané odměny mu přiznat ještě náhradu daně z přidané hodnoty, spatřuje odvolací soud v absenci právní úpravy, která by takový postup umožňovala. Náhrada daně z přidané hodnoty totiž může být přiznána jedině na základě výslovné právní úpravy srov. např. § 38 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), § 31 odst. 6 zákona č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech či § 137 odst. 3 o. s. ř. Právní normu, která by výslovně stanovila, že likvidátorovi náleží vedle přiznané odměny ještě náhrada za daň z přidané hodnoty, neobsahuje ani občanský zákoník, ani soudem prvního stupně aplikované nařízení vlády, ani zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty či jiný právní předpis. Okolnost, že otázku náhrady za odvedenou daň řeší zákonodárce u různých subjektů různě, není důvodem pro jakoukoli analogii s právní úpravou insolvenčních správců, znalců, advokátů. Naopak zákonem výslovně daná možnost náhrady daně z přidané hodnoty u některých subjektů (insolvenční správci, znalci, advokáti) vylučuje právo na tuto náhradu jiných subjektů, včetně likvidátorů. Přiznání částky odpovídající dani z přidané hodnoty tak nemá oporu v platné právní úpravě. Tento právní závěr je ostatně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí odvolacího soudu - např. usnesení odvolacího soudu z 18. září 2024 sp. zn. 7 Cmo 261/2024 a tam dále uvedená judikatura odvolacího soudu. Odvolací soud tedy shrnuje, že odvolatelce k odměně náhrada daně z přidané hodnoty nenáleží.12. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně stran odměny likvidátora změnil toliko jen tak, že likvidátorovi přiznal na odměně dalších 3 000 Kč s tím, že k odměně nenáleží náhrada daně z přidané hodnoty, tedy „bez náhrady daně z přiznané hodnoty“.13. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.